Naše práce před Machsomem a po Machsomu se pokaždé odlišuje. Po Machsomu začínáme vnímat duchovní svět a jeho Kelim odevzdávání a přijímání a všechno je jinak. Spolu s uvědoměním velikosti Stvořitele mění se samotné jednání, odtud vedené jinak. Předtím, bez správného záměru, nebylo o čem mluvit. Především je třeba se zorientovat, získat záměr, teprve pak vzlétnout.

Několik let jsem pracoval u vojenského letectva s letadly. Představme si, že bez ohledu na světové strany na zemi stojí letadlo, v jeho kokpitu sedí pilot a neví, kde se nachází a nezná ani směr letu. Je v jakémsi trojrozměrném prostoru a nic o něm neví.

Má za takových okolností vůbec vzlétnout? Ne. V téhle situaci je pro něj lepší zůstat na místě, protože stačí malý pohyb, třeba jen milimetr, a může se dostat kdovíkam. Zaprvé musí zjistit polohu určeného cíle.

Určit cíl, záměr pro vynaložené úsilí a pak teprve se začít pohybovat.

Jenže cíl je skrytý! Stvořitel je skrytý. O podobnosti vlastností nemám ani ponětí, nijak mě to nepřitahuje a vůbec necítím souvislost se mnou. Teprve skupina mi může a musí poskytnout Chisaron, potřebu cíle. Teď nedostatek vnímá pouze bod v mém srdci.

Co přesně chybí mému bodu v srdci, to musí povědět prvních devět Sfirot. Ony musí říci Malchut: „Právě to a to ti chybí.“ Těch prvních devět Sfirot představuje moji skupinu. Nic jiného mi nepomůže.

Skupina mi má dát a pomoci udržovat cíl a jeho důležitost. Buď je mohu vnímat tak, že mi dávají důležitost cíle, anebo je musím opustit a hledat jinou skupinu, kde už je cíl a jeho důležitost zřejmá. A není-li tam, přinesu ho já. A skupina uslyší, že je to důležité a že na tom musíme pracovat.

Z lekce k článku Rabaše, 16. 8. 2026

Originální článek zde.

[#360764]

Filed under: Skupina, Stvořitel | Add Comment →