Z dopisu Ba‘al HaSulama (č. 52): „Volejte Stvořitele, neboť On je blízko“, tj. když voláte Stvořitele, aby vás přiblížil k Sobě, vězte, že On je již blízko vás, neboť kdyby tomu tak nebylo, jistě byste Ho nevolali.

Pokud se v člověku probouzí nějaké přání, znamená to, že mu je dal Stvořitel. A tato přání mohou být vnímána jako vděčnost, prosba, stížnost nebo nespokojenost. Ať už člověk cítí cokoli, tento pocit vždy přichází od Stvořitele. A úkolem člověka je pouze uvědomit si, že toto přání nevychází z něj samotného.

A také slova, s nimiž se nyní člověk obrací ke Stvořiteli uvnitř sebe, ve svém srdci, i ta jsou poslána Stvořitelem. Člověk zde neprovádí žádnou samostatnou činnost. Vždyť Světlo, které probouzí přání, zcela určuje jeho reakci na sebe.

A pak, když se člověku zdá, jako by mu Stvořitel odpovídal na jeho modlitbu, prosbu, je to opět působení Světla na nově vytvořené přání, se kterým znovu pracuje, aby v něm vyvolalo určitou reakci. A tak vše jde krok za krokem podle programu stvoření a procesu, kterým musíme projít.

Od člověka se pouze vyžaduje, aby si nade vším, co se děje, uvědomil, že je zapojen do práce Stvořitele, do procesu působení Světla na něj, na jeho nádobu (Kli), na jeho přání. A jeho jediná účast v tomto procesu spočívá v uvědomění si, že vše činí Stvořitel. Člověk se musí pouze připojit k tomu, co se děje, souhlasit s tím a přát si to, až do té míry, že bude předem připraven na všechny tyto děje. To bude znamenat, že se nachází ve splynutí se Stvořitelem.

Z lekce k dopisu od Ba‘al HaSulama

Originální článek zde.

[#86300]

 

 

Filed under: Modlitba, Stvořitel | Add Comment →