Otázka: Říkáme, že vzestupy a pády mají dva důsledky: na jedné straně člověku ukazují, jak daleko je od cíle, a na druhé straně se pro něj tento cíl stává důležitějším. Odkud pramení tento pocit důležitosti?

Odpověď: Cíl se pro nás stává důležitějším proto, že do něj člověk vkládá sám sebe, své úsilí. Děje se to úplně stejně jako v našem běžném životě.

Jestliže do něčeho hodně investuji, vkládám do toho část sebe sama. A protože miluji sám sebe, už to nemohu jen tak opustit. Tolik jsem pro to obětoval, tolik jsem se snažil, tolik jsem pracoval, tolik jsem se o to staral – nemohu to jen tak vzít a zahodit. Tak se cíl a vůbec celá tato práce stávají pro člověka velmi důležitými.

Kromě toho na člověka v průběhu jeho postupu působí stále silnější obklopující světlo, úměrně jeho vkladu a jeho práci. Toto Světlo naplňuje nové „Kli“, „bod v srdci“, a člověk cítí, že skutečný život přichází odtud. Celý svůj ostatní, živočišný život pak vnímá jako dočasný a stále méně významný.

Člověk dospívá k poznání, že duchovní je důležitější než materiální, a to již zde, když vstupuje do jednoduchého skrytí. Už začíná pociťovat, že existuje Vyšší síla, určitým způsobem cítí přítomnost Stvořitele. A tehdy všechny události, které se mu v životě přihodí, a vše, co se děje ve světě okolo něj, ztrácejí svůj význam. Obklopující Světlo vyzařuje věčnost.

Z lekce k článku Rabaše, 13. 6. 2026

Originální článek zde.

[#357937]

 

Filed under: Stvořitel | Add Comment →