Otázka: Co znamená vybírat si lepší prostředí, jestliže se člověk nachází už v duchovním světě?

Odpověď: Prostředí nejsou lidé okolo tebe, ale nehmotná forma vztahu tvých přátel ke Stvořiteli. Prostředí nesedává u stolu jako ty, nenachází se na nějakém konkrétním místě.

Je to souhrn záměrů, tužeb, sklonů, očekávání, všech vašich úsilí směřujících k cíli. A ty máš zájem na tom, aby byly co nejširší a nejsilnější, aby tvoje spojení s nimi bylo co největší a nejlepší.

Je to duchovní síla. Nyní i tehdy, kdy už se nacházíš za machsomem, je před tebou víc nebo míň skrytá: máš o ní nějakou představu, ale různé vznikající pochybnosti a vymezení jsou matoucí. Takže jednou víš a podruhé nevíš, co je skupina a jak jsi s ní spojen. To po machsomu dostává zřetelnější, jasnější a vědomější podobu, ale práce zůstává prací.

Proto potřebujeme už teď získat tu nejsprávnější představu o obrazu prostředí. Nejsou to jeden, dva, tři, dvacet, padesát nebo sto přátel, se kterými se učím, ať se jmenují tak či tak a vypadají tak či onak.

Prostředí je to, co nás obklopuje, nějaká duchovní síla. Touha po Stvořiteli a její vytrvalost, s níž se zuby nehty držíme, abychom neztratili ani okamžik na cestě k Němu. A pokud se v této síle všichni spojíme pro společné dobro, stáváme se skupinou.

Řeč je o duchu skupiny: abychom se podporovali všichni navzájem a doslova pili z tohoto společného pramene. A není to o množství lidí. To nás může být miliarda třeba jako Číňanů, ale…

Hlavní je duch skupiny. Jej musíme podporovat, o něj se starat a teprve podle přínosu pro něj od každého kohokoliv hodnotit.

Z lekce k dopisu Rabaše, 22. 5. 2026

Originální článek zde.

[#357023]

 

Filed under: Skupina | Add Comment →