Máme snahu začlenit se do skupiny. A přitom se všichni ptáme: „Jak poznám velikost úsilí přátel? Jeden do skupiny nejspíš hodně vkládá, přitom ale s námahou vysloví sotva pár vět týdně. A druhý křičí a hádá se?“ Správně. Dokud jsme v tomto světě, nedokážeme správně změřit úsilí druhých.

Příkladem bývá často ten, kdo nadělá hodně hluku, který vede a pomáhá, i když jeho vnitřní úsilí je možná menší než u toho, co mlčí. A s tím musíme souhlasit, není na výběr, zatím je to tak. Vždyť dokud procházíme nápravou a nepociťujeme přítel přítele jako části jedné duše, je pro nás důležité zvenku se nechat ovlivňovat a inspirovat se navzájem.

Proto je pro mě ten, kdo křičí o správných věcech, o probuzení skupiny důležitější než někdo vynakládající možná větší úsilí, ale klidný navenek. To se nedá nic dělat, protože všichni jsme pod machsonem. Jsme ve skrytí a takový je náš způsob pro ověření. Až jednou staneme na duchovním stupni, budeme jinak soudit.

Otázka: Ale může být, že ten, kdo nadělá méně hluku, mě probouzí víc?

Odpověď: Inspirace ke každému přichází podle jeho povahy. Když vidím tiše pracujícího člověka, který pomalu a přesně vykonává svou práci, působí to na mě silněji, než hlučný projev toho druhého. Dotýká se mě to v hloubi duše jako silný vnitřní zásah. A tak to mají všichni vnímaví lidé.

Z lekce podle článku Rabaše 7. 3. 2026

Originální článek zde.

[#353858]

Filed under: Skupinová práce | Add Comment →