V článku „Ohledně odměny pro přijímající“ Rabaš píše, že existují zakázané věci, povolené věci, které nelze přijmout kvůli odevzdání, ale jsou nezbytné, a věci získané plněním přikázání, které nelze přijmout kvůli odevzdání.

Dále existují povolené věci a věci získané prostřednictvím přikázání, které lze přijmout kvůli odevzdání. V závislosti na úrovni naplnění člověk obdrží odměnu.

A co je touto odměnou? Odměna znamená provedení činu nejlepším možným způsobem, kterým člověk dosáhne podobnosti vlastností. Proč se neříká, že cílem je podobnost vlastností, ale říkají, že cílem je přijímání kvůli odevzdání? Protože výsledek nezávisí na nás. Výsledek pochází ze Stvořitelova zákona, ale čin závisí na nás.

Je to podobné, jako když Rabaš vysvětluje otázku lásky: jak může být člověk nucen milovat Stvořitele nebo „milovat svého bližního jako sebe sama“, když do toho nemůžeme zasahovat. Jak mohu donutit své srdce, aby někoho milovalo?

V našem světě toho lze dosáhnout úsilím, když se do někoho investuji, dávám mu a starám se o něj. To je jasně vidět na příkladu lidí, kteří si vezmou dítě do péče, a ono se stává jejich dítětem ve všech ohledech, protože do něho investují.

Než do něho investovali, necítili k němu žádnou lásku: ani přirozenou, vrozenou lásku, ani tu lásku, která je výše přirozené. Ale poté, co do dítěte investovali část sebe, stává se pro ně velmi důležitým, protože v něm miluji právě tuto svojí část a z toho se rodí láska k dítěti.

Podobně, když jsme ve stavu přijímání a předáváme to někomu jinému, vytváříme s ním spojení. Ale v duchovním, když chceme milovat někoho, kdo je nám zcela cizí, kvůli dávání (ne kvůli přijímání, protože pak mluvíme o zvířecích pocitech), pak je to jiný zákon, jak je řečeno: „Miluj svého Stvořitele.“

Z lekce podle Rabašova článku, 8. ledna 2026

Originální článek zde.

Filed under: Láska, Odevzdání | Add Comment →