Právě tam, kde jsme bezmocní a nemáme žádnou naději, kde nejsme schopni změnit situaci – právě tam pociťujeme nutnost změnit sami sebe. (Viktor Frankl, rakouský psychiatr, psycholog a filozof, který přežil peklo nacistických koncentračních táborů).

Když člověk stojí před Absolutnem, před něčím, co nemůže změnit, pak pochopí nutnost změnit sám sebe jakožto jedinou možnost něco udělat. Aby mohl pokračovat ve správném existování ve světě – změní sám sebe. Právě od tohoto okamžiku – k dalšímu, k dalšímu a k dalšímu. A takto, krok za krokem, prožívá život tak, že v každém okamžiku mění sám sebe.

Otázka: Vy slepé uličky vítáte, že?

Odpověď: A jak by to šlo bez nich? Jak?! Pokud člověk necítí slepou uličku…

Replika: Znamená to, že pro vás je bezvýchodná situace východiskem?

Odpověď: Ano, je to jako malé dětské autíčko – na něco narazí a začne se otáčet. Narazí znovu – znovu se otáčí. A takto pořád hledá, dokud na základě všech možností neobjeví, že existuje východisko.

Otázka: Člověk, který se pohybuje od jedné slepé uličky ke druhé, nakonec určitě najde východisko?

Odpověď: Samozřejmě. Vše je naprogramováno.

Otázka: To znamená, že bych jako člověk měl vlastně slepé uličky oslavovat chvalozpěvem?

Odpověď: Samozřejmě! To je síla našeho formování.

Replika: Ale já se chci slepým uličkám vždy vyhýbat. Člověk se jim chce vyhnout.

Odpověď: A dokážeš přijmout skutečně správné rozhodnutí bez slepé uličky?

Replika: Asi stěží.

Odpověď: V žádném případě.

Replika: Jaké správné rozhodnutí by mělo dnes lidstvo učinit? To je globální otázka, která je dnes důležitá a nezbytná.

Odpověď: Ve všech případech je to totéž – anulovat sebe sama. Jen se anulovat.

Replika: Pojem „anulovat sebe sama” je, řekněme, srozumitelný pro vaše žáky…

Odpověď: A ostatním se to také musí stát jasné.

Otázka: A co tedy vkládáte do slova „anulovat“?

Odpověď: To znamená, že nejednám tak, abych rozhodoval, co dělat, nebo abych rozhodoval o cíli – nastínil si ho a pak se ho snažil dosáhnout. Mohu udělat jen jedno – anulovat se před ostatními, aby svého cíle dosáhli oni. Pokud si stanovím za cíl něco jiného než pomáhat ostatním, pak jim stojím v cestě. Jestliže se anuluji, pomáhám jim, aby dospěli ke svému cíli. A nakonec by všichni měli najít právě takové uplatnění sebe samých – pomáhat ostatním dosáhnout jejich cíle.

Otázka: Co se stane s mým „já“?

Odpověď: Tehdy se toto „já“ projeví jako společné, kolektivní, v němž se projevuje Vyšší síla přírody, jediná existující a řídící.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.

[#349173]

Filed under: Duchovno, Svět, Světlo, Svoboda, Utrpení | Add Comment →