Otázka: Mnozí vaši studenti využívají své materiální kvality k šíření kabaly. Říká se jim, že se nejprve musí zbavit svého egoistického postoje, ale oni nechtějí nikoho poslouchat. Co s tím dělat?

Odpověď: V kabale, stejně jako v našem světě, se tomu říká utrpení rodičů: „Kdyby mládí vědělo, kdyby stáří mohlo“. S takovým člověkem nemůžete udělat nic jiného, než se ho snažit co nejvíce vychovat. Ale v zásadě vše závisí jen na něm samotném.

Studentům dáváš to, co můžeš, změkčuješ, urychluješ jejich vývoj, ale víc udělat nemůžeš. A pak to postupně přijímají.

Dodnes čerpám z toho, co jsem prožil se svým učitelem během dvanácti let pobytu po jeho boku. To je výchova, když umožníš žákovi navázat spojení se sebou samým a potom už dochází k jeho dalšímu rozvoji tak, že přes toto spojení naváže spojení mezi dušemi, a je jedno, zda na úrovni našeho světa nebo mezi světy.

Neměli bychom se soustředit na tělesné interakce v rámci tohoto světa, ale na to, že existujeme v systému duší, a vše se odehrává tam.

Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Kdyby mládí vědělo, kdyby stáří mohlo“

Originální článek zde.

[#347615]

Filed under: Kabala, Spojení, Výchova | Add Comment →