Z článku „Omezení“ („Šamati č. 53“): Vytvoření malého stavu (Katnut) je základem ke zrození stupně a tento stav musí být věčný. Velký stav (Gadlut) přichází pouze jako doplněk. A usilovat je třeba pouze o základní stav, nikoli o doplňkový.

Hlavní je malý stav, odevzdávání pro odevzdávání, odhodlání být spokojen s minimem. A přitom nesmím mít pocit, že se omezuji a že mi něco chybí, ale naopak se musím cítit zcela spokojený.

Malý stav by se mi měl stát velmi drahým. A pak vyvstává otázka, proč by to vůbec měl být malý stav, a ne jeden bod? Nechci mít vůbec žádný objem, chci zabírat co nejméně místa. Abych mohl existovat a dělat vše pro dobro všech ostatních, pro potěšení Stvořitele, jsem připraven se smrštit do bodu a pro sebe nemít vůbec nic.

A to je správný přístup. Z tohoto stavu začínáme chápat duchovní realitu. Ale když začneme přemýšlet o tom, čím můžeme potěšit Stvořitele, pochopíme, že je k tomu třeba získat všechny potřebné vlastnosti i touhy a změnit je z egoistických na odevzdávající. Tímto způsobem se měníme v duchovní zárodek, který roste a zvětšuje se, aby mohl směřovat ke Stvořiteli, přilnout k Němu, a tím Mu přinesl potěšení.

Bez toho jako zárodek v mateřských vodách nerosteme. Každou vteřinu, každý okamžik, každý pohyb a každý gram váhy, který zárodek přibírá na svém těle, se děje pouze proto, aby potěšil Stvořitele. Musí cítit, jak tím těší Stvořitele.

A během porodu, porodních bolestí, když se převrací hlavou dolů, což zárodek provádí před narozením – na každém kroku kontroluje, zda to udělal pro potěšení svého Rodiče. A po narození, během kojení, pokračuje v rozvoji jako dítě, které leží v náručí matky. A člověk stejně tak leží v náručí Stvořitele.

Již začíná pracovat se svým přáním a částečně se omezovat, přičemž každá jeho činnost, která je zaměřena na omezení nebo růst, se děje pouze proto, aby přinesla radost Stvořiteli. Tímto způsobem člověk roste.

A bod, ze kterého začal růst, když nechtěl mít nic více než tento bod, zůstává jeho středem. Stojí na něm, aniž by chtěl mít více než nezbytnou existenci, a vše ostatní, co musí k tomuto bodu přidat, přidává pouze proto, aby potěšil Stvořitele. A pouze toto je hnací silou všech jeho činů: jakéhokoli omezení a radosti.

Raduje se právě z toho: ne kvůli sobě samému, ale proto, že přinesl radost Stvořiteli. Díky tomu dosahuje takového splynutí, které vzniká mezi dvěma přáteli, kteří mají láskyplný vztah a jsou vnímaví jeden je druhému.

Z lekce podle článku z knihy „Šamati“

Originální článek zde.

[#102831]

Filed under: Altruismus, Kabala, Náprava, Odevzdání, Štěstí | Add Comment →