Veškerý rozdíl mezi nečistotou a svatostí, vyhnanstvím a osvobozením, tmou a světlem, spočívá v tom, zda je přítomen Stvořitel – a to závisí na člověku. Je jasné, že jsou všechny podmínky uspořádány podle celkového plánu a mého místa v systému, v každém okamžiku však mám možnost svobody volby a schopnost proměnit tmu ve světlo.

A hned za chviličku samozřejmě znovu spadnu do temnoty, jsem však povinen vynaložit úsilí, abych se opět dostal ke světlu. Jakmile dosáhnu světla, okamžitě znovu padám do tmy – abych se znovu a znovu pozvedával. Tak to pokračuje až do úplného konce všech objasnění a náprav.

Proto je rozdíl mezi vyhnanstvím a osvobozením v maličkém doplňku: v písmenu „alef“, které označuje Hlavu světa (Alufo šel Olam), Stvořitele. Pokud Ho přitahuji do svého stavu jako jeho jedinou příčinu – kromě níž nic jiného není – a chápu, že vše přichází jen z Jeho dobroty a že se mám v každém stavu právě v tomto ohledu napravit, pak se ve mně v souladu s mými napravenými přáními usídlí Stvořitel a já proměním vyhnanství v osvobození a tmu ve světlo.

Pokud se mi to ale nepodaří, nacházím se zatím ve zkaženém stavu a jsem povinen hledat možnost, jak se posílit a dosáhnout nápravy. V tom spočívá celá naše práce. Musíme se v rámci skupiny vzájemně podporovat, abychom si dali možnost pracovat a pozvedat se z temnoty ke světlu tím, že vše připojujeme ke Stvořiteli.

A shora nás samozřejmě budou každou chvíli opět srážet dolů a nutit padat. To vše dělá stejné světlo.

Z lekce k článku z knihy Šamati, 20. 9. 2013

Originální článek zde.

[#117207]

Filed under: Duchovno, Stvořitel, Světlo, Utrpení | Add Comment →