Ačkoli jsme se všichni narodili s vlastním jedinečným kořenem duše, na různých úrovních a s různými přáními, díky vzájemnému propojení duší může každý převzít touhy ostatních. Kromě toho je řečeno, že každý se může pozvednout až na úroveň Mojžíše. Ale jak je to možné, když jsem se narodil s menším kořenem duše?

Nicméně všechno závisí na člověku! I když se narodí s malým kořenem duše, může se spojit s vyššími touhami, napravit je a pozvednout se až na nejvyšší úroveň.

Tomu se říká, že mu Stvořitel posílá „pohaněče oslů“ (osel/„chamor“ od slova „chomer“ – hmota/materiál) – tedy duši, která mu pomáhá spojit se s vyššími touhami a také je napravit.

A tehdy se každý může pozvednout až na úroveň praotců: Abrahama, Izáka, Jakoba – těch největších duší – a také na úroveň Mojžíše, největšího z proroků.

Proto, když se člověk rodí (rodí sám sebe!) v duchovním světě, může přijmout touhy všech ostatních a díky jejich využití se stát stejně významným jako ta nejvyšší duše.

A v tom si duše navzájem nepřekážejí. Všechny stoupají k jedné, maximální úrovni nápravy – k plnému světlu NaRaNCHaJ.

Z večerní lekce podle článku Rabaše.

Originální článek zde.

[#15179]

Filed under: Duše, Náprava, Stvořitel | Add Comment →