Poznámka: Píše vám Ljudmila: „Rozhodla jsem se vám napsat po roce a půl sledování vašich videí. Všichni si o mně myslí, že jsem dobrý, laskavý a vnímavý člověk, ale najednou jsem zjistila, že ve mně není ani gram lásky.

Nejbližší člověk trpí a já necítím jeho bolest. Hraju soucit, ale uvnitř mě není. Nechci taková být, necítím se dobře sama se sebou. Bojím se to přiznat ostatním, a proto vám píšu pod změněným jménem. – Ljudmila.“

Odpověď: Možná jen dospěla. Když dospíváme, jak je řečeno v Kazateli: „Ten, kdo rozmnožuje poznání, rozmnožuje i zármutek.“

Otázka: Takže se prohloubilo její poznání o tom, co je člověk?

Odpověď: Jednoduše řečeno – začala chápat život jako bolestivý pobyt ve strašném stavu zvaném „egoismus“. Trpí tím, a to je už samo o sobě dobré.

Otázka: Jak má přestat trpět?

Odpověď: Má správně a produktivně využít tyto negativní pocity vůči svému stavu – k tomu, aby se z něj pozvedla do vyššího stavu.

Otázka: A co je ten vyšší stav? Vždyť cítí, že nepociťuje soucit ani k nejbližšímu člověku.

Odpověď: Pozvednout se do vyššího stavu znamená začít více soucítit, být blíže lidem. Snažit se k nim v sobě rozvíjet správný vztah – tedy laskavost, až po lásku atd.

Otázka: Takže to, co píše – „Ve mně není ani gram lásky“ – je vlastně začátek?

Odpověď: Samozřejmě. A je to velmi dobře.

Otázka: Tím člověk začíná. Jak má tedy člověk dojít k lásce? Vy říkáte: „Musí být laskavější, musí milovat.“

Odpověď: Ne, to neříkám. Ona to sama udělat nedokáže. Proto jí nemůžeme nutit do jiných stavů. Můžeme jí jen doporučit několik metod, jak může své vnitřní stavy změnit – nepřímo.

Člověk to nedokáže sám. Člověk není Stvořitel. Nemůže v sobě přepnout nějaký vypínač a najednou začít soucítit, milovat. Takto to nefunguje. Ale můžeme na sebe nepřímo přivolat vyšší světlo, vyšší energii, vyšší vliv – a ten nás napraví, promění.

Otázka: Takže z uvědomění, že „ve mně není ani gram lásky“ může najednou pocítit, že v ní je láska – a jaká? Z toho, že v sobě nemá soucit k blízkému člověku – jej najednou pocítí?

Odpověď: Ano. A kromě toho začne zkoumat svůj vztah ke světu, k lidem, ke všemu – a nakonec i ke Stvořiteli, který je ve skutečnosti zdrojem všech jejích představ o světě. To znamená, že všechno, co ve světě vidí – neživou, rostlinnou, živočišnou přírodu a lidi – se v ní nakonec spojí v podobu Stvořitele, tedy vyšší síly, která v ní takový stav vyvolává.

Otázka: Takže říkáte, že to je Stvořitel, kdo v ní vyvolává tento pocit?

Odpověď: Jedině On! A je řečeno: „Není nikoho jiného kromě Něho.“

Otázka: A Stvořitel to dělá proto, aby pochopila, co je opravdový soucit, co je opravdová láska?

Odpověď: To není cíl, je to pouze prostředek. Prostředek k pochopení samotného Stvořitele, Jeho záměru – proč v nás vytváří takové obrazy. Proč máme kolem sebe vidět neživou, rostlinnou, živočišnou a lidskou přírodu? Proč se kolem nás projevuje právě tímto způsobem, působí na nás a nutí nás, abychom s ní byli v interakci? K čemu?

Otázka: Pokud to vztáhneme přímo na tento dopis – proč je ve mně vyvoláváno to, že nemiluji, nesoucítím?

Odpověď: Abychom díky všem těmto vlivům pochopili jejich kořen – samotného Stvořitele. Všechny tyto vlivy mají jeden jediný kořen, zdroj, prvotní příčinu. A tento prvopočátek si přeje, abyste Ho poznali. Abyste se k Němu přiblížili.

Otázka: A co se stane pak? Je to výzva Stvořitele – poznat Ho?

Odpověď: On vás zve na schůzku s Ním. Pro Něho je to jednoduché.

Otázka: A pokud se člověk rozhodne a půjde na schůzku – co z toho získá?

Odpověď: Já ho to naučím. Jsem v tom prostředník, dohazovač, v daném případě se dá říci – mezi touto ženou a Stvořitelem.

Otázka: Mluvíte o sobě? Vy tedy – můžete naučit, jak na tu schůzku jít a jak se tam chovat?

Odpověď: To je moje profese.

Otázka: A co to té ženě dá?

Odpověď: Co vlastně chceme, když toužíme milovat, poznat, seznámit se s jiným člověkem? Chceme odhalit naše vztahy. Tedy co nejvíce citu jeden k druhému. Zkoumat sebe sama – proč to tak cítím, a cítit druhého – proč to tak cítí on. A právě zde vzniká velmi zajímavý, řekl bych román mezi člověkem a Stvořitelem.

Otázka: A v důsledku toho člověk pozná to, co chtěl poznat?

Odpověď: Vzniká láska! A ta je největší, nejvznešenější a nezištná – to je nejdůležitější. A ta odhaluje úplně vše. Ukáže se, že celý svět byl stvořen jen kvůli vám dvěma. Jen kvůli vám dvěma! A to je jediný důvod existence našeho světa.

Ukáže se, že je jen tento člověk a Stvořitel. A nic jiného.

Otázka: Dá se to říci o všech osmi miliardách? „Jsem tu já a Stvořitel“ – může to říct každý? A každý by měl dospět ke své schůzce se Stvořitelem? A každý by měl tuto lásku odhalit?

Odpověď: Ano. Velmi osobním způsobem.

Poznámka: To je jako šílený počítač! Každý má svůj vlastní program!

Odpověď: A co je na tom složitého? Takto to člověk odhaluje. A vše ostatní ve světě existuje jen kvůli němu. Nekonečné množství variací všeho toho, co existuje – vše je zacíleno právě na něj.

Poznámka: Všechno, co vidí, co se děje, co čte v novinách, co mu kdo říká…

Odpověď: Všechno! Jako když píšou scénář a je třeba hrdinu někam dovést – k nějakým změnám v něm i v lidech v jeho okolí a tak dále. Přesně tak!

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.

[#290006]

Filed under: Člověk, Duchovno, Láska, Náprava, Světlo | Add Comment →