Otázka: Během exkurze v Petrohradě jsem se dozvěděl, že z třinácti dětí cara Petra I. se jich dvanáct nedožilo dospělosti. Přesto se s tím nějak dokázal vyrovnat. V naší době, pokud lidé ztratí dítě, mnozí jsou připraveni spáchat sebevraždu. Proč dnešní člověk nedokáže unést běžné, normální životní zkoušky?

Odpověď: Dítě je pro člověka obrovský systém potěšení. Je to jeho pokračování, něco velmi blízkého, vlastnímu srdci drahého, co neustále v sobě nese, zahřívá, směřuje vpřed – v dítěti vidí smysl života. Péče o dítě dává člověku mnoho dobrých pocitů, vlévá do něj ohromné množství vnějších i vnitřních sil. ztráta dítěte způsobuje velké utrpení.

Jaký je vlastně rozdíl v tom, zda zemřelo teď nebo zemře za 50–60 let? V podstatě chápeme, že existuje nějaká vyšší vůle, osud nebo krutý úděl. Ale člověk se s tím nedokáže smířit, není schopen to unést.

Existuje jen jedno východisko: vyvést ho na vnější pole působnosti, tedy k dobropřejnosti a dávání směrem k širšímu kruhu, který ho podpoří. Často se takoví lidé začínají věnovat charitě, vzájemné pomoci, službě druhým apod. Začínají hledat: na koho mohu přenést svou lásku, vše, co jsem cítil ke svým dětem.

Je třeba jim pomoci najít takový objekt, takovou činnost, aby se tím mohli znovu oživit.

Z pořadu „Budování sociálního prostředí“, 24. 9. 2012

Originální článek zde.

[#90320]

Filed under: Společnost, Utrpení, Vztahy mezi lidmi | Add Comment →