Poznámka: Otázka Natálie. „Mám dospělého syna. Jako dítě měl ze všeho radost. Každý nový objevmu vykouzlil na tváři upřímný úsměv.

A knihy, a výlety, a filmy, a hudba. Ale teď, když dospěl, jako by pro něj vybledl svět. Rozhlíží se kolem sebe, ale nic nevidí. Jako by se mu uzavřelo srdce, jako by ztratil chuť do života.

Často přemýšlím o tom, kde jsme jako rodiče udělali chybu? Možná jsme mu nedali dost? Možná jsme přehlédli něco důležitého? Je hrozné vidět, jak můj syn ztrácí zájem o svět! Nevím, jak mu pomoci.“

Odpověď: Celý náš život je v podstatě nastaven tak, aby pro nás tento svět, tento život, ztratil přitažlivost. To je ten problém. No, a co s tím dělat?

Poznámka: To je přesně to, na co se vás ptá: „Nevím, jak mu pomoci.“

Odpověď: Jediný způsob, jak mu pomoci, je vysvětlit mu, jak funguje svět, jak je třeba ho proměnit, jak je třeba vidět svět jiným. Uvědomujete si, že rodiče vlastně nevědí, jak to dítěti vysvětlit. „Dítěti“, které už je dospělé.

Odpověď: Je třeba si na to zvyknout.

Otázka: Že už takto půjde a bude se rozvíjet?

Odpověď: Jako všichni ostatní.

Otázka: A vy myslíte, že všichni dnes ztrácejí chuť do života?

Odpověď: Samozřejmě. Buď se od této otázky odpojují, nebo si myslí, že jednají maximálně správně.

Otázka: Takže si myslíte, že v něm dozrála právě ta otázka: „Proč žiju?“. A proto došlo k tomu zvratu?

Odpověď: Ano. Chybí mu stanovení cíle.

Otázka: Čili „kam a proč jdu“. A tím to hasne, člověk usne a odpojí se?

Odpověď: Ano.

Otázka: Ta radost z dětství – kam se vytrácí?

Odpověď: Neexistuje žádný základ pro to, abychom byli v životě šťastní. Co dělat dál? To nikdo neví.

Otázka: V jakém okamžiku dochází v člověku k tomuto zvratu? Nemusí to být nutně v tomto věku, může to být v jakémkoli věku. Jak k tomu dochází, v jakém okamžiku?

Odpověď: Přichází to v okamžiku, kdy se zdá, že má člověk všechno, ale nemá žádný cíl.

Otázka: A cíl vybírá Nejvyšší, Stvořitel? Proč to dělá?

Odpověď: Aby člověk vědomě pochopil, co mu chybí, a vědomě ve svém životě hledal Stvořitele.

Otázka: Řekněte mi, prosím, lidé se ptají: „Mají rodiče dítěti pomáhat, nebo je lepší dát dítěti svobodu?“ „Dítěti“ – je jasné, že už je dospělé. Rodiče mohou dítěti cestu hodně zkrátit!

Otázka: Máte na mysli hledání?

Odpověď: Hledání, ano. Ale vcelku, stejně… To závisí na povaze člověka. Pokud chtějí dítěti pomoci, musí být dobrými psychology.

Otázka: Kam ho nasměrovat? Teď je v tomto stavu. Natálie s manželem píše: „Nemůžeme mu pomoct.“ Kam ho nasměrovat?

Odpověď: Nemůžete mu pomoci, takže ho ještě musíte nasměrovat do toho stavu, do toho místa, které ho nasměruje. Myslím, že každopádně musíte dítěti dopřát maximální rozvoj, a ono ho pak vyhledá. A bez toho to nejde.

Otázka: Řekněte mi, prosím, jak se mohou rodiče vyrovnat s pocitem viny? Je zde pocit viny. Natálie píše, že za to, co se mu stalo, cítí vinu. Jak se toho pocitu zbavit?

Odpověď: Kdyby měli rodiče jasný cíl, tolik by se netrápili. A protože sami žádný nemají, nemá ho ani dítě a oni nevědí, co mu dát.

Otázka: Takže si myslíte, že tento okamžik je časem hledání pro rodiče, ještě navíc k tomu všemu.

Odpověď: Ano, samozřejmě.

Otázka: Takže je jakoby vede k hledání smyslu života?

Odpověď: Ano.

Otázka: Mohou rodiče dětem uškodit, když se snaží jim vrátit tuto životní sílu?

Odpověď: Ano. Zde je třeba zvolit nějakou velmi jemnou, střední linii, která dítě povede k hledání bez
nátlaku.

Otázka: Ale tím nejdůležitějším ve vaší odpovědi je hledání?

Odpověď: Ano. Celý náš život je takový. Proto je nám dán. Stvořitel to dělá kvůli tomu, aby dítě v tomto životě našlo zdroj. Zdroj svých stavů, a aby tento zdroj chtělo objevit. A pak už nebude mít žádné otázky. Bude k tomuto zdroji připoutáno, bude ho stále víc a více odkrývat a zdroj ho bude stále víc a více naplňovat.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem, 1. 9. 2024

Originální článek zde.

[#334992]

Filed under: Děti | Add Comment →