Poznámka: Olga píše: „Zaujalo mě vaše tvrzení, že člověku nepatří vůbec nic. A v nějakém pořadu s Vámi však zazněl i další citát: „Pokud má člověk dvě touhy, tak na jedné straně věří, že celý svět patří Stvořiteli, ale na druhé straně si myslí, že něco patří i člověku – a to je ten problém.“

Otázka: Kdyby tomu tak opravdu bylo, tak z jedné strany chápu, že by nebyly ty strašné války – nic mi nepatří a hotovo. Ale z druhé strany – opravdu člověku nic nepatří?

Odpověď: Ano, člověku nic nepatří. Co může vlastnit?

Poznámka:  Olga dále píše: „Ale můj život, moje rodina, můj byt a tak dále a tak dále – to všechno je přece moje!“

Odpověď: Je to tvoje. Ještě pár let ano. Všechno to opustíš, stejně tak tvoje rodina opustí všechno ve stanovený čas. Člověku nic nepatří. Přišel, pobyl a odešel.

Otázka: Vraťme se tedy k tomu citátu, že když má člověk dvě touhy, je to problém. To znamená, že na jedné straně věří, že celý svět patří Stvořiteli. A z druhé strany věří, že něco patří i člověku. Toto zmatení je velký problém, že?

Odpověď: Ano.

Poznámka:  Pak mi prosím vysvětlete, co to znamená, že všechno patří Stvořiteli, to je Vaše tvrzení, které často opakujete.

Odpověď: Nebo naopak – že člověku nic nepatří.

Poznámka:  Buď všechno patří Stvořiteli, nebo nic nepatří člověku.

Odpověď: Ano.

Otázka: Pak je otázka: komu patří všechno?

Odpověď: Záleží na tom?

Otázka: Nezáleží na tom? Je tedy možné žít podle tohoto pravidla: Nic mi nepatří?

Odpověď: Samozřejmě.

Poznámka:  Nebyly by žádné války, žádné hranice.

Odpověď: Ano, co se na to dá ještě říct? Nebyly by žádné války… Kdyby lidé žili podle tohoto pravidla. Ale každý chce žít jen podle sebe, kvůli sobě a všichni ostatní ho musí poslouchat.

Otázka: A pak je tu otázka, která vyvolává další otázku: „Proč tedy máme pocit, že nám něco patří?“ Proč je nám to dáno?

Odpověď: Abychom s tím bojovali. Abychom to napravili. Vyřaď všechno, o čem si myslíš, že je tvoje, a odevzdej to Stvořiteli!

Otázka: Chcete tím tedy říct, že existuje Vládce všeho?

Odpověď: Samozřejmě že existuje Vládce. A byl, je a bude.

Otázka: Řekněte mi, jak se do tohoto stavu dostat, že nic není mé?

Odpověď: Obecně je to velmi příjemné a velmi jednoduché. Stačí se na to jen naladit. A pak od rána do večera, od večera do rána člověk žije jakoby nic nevlastnil.

Otázka: Takže kabalisté, kteří tento citát napsali, v něm popsali svůj pocit?

Odpověď: Je to jejich pocit, takhle žijí a žili. Tak co je na tom špatného nebo těžkého? Nic.

Otázka: Když se tedy člověk dostane do tohoto stavu, objeví lehkost, lehkost bytí?

Odpověď: Ne! Neřekl bych, že smyslem je dosažení lehkosti. Jako by to dělal jen kvůli tomu, protože je to snadné! Ne.

Otázka: Oni nám to nepředávají kvůli tomu, aby nám ulehčili život?

Odpověď: Ne, samozřejmě že ne! To není důležité, má to naprosto jiný důvod. Tím důvodem je, aby se člověk dostal do tohoto stavu.

Otázka: Co ve mně musí zmizet? Co ve mně musí být zabito nebo rozdrceno, převráceno?

Odpověď: Egoismus. Že v tobě není nic tvého, ani ty nepatříš sobě.

Otázka: Takže je to můj egoismus, který říká: „Všechno je moje“? Je to základ všech našich potíží? Že všechno, co je mé, je egoismus.

Odpověď: Ano.

Otázka: Je to do nás vloženo, je to naše přirozenost být sobecký? Když říkám „všechno je moje“, je to naše přirozenost?

Odpověď: Ano.

Otázka: Proč je tato práce tak složitá? Až do takové hloubky?!

Odpověď: Abys od této chvíle na sobě pracoval a uvědomil si, že v žádném případě nepatříš ani sám sobě. A když k tomu dospěješ, klidně, snadno překročíš hranici mezi životem a smrtí.

Otázka: Chcete tedy říci, že smrt je výsledkem toho, že mi něco patří?

Odpověď: Samozřejmě. Že si přivlastňuješ svůj život.

Poznámka:  Přivlastňuji si svůj život.

Odpověď: Ano. Ten ti vezmou. Tomu se říká smrt.

Poznámka:  A pokud mi můj život nepatří, pak žádná smrt neexistuje.

Odpověď: Žádná smrt neexistuje.

Otázka: Takže my dva jsme dospěli ke vzorci nesmrtelnosti?

Odpověď: Ano. Prozatím. Je toho ještě víc, ale aspoň tohle.

Otázka: Chci to shrnout. Myslíte si, že je v silách člověka dospět ke stavu, že mi nic nepatří?

Odpověď: V silách člověka je dospět ke stavu, že mu nic nepatří, a že nepatří ani sám sobě.

Otázka: Ten dodatek „nepatřím sám sobě“ – proč ho tak zdůrazňujete?

Odpověď: Proto, že je to nejdůležitější.

Otázka: Nepatřím tedy ani sám sobě?

Odpověď: Ne.

Otázka: Ale přesto někomu patřím, je možné to nějak uzavřít?

Odpověď: Vyšší síle.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 30. 10. 2023

Originální článek zde.

[#320793]

Filed under: Člověk, Stvořitel, Touha | Add Comment →