Odpověď: Musíme lidi oslovit, že pokud nedojde ke změně v povaze člověka, od nenávisti k lásce k druhým, jdeme proti evoluci přírody do integrální formy, a tím na sebe přivoláváme větší a větší osobní i kolektivní problémy.

Musíme o tom mluvit na všech komunikačních kanálech, že získat vlastnost „lásky k druhým“ je cílem moudrosti kabaly; to je pravý výsledek správné duchovní práce (práce Stvořitele).

To je rozdíl mezi moudrostí kabaly a náboženstvím: kabala přijímá podmínku že „budeš milovat bližního svého jako sebe“, což je velké, obecné pravidlo Tóry, zatímco náboženství předpokládá, že je důležité splňovat fyzické požadavky. Proto opustilo nápravu lidské povahy, což je právě to, k čemu bylo zvlášť určeno.

Kabala má za to, že pokud není cílem „miluj bližního jako sebe“, pak není dodržována celá Tóra, protože to je všeobjímajícím pravidlem Tóry, neboť právě tento cíl člověka přivádí k vlastnosti dávání, k Lishma, pro Stvořitele.

Pokud člověk neaspiruje k tomu vzrůst nad své ego, pak jeho činy ego pouze zvětšují. A namísto přiblížení se vlastnosti dávání a lásky, tj. odhalení Stvořitele, se od Stvořitele vzdálí a transformuje se do „smíšeného zástupu“, kteří jsou „bohabojnými sluhy Faraóna“, všichni ti, jejichž činy jsou ve prospěch jejich ega, kvůli odměně v tomto světě i světě budoucím.
[120107]

Proto co nám brání dosáhnout tohoto cíle? Co tomu brání, jsou prostředky, jakými lze maximálního potěšení dosáhnout. Toto potěšení lze získat pouze do neomezených nádob, ale taková nádoba nemůže být přijímající. Nádoba přijímání je už z definice omezená a přijímá pouze do míry své kapacity.

Pouze pokud nádoba předává svým prostřednictvím naplnění, přijímaje kvůli dávání druhým nebo Stvořiteli, což je v podstatě jedno a to samé, pod takovou podmínkou se otevírá nekonečnému potěšení a může dosáhnout účelu stvoření, pocitu nekonečného dobra Stvořitele.

Světlo, v počátečních podmínkách, nemůže vstoupit do přijímajících nádob, která si celý svůj obsah ponechávají pro sebe. Není cesty ven – žádné dveře. To je důvod, proč úkolem není zanechat hledání potěšení. Je nezbytné nejen změnit charakter naplnění: Z čeho se těším? Nebo přesněji: “Komu přináším radost?” Potěšení by mělo přicházet z přinášení radosti druhým, z dávání. V takovém případě, mé nádoby se stanou neomezenými a já dosáhnu cíle.

Je důležité si uvědomit, že se jedná o jemný rozdíl, který odděluje přání a záměr. Přání mohou přibývat kolik chcete! Nemusíme je potlačovat, držet dietu nebo se trápit. Naopak, života si musíme užívat! V opačném případě to vypadá, že ignorujete to, co pro Vás Stvořitel připravil. Jedinou otázkou je, zda-li si to vše přejete proto, abyste potěšili Stvořitele. Abychom to zjistili, musíme objevit nová přání.
[121076]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/11/2013, Rabašovy spisy