Category Archives: Vnitřní práce

Dva stupně v práci

Dr. Michael Laitman

Otázka: Proč se říká, že dělám všechny opravy ve mně?

Odpověď: Neopravuji sebe, ale pouze můj postoj a spojení. Zlý sklon není ve mně, ale mezi mnou a ostatními – v mém postoji vůči nim.

Potřebuji být s někým ve spojení proto, abych zjistil, zda je toto spojení dobré nebo špatné a zda vyžaduje změnu. První stupeň spočívá v odhalení, že tato síť existuje. Od tohoto okamžiku dále se začnu pohybovat dál a dál, vědomě odhalovat to, co je třeba opravit: jaké vztahy a vlastnosti jsou nyní vyžadovány a které vlastnosti budou třeba později.

Postupně tak odhaluji celý systém vztahů mezi mnou a ostatními. Ale pak zjistím, že to bylo vlastně spojení se Stvořitelem. Jedná se o dva stupně v práci.

Pokud mohu s jistotou pracovat bez jakéhokoliv odkazu na sebe, odhaluji, že Stvořitel se skrývá za sousedem. Do té doby toto není jasné, mohu ukrást trochu tady a tam a dělat různé egoistické kalkulace. Stvořitel mi pomáhá zjistit, které kalkulace jsou správné, a proto se mi ukazuje v podobě přátel nebo některých jiných hmotných obrazů, se kterými mohu vzájemně pracovat.
[83397]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Celý svět je stvořitelovou tváří

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Úvod do knihy Zohar,” Bod 33: A musíte vědět, že jakékoli uspokojení našeho Stvořitele z dávání Jeho stvořením záleží na míře, do jaké Ho stvoření cítí – že On je dárce, a že On je ten, který je obšťastňuje. Protože pak se z nich velice těší, jako otec hrající si se svým milovaným synem, do míry, do jaké syn cítí a uvědomuje si velikost a vznešenost svého otce, a jeho otec mu ukazuje všechny poklady, které pro něj připravil.

Otázka: Proč je pro stvořené bytosti tak důležité, aby cítili, že je to Stvořitel, který jim přináší potěšení?

Odpověď: Stvořené bytosti mohou cítit pouze to, v čem jsou v ekvivalenci formy. Chtějí-li cítit Stvořitele jako toho, který dává, musí pochopit, co to znamená; musí být v dávání zahrnuti a vlastně vyrůst do takové výšky. Pak budou dostávat radost stejné úrovně existence a síly života, jakou má Stvořitel.

Otázka: Existuje na to příklad o otci, který si hraje se svým synem a chce po něm, aby ho považoval za zdroj vší radosti. Zdá se to být dosti egoistický akt.

Odpověď: Může být, ale je i jiný příklad podobného typu: Otec měl syna ne kvůli tomu, aby ho těsil, ale aby mu přinesl dobro. Otec dělá vše, co je v jeho silách, dokud syn nevyroste, aby mu mohl dávat. Poté, když syn vyroste, dostane všechny otcovy poklady, porozumění a cítění celé věčné existence, a to přináší otci radost. Má se na mysli, pokud se Stvořitel raduje, je to znamení, že jsem dosáhl dokonalosti. To je způsob, jakým byste to měli vidět, že to vše pramení z Jeho lásky.

Na naší straně se musíme snažit přinést Mu uspokojení, úplné a nekonečné odevzdání vyšší síle. Dostává se nám od ní nedostatků, nenaplněných přání, a z nich dostáváme Světlo, které napravuje tyto nedostatky tím, že je promění v dostávání kvůli dávání. Tak pokračujeme k napodobení Stvořitele. To je jediný správný a žádoucí způsob, jak můžeme postupovat. Podle toho cítíme sílu duchovního života, která nás naplňuje, nazývanou Světlem. 

Tento proces je popsán v našem jazyku, v pozemském jazyku, a tak se zdá, že Stvořitel pláče a lituje, pokud nejednáme, jak bychom měli, nebo neudržujeme požadované tempo. Tak kabalisté tlumočí reakce, které v něm vyvoláváme našimi nežádoucími činy. Nicméně, pokud jsme úspěšní, říkají, že je šťastný.

Ať už tak nebo tak, „Tóra mluvila v jazyce lidí.“  Odtud pochází příklad otce, který úmyslně mění svůj výraz vůči svému synu, vyjadřování nespokojenosti, přání, či štěstí má za cíl tímto způsobem dovolit synovi s ním navázat spojení. Je to však pouze výraz, protože otec sám vyvolává různé stavy a nálady v synovi a je tím, který vytváří okolnosti doprovázející jeho dospívání. Dítě se svému otci zcela podřizuje, vnitřně i externě. Proto se před ním objevují různé obrazy: jednou vidí svého otce vážného, smějící se ho, nespokojeného nebo spokojeného.

Obecně, celý můj vnitřní svět a mé prostředí, to vše je Stvořitel. Uvnitř je přede mnou zcela ukrytý,a  navenek jsem schopen přiřadit hlavní roli osudu a dokonce vyšší síle, ačkoli ji zatím nevidím. Cílem je porozumět tomuto „řezu,“ rozdíl je, kde se nachází „Já“ .

Říká: “Není nikoho jiného kromě Něj.” Stvořitel mi posílá vše, co vnitřně cítím; ovládá mé myšlenky a přání a vše, co se mi děje, jak to přijmu a jak reaguji na to, co se děje. Pod rentgenem bych viděl, že nemám kontrolu nad ničím, že On je ten, který ovládá vše.

Takže co jsem zač? “Já” je bod, který touží odhalit Stvořitele, to je vše. Je to bod vně Stvořitele, oddělující bod, bod rozbití, bod mého „Já“, můj základ, ze kterého musím objevit Stvořitele a Jeho jedinečnost.
[82693]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012,“Úvod do knihy Zohar

Válka proti lhostejnosti

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co se počítá za naše úsilí?

Odpověď: Hlavní úsilí spočívá v práci proti vlastní lhostejnosti, proti  přehlížení, pocitu nedůležitosti odevzdání. Hlavní a permanentní válka by měla být vedena proti neúctě k odevzdání. V tom musíme vždy hledat ty věci, které nás dělají silnějšími. 
[82771]
Z 1. části denní lekce kabaly 12/7/2012, Rabašovy spisy

Klamná realita ve vlnách egoismu

Dr. Michael LaitmanKaždý z nás obsahuje 613 různých přání, týkajících se našeho spojení s ostatními, které musíme napravit. V první řadě musím porozumět, že jsou všechna sobecká, a že si přeji využít bližního i Stvořitele. 

Tento směr, “Israel, Tóra a Stvořitel,” myšleno z lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli, funguje nejdříve v opačné podobě: kvůli využití Stvořitele a stvoření ve svůj vlastní prospěch. Nejdříve si musíme uvědomit právě tento fakt, a ten nám bude odhalen za podmínky, že obojí, stvoření i Stvořitele jsou používáni správně. 

V první fázi, kdy si přejeme dosáhnout obecného spojení s celým vesmírem, přes stvoření ke Stvořiteli, odhalíme naše prohřešky a chyby, což je způsob, jakým odhalíme zlý sklon. Nedojde k tomu najednou. Jak člověk postupuje, postupně odhaluje nepatrnou část egoismu. Požadujeme jeho nápravu, a ve Světle nápravy odhalíme větší část egoismu, a opět si žádáme, aby byl napraven. 

Světlo přichází od Stvořitele prostřednictvím skupiny, osvětlující a napravující zlo, které objevíme. Výsledkem je odhalení nové, silnější a tvrdší vlny sobectví uvnitř nás. Tak postupujeme od malých chyb k těm závažnějším, a od malých prohřešků k těm větším. Postupně je odhalujeme a napravujeme se. 

Vždy však usilujeme o lásku, spojení, sjednocení Israele, Tóry a Stvořitele do jednoho celku. Přejeme si, aby se Stvořitel stal svatým, „samostatným“,  jedinečným, čímž se má na mysli, že je pro nás kvalita odevzdání vždy tou nejvyšší hodnotou. Tak dochází k pokroku.

A nejdůležitějším aspektem této práce je pochopit, že všechny nápravy jsou soustředěny mimo člověka. K jeho duchovnímu posunu dochází mimo něj. A mimo něj existuje jen Shechina  a Stvořitel, jež ji naplňuje. 

Člověk si představuje, že ho obklobuje celý svět: neživý, rostlinný, živočišný a lidský, ale to vše je pouze jeho  iluzí, jeho představou. Ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Když člověk začíná objevovat skutečnou realitu, odhalí, že vše z toho postrádá ducha života, a ožívá pouze vyšší silou Stvořitele. Stvořitelem, který stojí za všemi těmito představami a stíny. Sami o sobě jsou jen pouhými oděvy, obaly, bez vnitřního obsahu. 

Doufejme, že odhalíme tuto pravdu rychle, a začneme skutečně pracovat se Stvořitelem prostřednictvím těchto oděvů. 
[82496]
1. části denní lekce kabaly 9/7/12, Rabašovy spisy

Satelit na Stvořitele

Všichni „plavame“ v informačním poli. Je mimo čas, prostor a pohyb, je stálé. Ale tohle pole necítíme, protože jsme mu odlišní svými vlastnosti. Ale pokud se mezi sebou spojujeme, stáváme se pak v míře našeho spojení podobní tomuto informačnímu poli, jednotní jako ono a začínáme chytat tuto informaci.

A pokud je každý zvlášť, mimo spojení s druhými, cítíme potom v tomto informačním poli pouze malou část, kterou každý cítí jako „náš svět“, protože je izolován od tohoto pole a zůstává pouze s tím, co se nachází v jeho individuální egoistické části.

A když se pak spojíme, „minimální množství je dva“ (mijut a- rabim – šnaim“), hned se pak staneme podobní tomuto informačnímu poli a začínáme ho cítit na minimání úrovni, která se jmenuje například „nefeš de- nefeš atd. Takže v míře spojení, podle zákonu podobenství, začínáme pociťovat toto pole – Stvořitele a děláme ze sebe nový orgán pocitu.

Klíč ke štěstí

Dr. Michael Laitman

Otázka: Můžeme se rozvíjet ve štěstí?

Odpověď: Je-li člověk ponořen do svého ega, do své touhy přijímat, pak určitě nemůže být šťastný, protože mu přinese jen bolest. Ale pokud se pozvedne nad své ego, neobávajíc se toho co se v něm děje, žijíc na vyšší úrovni a identifikuje se s atributem odevzdání, se světem, se vším, co ho obklopuje, může být šťastný neustále.

Může být šťastný do takové míry, že nebude vůbec cítit co se děje s jeho tělem. Tělo může zemřít, ale člověk nebude cítit, že patří nadále ke svému tělu.

Nyní jsme zcela identifikováni s naším tělem. Ale pokud se můžeme vyvinout tak, že se budeme postupně od něho odtahovat, nakonec přestaneme cítit, že jsme k němu vůbec navázaní. Je to, jako bych se vznášel nad tímto tělem, a je to opravdu tak, protože se ztotožňuji s atributem dávání a žiji v něm, a to je klíčem k dalšímu pokroku ve štěstí.

Mohu toho dosáhnout, pokud jsem začleněn do prostředí a spolu s ostatními tvořím jednu obecnou sílu skupiny, která není egoistická, ale je tvořena ze všech našich duchovních jisker, které jsou spojeny nad naším egem. Naše ego ztratí svou hodnotu a my pozvedneme jiskry a vidíme je jako hlavní prioritu. V důsledku toho začínáme žít v těchto jiskrách, které jsou propojeny a tvoří jednu harmonickou sílu skupiny.

Kromě toho, rozvíjením síly vzájemného dávání, tedy možností požadovat tuto sílu dávání z vyššího silového pole, od Stvořitele, se budeme neustále cítit šťastnými. Vše záleží na tom, jak člověk zaměřuje sám sebe, pokud jde o skupinu, a jak se skupina zaměřuje s ohledem na Stvořitele, pokud jde o oblast dávání a lásky.

To je jediný faktor, který všechno určuje. Musím se odpojit od svého „já“ a pozvednout se k úrovni „my“; vše bude přijato radostně! Není to jednoduché, a jsou tu vzestupy a sestupy, ale takto postupujeme. Pokaždé, když dostáváme dodatečné ego, další touhu užívat si, tak budeme silnější a připojíme se pevněji do pole odevzdání. To je jediný způsob, jak postupovat.

Pokud se člověk identifikuje s cílem, přijímá vše, co se stane na cestě šťastně, protože chápe, že je to prostředek k dosažení cíle.

Pokud ale člověk myslí jen na svůj žaludek – ponořen do sebe, nedovede se nad sebe povznést, pak bude jistě chodit s kyselým obličejem, bude v životě trpět a bude mít vždy stížnosti ohledně prostředí, skupiny, přátel, Stvořitele a učitele – všechno závisí na tom, jak se člověk zaměřuje.
[81173]
Z 1. části denní lekce kabaly 21. 6. 2012 Shamati # 30

Světlo, které je oděno do jednodušších slov

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak je možné odít kabalistické principy do jednodušších běžných slov, aby je každý mohl přijmout a souhlasit s nimi?

Odpověď: Člověku, který studuje kabalu, je jasné, že spojení je velmi důležité, protože nastalo „rozbití nádob“ a teď se snažíme slepit tyto kusy dohromady. Tak na sebe přitahujeme světlo nápravy AB-SAG, reformující světlo, které nás spojuje. Vyšší světlo, Stvořitel, je odhalen v této obnovené, opravené nádobě.

Celý proces je jasný. Snažíme se spojit a vidíme, že nemůžeme, pak žádáme o pomoc okolní světlo, které nás naplňuje a spojuje tím, že se proměňuje z okolního světla na světlo vnitřní.

Otázkou je, jak je možné to vše vysvětlit každému člověku, aby to mohl pochopit? Já říkám, že se musíme spojit nad našimi otázkami.

 Nikdy v celé naší historii jsme nejednali správně. Ale pokud se spojíme, staneme se „jednou rodinou“, v níž každý má rád jeden druhého a jsme ohleduplní k potřebám druhých.

Nyní, uvnitř spojení, kterého jsme dosáhli, se díváme na všechny a vidíme, že existují různé vrstvy, různé části naší společnosti, které vyžadují větší pozornost: starší lidé, děti, mladé páry, svobodné matky, a chudí, kteří prostě žijí v chudobě, a jsou bohatí. Jen díky spojení zjistíme, jak je možné rozdělovat prostředky správně.

Nyní zástupci lidu sedí u „kulatých stolů“, tak se podíváme, jak můžeme v první řadě dosáhnout jednoty. Potom nějak rozdistribuujeme náš společný koláč. Pokud to budeme dělat z našeho spojení a lásky, nebudou žádné stížnosti. Společnost bude jednotná a konsolidovaná, zaměřená na dobro a optimismus, spokojenost a klid.

Můžeme to vše vysvětlit bez uvedení „Světla, které reformuje.“ I když se předpokládá, že světlo provádí všechny dobré změny, lidé to nepotřebují vědět. Světlo je dosáhne prostřednictvím kabalistů, kteří jsou mezi námi.
[81123]
Z 2. části denní lekce kabaly 20/6/2012 „Workshop“

Méně trestných kol

Dr. Michael LaitmanOtázka: Je důležité přesně pochopit to, co ode mě Stvořitel žádá, nebo je nejdůležitější jít zkrátka dál jak nejlépe umím?

Odpověď: Stvořitel od tebe chce jen jednu věc: abys Ho neopustil.

Ve světě není myšlenky, přání nebo činu, který nevede k odhalení Stvořitele, přímo či nepřímo. Kromě toho není ničeho jiného. 

Odhalili bychom Ho přímo, ale prakticky je to nemožné. A protože nejsme schopní pohybu z bodu „A“ do bodu „B“ tou nejkratší přímou cestou, objevuje se množství nepřímých důvodů, které nás vedou a nutí se pohnout.

Tyto události mohou člověka mást mnoha způsoby, má před sebou překážky, které ho nutí točit se kolem nich po mnoho dlouhých let, než udělá jeden krok vřed, ačkoli se může zdát, že by mohl jít přímo, bez obíhání.

Avšak ve všem, co se ve světě děje i v celé lidské historii, není ničeho kromě pohybu směrem ke Stvořiteli.  Proč by jinak mělo ke všem událostem dojít, je-li vše definováno opozicí Světla a nádob a odhalením Rešimot (informačních genů)? Vše je zaměřeno pouze na jejich vyjasnění a napravení. Buď na nich pracujeme přímo, nebo nás v důsledku rozdělení příroda donutí dostat se ke stejnému výsledku cestou utrpení. To však zabere spoustu času, protože síly egoismu (Klipot) se roztahují jako guma, mění každý bod na dlouhou dobu. Takovým způsobem nás mate a zbavuje síly.

Jak je řečeno: “Stvořitel stvořil člověka přímého, ale lidé vymysleli mnoho kalkulací.”
[80613]


Z 1. části denní lekce kabaly 5/6/2012, Shamati #25

Proč milovat ostatní?

Dr. Michael Laitman

Otázka: Výzva, nebo, jak říkáte, přikázání „miluj bližního svého jako sebe samého“ bylo diskutováno mnohokrát a mnozí ho toužili realizovat, až se z toho stala žádost pro děti, aby byly klidné, spíše než aby to byla skutečná výzva pro dospělé, aby změnily své vztahy. Jaký je rozdíl mezi vaší výzvou a ostatními, a proč jste si jistí, že budete schopni realizovat vaše fantazie?

Odpověď: Když obyčejní lidé, 99%, mluví o spojení, poukazují na nápravu lidské společnosti, podobně jak radí dětem, aby byli přátelé a nehádali se. Když kabalisté, 1%, mluví o spojení, pro ně je toto spojení prostředkem k dosažení vyššího cíle: odhalení a dosažení Stvořitele, vyšší síly přírody a dosažení vyšší úrovně rozvoje, pocítění vyššího světa.
[80687]

Stádia formování mysli: Zařazení do Vyššího programu

Dr. Michael Laitman

Třetí etapa vývoje začíná, když začnu hledat: Proč mi tohle všechno Stvořitel dělá? A pak pochopím, že to dělá proto, aby ve mně rozvinul rozumný přístup, založený na rozumu namísto pocitů.

Zde člověk cítí, že musí dosáhnout stejného druhu dávání k vyššímu, jako má vyšší k němu. Již pro něj není dostatečné přijímat všechny příjemné a nepříjemné stavy od Stvořitele s tím, že jsou v jeho prospěch. Hledá příležitost také odevzdávat Stvořiteli jeho jménem a dávat mu lásku.

K tomu se potřebuje vyvinout ještě více a dosáhnout Dárce hlouběji, pochopit záměr jeho činů, jinými slovy, pochopení toho, co přesně chtěl v člověku vybudovat. Tímto způsobem se vyvíjí třetí etapa (Behina Gimel), která chce přijímat od Dárce. Navazuje na první etapu (Behina Aleph), aby cítila radost, ale chce ji cítit proto, aby pochopila program, který do ní dárce implantoval. To je smyslem třetí etapy.

Nejprve Bina odmítla přijmout světlo, ale jakmile zatoužila pochopit dárce, pochopila, že to je možné pouze pokud od něj přijímá. Nyní, ve třetí etapě, člověk vnímá dobro a zlo, jen jako dobro. Již nadále neodděluje dobro a zlo, protože nad něj vystoupal.

A protože bere v úvahu vyšší program, který je nad jeho dobrými i špatnými pocity, začne dosahovat skutečný program, a ne jen jeho vliv, který mu dělá věci světlejší nebo tmavší.

Když člověk vnímá program dárce, stane se jeho součástí a spojuje se s ním. To znamená, že dosáhl přilnutí ve čtvrté etapě (Dalet). A to vše začíná úplně první akcí, kdy člověk dosáhne určité úrovně korekce skrze jeho prostředí, studia a reformující světlo, když přijímá vše, co se děje, a to jak dobro tak zlo, jako jeden neoddělitelný celek.

Přivazuje se ke Stvořiteli nade všemi těmito stavy, aby Ho cítil, respektoval, cenil, pochopil a spojil se s ním na nejvyšší možné úrovni.
[80427]
Z 1. části denní lekce kabaly 12/6/2012 Shamati # 121