Dvě otázky, které jsem dostal o vztahu člověka ke Stvořiteli a studiu kabaly:

Otázka: Studuji kabalu, ale cítím nyní, že jsem velmi daleko od Stvořitele. Je to jako bych byl v místě, kde On neexistuje. Cítím se prázdný a to mě dělá smutným, protože vím, že On někde je, ale nemohu Ho najít. Je to normální?

Moje odpověď: Co cítíš je pravda a proto je to normální. Nyní musíš proměnit poušť v zem mléka a medu. Musíš skrze poušť projít do země Izraelské, stavu, kdy je člověk ke Stvořiteli připojen.

Otázka Byl jsem ve zvláštním stavu, kdy jsem byl týden odpojen od všeho: od lekcí, skupiny a knih, a pak jsem k nim přišel zpátky s velkou chutí k dalšímu učení a spojování. Ale nyní jsem znovu odpojen. Můžete mi poradit, co dělat, a mohlo by to mít co dělat s mými hmotnými ambicemi a sny?

Moje odpověď: Toto je běžný proces a bude pokračovat, dokud nezískáš jednu velkou, vytrvalou touhu a neucítíš uvnitř ní Stvořitele.

Zařazen do: Cesta, Otázky&Odpovědi, Spojení, Studium, Člověk - Žádné komentáře→

Chceme a toužíme vše odhalit uvnitř naší hmoty, uvnitř naší touhy. Ale nejjistější místo k odhalení rozbití je náš přístup k našim bližním. Pokud chcete zjistit, co musíte napravit, a kde dostat Obklopující Světlo, pak začně prověřovat své vztahy s bližními. Brzy uvidíte, že vás to odpuzuje a že se tomu každým možným způsobem chcete vyhnout; neustále na to zapomínáte a nechcete o tom nic vědět. Takto můžete okamžitě objevit místo, kam musí zasvítit Světlo a dělat nápravu.

Duchovno je přímo tady; je hned vedle vás! Místo rozbití je přímo tady. Je to tak jednoduché – rozbití je přímo před vámi a můžete to vidět a odhalit hned teď. Ale abyste to napravili, musíte si to představit a zobrazit správně a pochopit, jací musíte jako napravení být. Snažte se jednat s ostatními se stejnou láskou, se kterou jednáte se sebou, nehledě na to, jak odpudivé, nechtěné či nevhodné se vám to zdá. Pak budete znát, jak moc jste duchovnem, Stvořitelem, odpuzováni.

Nicméně se začínáme pod vlivem Obklopujícího Světla měnit a začínáme vše vidět jinak. Začínáme chápat, že je v realitě skryta velikost, jednota a svatost. Avšak tato změna není možná bez Obklopujícího Světla.

Zařazen do: Duchovno, Spojení, Společnost - Žádné komentáře→

Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: “Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,” jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.

Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty. 

Proto je psáno: “Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě” – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.

A také: “Nenech člověka kráčet o samotě v noci” – neboť během té doby tam lidé nejsou.

Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj “dům” sami. Jste v temnotě, protože jste sami.

Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu.  Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.

Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v “jeskyni” – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.

Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.

Zařazen do: Cesta, Jednota, Spojení, Společnost, Zohar - Žádné komentáře→

Otázka: Jestli dokázal člověk během čtení knihy Zohar na okamžik zachytit bod spojení, jak ho pak může udržet?

Odpověď: Udrží se v tom za podmínky, že se nebude bát toho, co  přijde následně a bude připraven znovu a znovu budovat toto spojení, za jakýchkoliv podmínek.

Jestli se smrtelně obává, že se ztratí pocit spojení, znamená to, že necítí jistotu a je nedostatečně spojen s ostatními.

A mimo tohoto, také nechápe, že jeho posun vzniká ve vlastnosti odevzdání, která pořád vzrůstá, rozvíjí se a sílí v něm.

Vlastnost odevzdání se ale nemůže vyvíjet, když mám strach a jsem  bojím se o svou budoucnost, znamená to, že ve mně působí sobeckost a ne přání odevzdaní…

Zařazen do: Otázky&Odpovědi, Spojení, Zohar - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Stvořitel k nám mluví skrze naše vlastní pocity. Co nám můžete o tomto jazyce říct?

Moje Odpověď: Člověk musí poznat sám sebe.  Musí po vnějších silách požadovat, aby mu pomohly se analyzovat, jít do sebe tak hluboko, jak je jen možné, a najít, proč je takový, jaký je, a kdo hluboko uvnitř doopravdy je. A tam, na tom nejhlubším bodě uvnitř, nachází jeden Stvořitele, svůj vlastní kořen.

Představujeme si obrovský svět a Stvořitele vně nás. Myslíme si, že jsou vně nás všechny druhy věcí. Avšak vše to existuje jen aby nám to ulehčilo začít zkoumat chápat samy sebe.

Zařazen do: Cesta, Spojení, Člověk - Žádné komentáře→