Category Archives: Člověk

Síla knihy Zohar. Lidstvo je jeden organizmus.

Příroda netoleruje nerovnováhu

Dr. Michael LaitmanPřibližujeme se  rovnováze s přírodou. Snaží se uvést všechny své části do rovnováhy. Srovnávají se teplotní rozdíly, vítr srovnává rozdíly v tlaku vzduchu, hozený objekt padá směrem k místu, kde dosáhne rovnováhy silou gravitace. Tento proces je zaměřen na rovnovážný stav kdekoli a v jakémkoli ohledu. V jakékoli oblasti, ať už je to chemie, fyzika, biologie atd.., vše je založeno na tomto principu. Vše směřuje k rovnováze, úlevě od tlaku. Vše se podřizuje zákonu entropie. Příroda si přeje se uklidnit. Rozdíly a výkyvy netoleruje v žádných parametrech.

Nakonec vše dosáhne rovnováhy. A nyní zákon přírody vyžaduje rovnováhu v lidské společnosti. Vidíme výbuchy a  nepokoje, což je cesta přírody, která vyžaduje rovnováhu. Neživé, rostliné a živé úrovně už byly na tahu a nyní je na řadě člověk. Uvnitř nás se objevuje touha po rovnováze, avšak být mezi sebou v rovnováze znamená být „jako jeden muž s jedním srdcem.“ Každý můžeme být jiný, ale je tu jedno kritérium: Jsme zavázáni se mezi sebou vzájemně podporovat. 

A ohledně toho se nedá nic dělat: Ať už to chceme či nikoli, příroda vyhraje, protože je to ohromná síla. 

Vystává otázka: Proč nezmizíme jako mamuti a dinosauři? Proč zkrátka neopustíme scénu jako část, která tam nepasuje? Vždyť náš nesoulad s přírodou je mnohem větší, než ten vymizelých dinosaurů. Nicméně, na rozdíl od nich, máme úkol, předurčení, cíl: Musíme se napravit a změnit naši původní povahu. Oni toho nebyly schopní a tak vymizely přirozeně v průběhu evoluce, zatímco my jsme povini uvést se do rovnováhy se stávající fází vývoje. 

To je důvod, proč jsme přešli do stádií, kde náš nedostatek harmonie s přírodou se projeví v těch nejzávažnějších formách, nepovede však k úplnému vyhubení. 90% světa může zmizet, ale někteří lidé i přesto zůstanou, aby změnili lidskou povahu a dosáhli nezbytné rovnováhy. 

To je cíl a není jiné cesty. 
Z 5. části denní lekce kabaly 29/08/2011, “Národ”
[52967]

Zajistit základy života a pečovat o duši

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co to znamená, poskytnout druhému vše, co mu chybí?

Odpověď: Samozřejmě, nemluvíme o realitě našeho světa. Jinak vám bude vytýkáno tvrdé srdce: „Nestydíte se za sebe? Studujete kabalu, a nedáváte všechno, co máte.“ Neznalí lidé si myslí, že se musíte potit a zajistit ostatním jejich materiální potřeby.

Ve skutečnosti, pomoci druhému znamená, ukázat mu, jak se může napravit sám. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou základní lidské potřeby. Musíme poskytnout každému nezbytné životní potřeby tak, že nebude žádný člověk na celém světě, který nemá základy života.

Nicméně, mimo to se staráme pouze o nápravu duše. Není zde žádné místo pro pochybnosti: V první řadě pro sebe člověk potřebuje zajistit to základní, „živočišnou “ existenci, a všechno ostatní musí poskytnout „člověku“ uvnitř, tedy duši.
[38896]
Z 4. Části denní lekce kabaly 23.3.2011, Principy globálního vzdělávání

Každý je odpovědný

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co je skupinová příprava na lekci a jak vyvolá Obklopující světlo ve větší míře?

Odpověď: Skupinová příprava na leci vyžaduje, aby na sebe každý převzal odpovědnost za celou skupinu. Co je myšleno principem „Když nejsem za sebe, kdo je za mě?“ Znamená to, že jsem odpovědný za probuzení skupiny a tímto způsobem nakláním váhy za celý svět k poháru milosrdenství. 

Musím se ujistit, že moji přátelé nikdy nezapomenou cíl. Proč jsme tu? Kterého stupně dosáhneme? Snažíme se dosáhnout stupně “člověka” (Adam), podobnosti Stvořiteli. Musí to pro nás být nekonečně důležité. Pak nezapomeneme, co se děje během vyučovací hodiny a nebudeme rozptylováni cizími myšlenkami. 

Musím se ujistit, že je tomu tak u všech mých přátel. Pomáhám každému držet směr tím, že se o ně starám. Díváme se na poměrně rychlý proces na cestě k úspěchu, pokud bude takto pracovat celá skupina. 

Jednotlivec může uspět pouze tehdy, je-li vyvolený, zvláštní duše. My jsme spaseni pouze jednotou. Nevidím tu žádné vyvolené lidi. Každý člověk se domnívá, že pro něj existuje individuální cesta. Nicméně se zcela mýlí, především v naší době není vyvolených potřeba. Naopak, dnes se musí do procesu nápravy zapojit masy.

[36715]
Z 1. části denní lekce kabaly 1/3/2011, Rabašovy spisy

Stanout před Stvořitelem a stát se takovým, jako On

Dr. Michael LaitmanVe světě, v realitě, jsou jen dvě síly: síla Stvořitele a „síla“ stvořené bytosti, kterou jí dal Stvořitel úmyslně v opačné formě. Tato síla je opakem Stvořitele, díky ní stvoření překročilo hranice Jeho úrovně a získalo svou vlastní realitu. Jinak by nebylo schopno existovat.

V našem světě, “stvořená bytost” je někdo, kdo má hmotu neživých, rostlinných nebo živých stupňů. Znamená-li duchovní existence osobní realitu vně vyšší síly, pak v našem světě, se nám vyšší síla neprojevuje otevřeně, což je důvod, proč realitu definujeme existencí hmoty.

V duchovnu se nepočítá hmota, ale autonomie. Aby byl člověk stvořenou bytostí, musí být samostatný. Stupeň nezávislosti stvoření určuje, do jaké míry se může považovat za opravdu existující bytost. 

Miminka a děti v našem světě nebereme vážně, protože dosud nezískali nezávislost. Pouze v dospělosti se člověk stane samostatným, a tehdy se mu dostává jiné odezvy.

Podobně v duchovnu nehledě na jakém stupni se stvoření nachází (neživé, rostlinné či živé), determinujícím faktorem je, má-li před Stvořitelem vlastní status. Abychom stanuli před Stvořitelem, člověk si musí být nejdříve vědom toho, že Stvořitel existuje, myšleno že je před Ním, a že jsou si navzájem opakem.  

Pak v tomto opačném stavu začíná práce. Člověk rozdělí realitu do dvou: Stvořitel a Já, realitu, kterou Já pozoruji. A poté si vybere, co je důležitější.

Ve skutečnosti, aby stvoření dal nezávislost, Stvořitel jej přenesl vně sebe a dal mu pocit, že samo existuje. A nyní musí stvoření sebe samo správně poznat vně Stvořitele, jako kdyby ani neexistoval, jako kdyby zmizel z jeho pohledu, z jeho přání. Za pomoci sil a nástrojů, které Stvořitel poskytuje, k Němu musí stvoření najít správný postoj. A to znamená přijmout Stvořitelovu moc nad sebou, nad svou nezávislostí, aniž by ji anulovalo.  

Pak na jedné straně stvoření udržuje svou pozici vně Stvořitele, myšleno pokračuje v přijímání potěšení do přijímajících tužeb, aniž by se před Stvořitelem anulovalo. Na druhé straně však, svou nezávislostí ve vztahu k přijatému potěšení a přes něj, stvoření získá ekvivalenci formy se Stvořitelem. Tak stvořená bytost přijme úplnou, celkovou autonomii. 

Nicméně k tomu může dojít pouze tehdy, pokud stvoření dodržuje obě tyto pomínky: Je ochotno anulovat svůj postoj ke Stvořiteli, nepoškodí-li tím svou touhu (vůli přijímat). Proto se stvoření vyvíjí ve střední linii. Na jedné straně udržuje touhu těšit se, zatímco na straně druhé získává formu dávání, což je atribut Stvořitele. Tímto způsobem se v něm utváří obraz člověka, Adama.

[35280]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/14/2011, Rabašovy spisy

Karel Marx a kabala

Dr. Michael LaitmanKarel Marx vycítil všechny kabalistické závěry poměrně dobře a vyjádřil je zcela otevřeně, ale zároveň nedostatečně pro malé lidi jako byl Lenin a jeho spolupracovníci. Baal HaSulam o tom píše.

Originální práce Karla Marxe jasně ukazují, že předpokládal, že lidé jednou začnou pracovat na jejich egoismu a zjistí, že je to nemožné. Technicky to je to, co cítili lidé v Rusku, když začali po revoluci budovat socialismus. Následovali však cestu, na kterou rozhodně Karel Marx nikdy nepomyslel, že by se mohlo stát: cestou síly.

Když stanovíte podmínku „miluj bližního svého,” nemůžete jí ukládat jako podmínku, zákon, prostřednictvím síly. To byl ruský vynález. Tak to nikdy nemůže být!

Avšak bolševici vše obrátili touto cestou, a na konci vytvořili teror, při kterém zabili čtyřicet milionů lidí.  Stále to nevedlo k ničemu. Nemůžete uměle změnit lidskou přirozenost, podle vašeho vlastního  způsobu, zvláště prostřednictvím síly. To je nemožné.  Když se zmiňujeme o podstatě, můžete proti ní skutečně něco udělat?

Tato ideologie tak zvaná „miluj bližního svého“ byla vnucována silou všemi způsoby do posledních let sovětského režimu, dokud lidé nebyli ve všem zcela zklamáni. Navenek to zní pěkně, ale chápeme, že to nebylo nic než vnitřní teror.

Karel Marx předpokládal, že si lidé uvědomí potřebu spojit se a porozumí, že tam není místo pro vykořisťování, že kapitalizmus je zkorumpovaný, že socializace prostředků a výsledků produkce je nezbytná. Stejně k tomu dojdeme. Celá globální krize nás k tomu přivádí. Nemůžeme se tomu vyhnout.

Karel Marx napsal všechny tyto kabalistické podmínky jako ekonomické zákony: Každému člověku musí být poskytnuta náhrada za jeho práci tím, co potřebuje k přežití v tomto světě. To odpovídá čemukoli potřebnému každé osobě, aby mohla normálně existovat: byt, práce, rodina, dovolená, penze, zdravotní péče, vzdělání dětí, vše co jeden potřebuje na úrovni našeho světa, v naší normální společnosti. Každý člověk to musí mít.

Avšak vše mimo těchto nezbytností se stává veřejným majetkem. A musí být použito pouze ve prospěch společnosti, a jen v nezbytné míře pro společnost. Pouze tak budeme v rovnováze s přírodou.

[34053]
Ze 3. lekce, Berlínský kongres 28/01/2011

Environmentální gramotnost

Dr. Michael LaitmanKdyž posloucháme zpravodajství o životním prostředí v televizi a rádiu, musíme pochopit, že si lidé pletou příčinu a následek a nevidí důvod.  Jejich cílem je uvést vše do rovnováhy, abychom se navrátili k pohodlnému stavu. Pohled kabaly je v tomto zcela odlišný. 

Když mluvíme o tom navrátit svět do dobrého stavu, sledujeme stejný cíl jako zbytek světa. Rozumíme tomu, že externí přírodní síla specificky vytvořila situaci podle konkrétního programu. Kabalisté toto předpovídali a dali nám  velmi přesné časové rámce, dokonce předpovídali skutečný rok událostí. Zohar zmiňuje události 1,800 let před konkrétními roky, kdy se skutečně udály. 

Problém není v znečištění našeho prostředí. Jak o tom mohli mít kabalisté tak přesné znalosti? Účelem programu přírody pro nás není něco znečistit či uklízet. A proto nepomůže investovat peníze do anti-znečisťujících opatření. Je to to samé jako dělat nové zákony proti krádežím a užívání drog. Víme, že toto nepomáhá. Lidi uvězněním od společnosti separujete, jenže tím je nemůžete učit. 

A z toho důvodu nebereme přirozené okolnosti jako morální varování, ale jen jako důvod změnit se uvnitř, ve vztahu k ostatním. Nikdy nebudeme schopni udělat něco dobrého nám či přírodě zamezením znečišťování.  Od začátku je vše zařízeno tak, abychom se pozvedli do dalšího světa, místo toho stát se v tomto světě hodnými egoisty. 

Zde leží opravdový rozdíl mezi naším postojem k událostem a postojem zbytku světa. Ikdyž si svět jednou uvědomí nadcházející katastrovy, budou chtít jít jen nazpátek, „vymazat skvrnu“ přírodě. My však toto vše vnímáme jako důvod,  vzkaz napravit se, povznést se nad a vytvořit rovnováhu mezi sebou na úrovni člověka, namísto vytváření rovnováhy s životním prostředím.

A  proto je málo času k tomu porozumět, o čem kabala hovoří. Lidem to nebudeme schopni vysvětlit rychlým a snadným způsobem.

[34006]
Ze druhé lekce, Berlínský kongres 1/28/2011

Nový soused

Dr. Michael LaitmanKniha Zohar mluví o tom, jak se Zeir Anpin a Malchut sjednotí, jak se vše spojí v jedno. Tím je jasné, že my všichni musíme usilovat o poslední krok: dávat Stvořiteli.

Je těžké si představit něco vně našich stávajících přání. Nicméně, Světlo námi postupně s touto nezbytností proniká. Najednou ucítím, že jsem k Stvořiteli přitahován. Netuším proč, ale z ničeho nic o Něm chci přemýšlet a dávat mu.

Je to, jako když se dostaví neznámý soused, ten, o kterého jesm se nikdy dříve nestaral a nyní okupuje všechny mé myšlenky. Vztah k němu se ve mě probouzí a začínáme se spojovat. Znovu a znovu je mi připomínán. 

Odkud se to bere? Je to výsledkem mého studia a vlivu prostředí. Buď z vlastní či uměle, myšlenka na závěr, dokonce ikdyž nás vzdálený stav navštíví. Takto je zrozen úmysl dávat Stvořiteli,  záměr, který se snažíme realizovat na spirituálních stupních. 
[27294]
Z 1. části denní lekce kabaly 22/11/2010, “Hakdama, BeLaila De Kala (Noc nevěsty)”

Odpojte se od všeho ostatního

Dr. Michael LaitmanNaše sjednocení musí nastat na  kvantitativně nové úrovni. Musíme se sjednotit tak, že každý vnitřně zapadne do všech ostatních, zanechajíc své egoistické přání venku. Musí přinést pouze své toužení po spiritualitě, nazývané jiskrou Světla. 

S touto jiskrou se ponoří do skupiny, odpojí se od emocí a všeho dalšího, co k tomu nepatří. Výsledkem bude  sloučení jisker všech lidí dohromady.

Toto oddělení mi dovoluje poznat kolektivní vůli přijímat potěšení, která sídlí vně mého ega a v ní odhalit schopnost vnímat Vyšší Svět a Stvořitele.
[27091]
Z lekcí na téma Rabašových článků, 05/11/2010

Kdo mi pomůže dosáhnout cíle?

Dr. Michael LaitmanOtázka: Během kongresu jsme skutečně chtěli dosáhnout cíle a pak jsme zjistili, že nám to naše ego nedovolí. Proč Stvořitel nechce vyslyšet naše modlitby a nechat nás vystoupat nad tuhle horu egoismu? Proč jsme toho neschopní?

Odpověď: Stvořitel je všezahrnující síla dávání. Vytvořil naši sílu přijímání. Tyto dvě síly stojí proti sobě jako podélníky žebříku s příčkami mezi nimi. 

Jak vyššímu stupni odpovídáte, můžete na něj vystoupat, postupujíc k novému stupni, jednomu stupínku v době. Vše je ve tvých rukou. Byl ti dán klíč k přírodě, abys změnil svůj vlastní charakter a učinil jej podobným tomu Vyššího. 

Stoupáš, jakmile se staneš jemu podobným, ale pokud se lišíš, pak zůstáváš na stejném místě. Nezaleží to na Stvořiteli, Jeho touha je konstantní; On je dobro, které koná dobro. Stvořitel se nemění, tato síla je absolutní a neměnná. 

Ale aby ti umožnil stoupat, Stvořitel rozdělil celou cestu na stupně (schody) či stavy. Pokaždé, když jsi jako Vyšší stupeň, vystoupáš k němu a jakmile budeš ještě více jako on, pokračuješ ve vzestupu výše. Mezi každým stupněm se musíš připravit na následující krok a tímto způsobem pokračuješ ve vzestupu pokaždé.

Není nikdo, ke komu se modlit, koho žádat. Proto nemůžeš namítat: “Proč mi Stvořitel nechce pomoct? Kde je? Kam šel? Co se tady děje? Co dalšího po mně chce, abych udělal?“ Když se modlíš a žádáš, nezbytně soudíš sám sebe oproti Vyššímu světlu, které pro každého září stejně, konstantně a neměnným způsobem. Každý si z něj může vzít kolik chce.

O Stvořiteli je psáno: “Nezměním své HaVaYaH,” “Není nikoho jiného kromě Něj,” “Dobro, které koná dobro.” Nemění se. Když sladíš své vlastnosti s Jeho, jakoby byl přemýšlel či reagoval na tvé volání, pak to vše vytváříš. Během historie lidé přikládali lidské vlastnosti silám přírody: větru, dešti, měsíci, stejně tak jako Stvořiteli. Ale nic takového není!

Pracujeme proti přírodě. Kabalisté nám vysvětlují, že příroda, ve které se nacházíme, má své vlastní zákony. V hebrejštině, numerická hodnota (Gematria) slova  “příroda” a “Stvořitel” je stejná. Můžeme využívat tyto zákony a pokračovat ve stoupání na její úrovně znovu a znovu, dokud nedosáhneme celé přírody nám uváděné coby úroveň Biny, Stvořitele (Elokim).

To je důvod proč je mi jasné, že pokud jsem ji zatím nepřijal, problém je ve mně. Nemám se koho obávat a nemám se koho ptát. 

Je správné říkat, že Stvořitel nám vládne. Nevládne nám snad příroda? Ano, vládne. Tzunami, hurykány a dochází i k ostatním přírodním pohromám a to je samozřejmě vláda přírody nad námi!

V přírodě existují dvě protikladné síly, které se stále střetávají a zápasí: síla dávání a přijímání. Vše se děje podle programu, který nás vede k účelu stvoření. Na začátku jsou tyto síly zcela v opozici, ale postupně se stávají sobě bližšími, dokud se nesjednotí. To je proces vývoje v přírodě.

To je důvod, proč nemáš nikoho s kým pracovat, pouze skupinu. Prostřednictvím skupiny se můžeš změnit a své vlastnosti připodobnit těm přírody. Skupina je adaptér mezi tvou touhou, kterou neovládáš a Stvořitelem, kterého také nemůžeš ovládat. Skupina, společnost, prostředí, to je tvá jediná síla; je to ta jediná věc, kterou můžeš změnit.

Takže pokud namísto nevědomého postupu podle programu přírody, která vede celé stvoření směrem k sjednocení se Stvořitelem, chci něco změnit; chci-li k Němu postupovat na vlastní pěst a ne za pomoci krutých sil přírody, pak mám jednu možnost: pracovat se svým prostředím.

[26815]
Ze 2. části denní lekce kabaly, 17/10/2010, Zohar