Otázka, kterou jsem dostal: Bez ohledu na to, co jste řekl o nutnosti mít Učitele, abychom dosáhli ( pochopili ) Kabalu pořád mám velmi silný pocit, že není správné spokojit se se zásahem jiného člověka, prostředníka mezi mnou a přírodou. Nechci to získat skrze někoho jiného.

Moje odpověď: Jste jako dítě, které se samo rozhodlo vést vlastní výchovu. Pokud se vám Stvořitel odhalí sám, jako to udělal s pár speciálními dušemi jako byl Adam, Abrahám a Mojžíš, pak možná nepotřebujete nic jiného – dokonce ani kabalistické knihy. Avšak pokud jste jako zbytek ostatních duší, pak je zbytečné pátrat na vlastní pěst, protože tak je systém postaven.

“Vztah učitel-student” není něco, co jsme si vymysleli. Nevypovídá o lidech, ale o spojení mezi Vyšším Stupněm a nižším stupněm. My jen používáme kvalitu a propojení systému duší. Není žádná jiná cesta k duchovnímu zrození.

Otázka, kterou jsem dostal: Vždy jste učil, že Kabala je cestou individuálního duchovního vývoje, ale teď to vypadá, jako kdyby se od jedince vyžadovalo rozplynutí v mase lidstva.

Moje odpověď: Odpovím citací Nikolajevovy Berdayevovy “Filosofie tvorby, kultury a umění” (Nikolai Berdyaev, Philosophy of Creativity, Cultury and Art, díl.1, str.115, M., 1994):

“Svodoba individualismu neutváří vesmír, ale je vůči němu v protikladu. Svoboda individualismu je svobodou oddělit se a být odcizen od světa, a oddělení od světa činí člověka otrokem světa. Pro individualistu je  svět vždy utlačující.

Individualismus snižuje člověka, potlačujíc globální, univerzální lidskou esenci. Individualista je nepřítelem individuality. Člověk je organickým členem globální kosmické hierarchie a bohatství jeho vnitřnosti je proporčně přímo závislé na jeho spojení s kosmem.” 

 Otázka, kterou jsem dostal: Jeden z mých přátel je filosof, studující egyptskou kulturu. Vyprávěl mi příběh z židovského náboženství o duši, která musí přiznat své hříchy. Když tak činí, položí své hříchy na jednu stranu vah a druhá strana se zvedne.

Moje odpověď: Kabalistický text, který vám bude nejblíž ( nejlépe pochopitelný ) je článek 110 „Uvedení do Talmud Eser Sefirot“ ( zde také najdete odkazy na starší, původní texty ). Říká se tam: „Musíme plně porozumět, co je psáno v Traktátu Kidušin, str. 40: „Člověk se musí vždy vidět jako napůl vinen, napůl nevinen. Pokud vykoná jedno Přikázání, je šťasten, protože odsoudil svět k váze zásluhy ( prospěch, výhoda, hodnota – merit ). Pokud vykoná jeden hřích, neštěstí na něj, protože odsoudil svět k váze viny ( nedostatek, nevýhoda, vina – demerit ). Rabín Elezar, syn rabína Šimona, říká, “Svět je hodnocen svou většinou a jednotlivec je také hodnocen většinou. Proto, když vykoná jedno Přikázání, je šťasten, protože přiklonil sebe a celý svět k váze zásluhy. Pokud vykoná jeden hřích, neštěstí na něj, protože odsoudil sebe a celý svět k váze provinění.“

„Kvůli tomuto jednomu hříchu, který vykonal, svět a on sám ztratil spoustu dobra.“

 Baal HaSulam, „Uvedení do Knihy Zohar,“ článek 68

Nedivte se, že čin jediného člověka spustí sestup nebo vzestup celého světa. Protože je nezlomným zákonem, že „celkové a jednotlivé ( general and particular ) jsou rovnocené.“ A vše, co se děje v celku se děje také v jednotlivých částech. A vice versa ( a naopak ): vše co se stane v jednotlivém, se stane také v celku, protože celek nemůže nastat, dokud jednotlivosti nebudou odhaleny s ohledem na kvantitu a kvalitu jednotlivostí. Proto činy každého člověka pozvedají nebo snižují celý svět.

Baal HaSulam, „Mír ve světě“:

Naprosto každý jednotlivec ve společnosti je jako ( ozubené ) kolo , které je připojeno k několika jiným kolům stejného stroje. A to jedno kolo nemá svobodu pohybu v sobě a sebou samotným, ale pokračuje s pohybem ostatních kol v určitém směru za účelem, aby stroj vykonával svůj hlavní účel. A pokud je jedno kolo rozbito, není to chápáno jako rozbití toho jednoho kola, ale je to hodnoceno vzhledem k službě a roli, kterou provádí pro celý stroj.

Baal HaSulam „Mír ve světě“:

Celek má jen to, co mají jeho jednotlivé části. A prospěch kolektivu je prospěchem každého jednotlivce. Ten, kdo ubližuje celku, ubližuje zároveň sobě a ten kdo prospívá celku dostane v tomto prospěchu podíl, protože je částí celku. A celek nemá větší cenu, než součet jeho jednotlivých částí.

 Dvě otázky, které jsem dostal o tom, jak se chovat ke svému prostředí:

Otázka: V jedné z vašich lekcí ve Spojených státech jste řekl, že lidé, připravení pro nový pohled na svět, by měli dobrovolně snížit své požadavky na jídlo, přístřešek, volný čas a vzdělání ( knowledge ) na nezbytné minimum. Co bychom měli dělat se zbytkem našeho okolí jako jsou děti, ženy a rodiče, kteří nejsou připraveni se omezit? Je dostatečné omezit sám sebe, dávajíc těm kolem mě, co si přejí a ukázat jim, že má cesta je správná pouze osobním příkladem? Mimochodem, jednal jsem tak celý svůj život a na oplátku mě všichni kolem tiše nenávidí a snaží se mě shazovat.

Moje odpověď: Pokud je hlava člověka „v oblacích,“ pak přirozeně nechce víc, než nezbytnosti. Nemusí se omezovat, protože to k němu přijde přirozeně. To je přístup toho, kdo si uvědomí, že jeho rodinou je celý svět. 

Pokud vás lidé kolem vás nenávidí a snaží se vás shodit, je to pravděpodobně proto, že se je snažíte k něčemu nutit nebo je nějak omezujete.

Otázka: Může jeden člověk přinutit druhého cítit nedostatek ( ať už duchovní či hmotný )?

Moje odpověď: Prostředí může vyvolat nebo potlačit jakoukoliv pozemskou touhu v komkoliv  ( viz. článek „Svoboda“ ). Navíc pokud má člověk bod v srdci, společnost může urychlit jeho vývin.

 Tři otázky o duších a rovnocenosti, které jsem dostal:

Otázka: V jednom bodě jste mluvil o tom, jak během století jediná duše sestupovala do tohoto světa v různých tělech: Abrahám, Mojžíš, rabín Šimon Bar Yochaj, Ari a Baal HaSulam. Jako tomu rozumím, vy a kdokoliv, kdo překročil Machsom ( nebo je v procesu průchodu ) jsou v kontaktu s touto Duší. Splnila již svou misi?

Moje odpověď: Ne, nesplnila. My jsme částí jedné duše. Její „lehčí“ části už prošly nápravou a teď nám pomáhají ( to se v hebrejštině nazývá Zhut Avot ). Postupně, jedna po jedné, nám pomáhají provést stejnou věc, kterou udělaly ony – připojit se k jediné Adamově duši. Celé lidstvo je součástí této jediné duše, jediného stvořené tvorbyí.

Otázka: Co je „Kabalistická duše“?

Moje odpověď: Je to duše, která pobízí člověka k dosáhnutí Stvořitele. Ve skutečnosti neexistují jiné duše, protože pokud člověk dosud nemá záměr objevit Stvořitele, dotud nemá duši. Avšak tento záměr bude odhalen v budoucnosti, nebo možná v novém koloběhu života.

Nicméně dokonce i když člověk nemá tento záměr, poslouchání nebo čtení kabalistických materiálů urychlí objevení touhy po Stvořiteli a odhalení duše.

Otázka: Pokud se člověk narodí jako genetický žid, znamená to, že se vždy bude rodit jako žid?

Odpověď: Ano, stejně jako všichni ostatní. Je to proto, že náš svět je otiskem Vyššího Světa a člověk je kopií duše.