Tag Archives: jednotlivec

Síla žen a slabost mužů

Posted on 11 března, 2011

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co by se mělo udělat se skutečností, že se muži obávají silných žen, utíkají od odpovědnosti a iniciativy?

Odpověď: Sami jsme to na sebe přivolali. Ani jedna žena nechce být silná. Ani jedna žena nechce být expertka, aby hodně vydělávala a vychovávala děti sama. Žena touží po domácnosti ze své přirozenosti. Chce děti a aby bylo vše podle přírody. Avšak jestliže muži neplní povinnosti, které jim náleží, pak z absence jiných řešení jsou ženy v naší době nuceny jednat svými vlastními silami. A já před nimi za to smekám klobouk.

Výsledek je, že ženy jsou mnohem nezávislejší, lépe se našemu světu přizpůsobují. Kromě toho mají přirozenou odolnost, která  přesahuje mužskou. Mají moc a síly ducha, protože na konci dne jsou přírodě blíže. 

Na druhé straně, muž jednoduše létá v oblacích. Je jako malé dítě, které si našlo práci v oblasti počítačů nebo technologie a dokola si hraje se svými hračkami jako to dělával ve svém dětství. Nalézá v tom radost. Koneckonců moderní společnost tyto hry jako kapitálový trh, práce či potloukání s kamarády po práci, respektuje a tak život běží dál. A když muž potřebuje podporu, vrátí se ke své matce.  

Bohužel, čím dále se ubíráme, tím rozšířenější a společensky přijatelnější se tento fenomén stává, ve skutečnosti se z něj stává norma a módní trend.

Ze 4. části denní lekce kabaly 3/7/11 na téma Ženy

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Karel Marx a kabala

Posted on 1 února, 2011

Dr. Michael LaitmanKarel Marx vycítil všechny kabalistické závěry poměrně dobře a vyjádřil je zcela otevřeně, ale zároveň nedostatečně pro malé lidi jako byl Lenin a jeho spolupracovníci. Baal HaSulam o tom píše.

Originální práce Karla Marxe jasně ukazují, že předpokládal, že lidé jednou začnou pracovat na jejich egoismu a zjistí, že je to nemožné. Technicky to je to, co cítili lidé v Rusku, když začali po revoluci budovat socialismus. Následovali však cestu, na kterou rozhodně Karel Marx nikdy nepomyslel, že by se mohlo stát: cestou síly.

Když stanovíte podmínku „miluj bližního svého,” nemůžete jí ukládat jako podmínku, zákon, prostřednictvím síly. To byl ruský vynález. Tak to nikdy nemůže být!

Avšak bolševici vše obrátili touto cestou, a na konci vytvořili teror, při kterém zabili čtyřicet milionů lidí.  Stále to nevedlo k ničemu. Nemůžete uměle změnit lidskou přirozenost, podle vašeho vlastního  způsobu, zvláště prostřednictvím síly. To je nemožné.  Když se zmiňujeme o podstatě, můžete proti ní skutečně něco udělat?

Tato ideologie tak zvaná „miluj bližního svého“ byla vnucována silou všemi způsoby do posledních let sovětského režimu, dokud lidé nebyli ve všem zcela zklamáni. Navenek to zní pěkně, ale chápeme, že to nebylo nic než vnitřní teror.

Karel Marx předpokládal, že si lidé uvědomí potřebu spojit se a porozumí, že tam není místo pro vykořisťování, že kapitalizmus je zkorumpovaný, že socializace prostředků a výsledků produkce je nezbytná. Stejně k tomu dojdeme. Celá globální krize nás k tomu přivádí. Nemůžeme se tomu vyhnout.

Karel Marx napsal všechny tyto kabalistické podmínky jako ekonomické zákony: Každému člověku musí být poskytnuta náhrada za jeho práci tím, co potřebuje k přežití v tomto světě. To odpovídá čemukoli potřebnému každé osobě, aby mohla normálně existovat: byt, práce, rodina, dovolená, penze, zdravotní péče, vzdělání dětí, vše co jeden potřebuje na úrovni našeho světa, v naší normální společnosti. Každý člověk to musí mít.

Avšak vše mimo těchto nezbytností se stává veřejným majetkem. A musí být použito pouze ve prospěch společnosti, a jen v nezbytné míře pro společnost. Pouze tak budeme v rovnováze s přírodou.

[34053]
Ze 3. lekce, Berlínský kongres 28/01/2011

Filed under: Člověk, Egoismus, Evoluce, Finanční krize, Krize, Společnost - Žádné komentáře→

Jak mohu pomoci příteli?

Posted on 1 září, 2010

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak mohu pomoci příteli, aby získal správný záměr?

Odpověď: Když začátečník přijde poprvé ke kabale, nevidí, neslyší a necítí to, o čem mluví. Je ponořen ve svých vlastních myšlenkách a touhách. Sedí a studuje společně se všemi ostatními jako dítě, které se právě narodilo a nevnímá a nerozumí tomu, v jakém světě je. Nebo to může být přirovnáno k nemocnému člověku, který ztratil vědomí.

Vzpomínám si,  jak jsem po havárii ležel v bezvědomí v posteli. Někdy se mi téměř vrátilo vědomí a slyšel jsem zvenčí hlasy. Někdy jsem jim mohl i odpovídat, ale nic jsem neviděl, ani jsem nemohl nijak reagovat.  Podobné je to s člověkem, který přijde ke kabale: je přítomný a není přítomný. Potřebuje čas a podporu od ostatních, stejně jako se lidé starají o dítě nebo o někoho, kdo je vážně nemocný. Tento druh pomoci mu pomůže trochu postoupit.

Pokud pomoc nepomůže, pak musí být člověk ponechán o samotě a musí mu dán čas, aby si to postupně sám uspořádal. Může to trvat několik měsíců nebo i let, než začně poslouchat kabalu místo toho, aby poslouchal sebe.

Kdy to člověk začne poprvé opravdu slyšet? Když cítí, že mu jednota s ostatními otevírá duchovní pocity, a že to je právě tam, kde leží vstup do duchovního světa. 

Čím je proto prostředí větší a silnější, tím více urychluje vývoj člověka a ovlivňuje jej – nutí jej, aby se sám pohyboval rychleji.

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 31/08/2010, Zohar

Filed under: Duchovno, Jednota, Prostředí - Žádné komentáře→

Člověk němůže kráčet sám

Posted on 8 června, 2010

Dr. Michael LaitmanPokud zůstanu sám jen na chvilku, bez podpory skupiny, okamžitě upadám. Sám neudržím ani spiritualitu, ani Stvořitele či odevzdání. Zatímco jsem spojen s ostatními, mohu být uvnitř či vně své spirituální nádoby. Jakmile ztratím jejich podporu, upadám.

Člověk nemůže něčeho dosáhnout či se rozvíjet sám o sobě. Nebude schopen si spiritualitu byť na chvilku udržet. Pokud si člověk myslí, že se může vyvíjet sám prostřednictvím kabalistických knih, udržet se na spirituální cestě konáním nějakých skutků, pak se jedná o sebeklam. Člověk bude lhát sám sobě a marně bude doufat v povznesení. Bez účasti a spojení se skupinou, což se nazývá vzájemná záruka, nemáme naději zůstat ve spirituálním světě ani na chvíli.

A kromě toho být přítomen ve spirituálním prostředí neznamená být v něm fyzicky. Na čem záleží je to, jak silně si člověk přeje být tímto prostředím ovlivňován, jelikož právě to svědčí o jeho touze být pod vlivem Vyšší síly či Stvořitele. Pokud však jen o samotě čte kabalistické texty, nebude pod vlivem Stvořitele, protože všechno, co přečte, prochází skrz jeho egoistický filtr. Knihy bude vnímat, chápat a cítit tak, jak si přeje jim rozumět!

Tak jsem pod vlivem Stvořitele pouze, pokud to, co čtu, ke mně přichází prostřednictvím skupiny. Stvořitel či Světlo “přebývá mezi svým lidem,” myšleno ve skupině, v seskupení duší.

Individuálně nemáme možnost spirituálního rozvoje. Musíme pochopit, že naším jediným nástrojem k odhalení Stvořitele je naše spojení.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 06/06/2010, článek „O významu společenství“

Filed under: Cesta, Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Svět je nemocný nebo zdravý spolu se mnou

Posted on 21 února, 2010


Všechny ostatní duše jsou ve vztahu ke mě v napraveném vztahu. Musím poznat, že jsem jediný nenapravený element v celém univerzu. Avšak pokud jsou oni všichni napraveni a já nejsem, neznamená to pak, že jsem jediný, kdo se musí napravovat ? Ne, neznamená a důvodem je, že je můj nedostatek nápravy uvnitř mě, protože všichni náležíme k jednomu systému.

Pokud jsem v těle nemocný orgán, pak celé tělo trpí, protože nevykonávám svou práci. Představme si, že jsem velmi důležitou částí těla – řekněme ledvinami, kde je mou rolí očišťovat vše, co v těle je, ale já nefunguji. Pak celé tělo nemůže existovat, protože je tato část zahrnuta ve všech ostatních a musí jim sloužit, poskytujíc svou část společné práci. Bez ní by nebyly schopny správně fungovat ani ostatní části.

Proto nezáleží na tom, zda je celý zbytek těla zdravý; stále jej dělám nemocným do té míry, do které jsem nenapraven. Musím si uvědomit, že jsem jediný, kdo je není napravený a to ničí celé tělo. Beze mě by byli všichni úplně zdraví.

Proto je mou prací se s každým spojit a uvidět, jak pokažení kvůli mně jsou. Toto je významem verše „Každý člověk soudí ostatní do rozsahu svých vlastních chyb.“ Pak si budu přát, abych se napravil a pozvedl každého spolu se mnou do výše konečného, napraveného stavu.

Filed under: Člověk, Egoismus - Žádné komentáře→

Spojení s kabalou je člověkovo vlastní rozhodnutí

Posted on 18 února, 2010

Otázka, kterou jsem dostal: Tisíce lidé se sejdou na nadcházejícím Sjezdu k Zoharu. Jak je můžeme přijmout, abychom s nimi udrželi spojení po Sjezdu?

Moje odpověď: Nejsme kult. Netaháme lidi do náboženství a nehoníme se za jejich dušemi. Naše dveře jsou vždy otevřeny, ať už jde člověk dovnitř či ven. Kdokoliv přichází, nám nic nedluží. Pokud chce, je vítán, aby si sedl a studoval společně s námi. Pokud nechce, nemusí ani říct nashledanou. Pokud vyjde ze dveří, nikdo se ho nebude ptát, zda odešel na minutu nebo na dobro.  Proto se k sobě nesnažíme nikoho připojit během Sjezdu k Zoharu ani poté.

Chceme pokračovat s naším vysíláním v televizi a na Internetu a pokračovat v pořádání sjezdů a shromáždění jako je toto, ale nikoho k nám nelákáme. Nikdo nám nic nedluží. Člověk může přijít, účastnit se a odejít. On se rozhodne, do jaké míry chce být spojen s kabalistickou vědou. Není to dokonce ani o nás; je to o tom, že se všichni lidé musí spojit dohromady. Nejprve se musí sjednotit jako bratři všichni z Izraele, a pak celý svět. Toto je naší nadějí.

Filed under: Nezařazené - Žádné komentáře→

Význam „bytí spolu“

Posted on 8 února, 2010


Otázka, kterou jsem dostal: Jak bychom se během dne měli připravit na čtení Zoharu, obzvlášť nyní, když se blíží kongres?

Moje odpověď: Měli bychom společně usilovat o Světlo, které napravuje. To je velmi jednoduché motto, kde „být spolu“ znamená sjednocování. Ale pro co se sjednocujeme? Je to proto, aby byl každý z nás ovlivňován Světlem, které napravuje, jenž napraví naši zlou přirozenost, jmenovitě nedostatek touhy se sjednotit.

Vše může být nalezeno uvnitř jedné představy. Je zde Malchut, shromáždění duší, a my se uvnitř ní musíme sjednotit skrze společnou žádost k Jesodu, žádajíce jej, aby nám dal Světlo Nápravy a Světlo Naplnění. To je všechno. To by mělo být naším záměrem na nadcházejícím kongresu.

Pokud o tom budeme přemýšlet a pochopíme, že celá naše budoucnost závisí na této jednotě, protože nás dělá podobnými síle odevzdání, pak nepotřebujeme nic jiného. Měli bychom si znovu přečíst příběh o přijetí Tóry na úpatí hory Sinaj, protože jsme v úplně stejné situaci. Je psáno, že by se měl každý člověk vidět, jako by stál pod horou Sinaj a přijímal Tóru.

Tóra je dávána každý den. Ale přijmout ji budeme schopni, pokud se všichni sjednotíme jako jeden muž s jedním srdcem, stojíce proti Stvořiteli, který je také Jeden. Pak s Ním ustanovíme kontakt a přijmeme Obklopující Světlo.

Musíme se připravit na tento stav, kde naše duše odmítnou své individuální ego a spojí se dohromady, aby přitáhly Světlo Nápravy. Světlo pak způsobí, aby naše jednota nastala a uvnitř ní odhalíme Stvořitele.

Filed under: Jednota - Žádné komentáře→

On a já a my společně

Posted on 30 ledna, 2010


Otázka, kterou jsem dostal: Jak mohou plynout s proudem Zoharu zatímco uvnitř sebe pátrám po těchto vlastnostech a zároveň myslím na své spojení s ostatními?

Moje odpověď: Zatímo necítíme, jak jsou tyto procesy propojeny a že jsme všichni zahrnuti v jednom obraze – Stvořitel a já. Všichni jsme spojeni v jedné malé a jednoduché formě do míry naší podobnosti k Němu. To co nazýváme „Já“ je ve skutečnosti zbytek světa – nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská úroveň uvnitř mě. A Stvořitel je mnohočetnost sil a důvodů. 

Proto se musíme za použití Knihy Zohar cvičit, abychom viděli jednotu a bod našeho spojení, „Já“ jsem jeden; „Stvořitel“ je jeden; a společně jsme „My“ spojeni jako jeden celek. Dokud se toto nestane, budeme se cítit odcizeni, rozděleni a zmateni, ale postupně se začneme měnit. Stejně jako se to děje s rostoucím dítětem, pouze úsilí, které vyvíjíme, nám pomůže.

Filed under: Člověk, Evoluce, Jednota, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Kámen, oddělený od hory

Posted on 28 ledna, 2010

Je psáno, že duše člověka je část Stvořitele, stejně jako kámen, který se odlomí od hory, zůstává částí hory. Stvořitel udělal jednu společnou touhu, skrze niž jsou všechny duše spojeny do jedné duše, nazývané „Adam,“ která je naplněna Světlem Nekonečna. Stav této duše se nazývá „Svět Nekonečna,“ a je nám dáván jako příklad dokonalosti.

Avšak nyní se cítím jako malá částečka, která je oddělena od druhých částí, nebo jako bod ve velkém systému. Když se toužím spojit s ostatními tím, že jim dávám a přijímám od nich kvůli tomu, abych se stal podobným Stvořiteli. Získávám Jeho formu a přicházím k Němu blíž. Pokud svou lásku sdílím s druhými dušemi (myšleno s ostatními částmi systému), pak přeměňuji kámen v horu.

Spojováním se s ostatními získávám jejich touhy, protože touha druhého člověka může být dosažena pouze, pokud ho miluješ. Proto je psáno, „Miluj svého bližního jako sebe sama je velkým pravidlem Tóry,“ kde slovo „Tóra“ znamená Vrchní Světlo, které Vrchní Světlo, které naplňuje celý systém duší (Stvořitele).

Když připojuji touhy svého přítele ke svým vlastním, stáváme se jediným celkem a oba z nás se stávají mnou. Pak, skrze svého přítele, k sobě připojuji třetího člověka a on se též stává připojeným a blízkým ke mně. Takto se postupně spojuji se všemi dušemi.

Čím větší je mé spojení s ostatními, tím vyšší je duchovní povznesení. Tak, jak moje spojení roste, zdolávám schody duchovních světů a přeměňuji se z malého kamene v celou skálu.

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Láska, Studium - Žádné komentáře→

Příprava na další kongres začíná teď

Posted on 27 ledna, 2010

 Veškerá naše práce děje v „temnotě,“ poté, co jsme byli spolu a cítili jednotu a inspiraci. Nyní, když jsme se rozešli různými cestami musí každá skupina a každý člověk dosáhnout stejné radosti, inspirace a síly, kterých jsme na kongresu dosáhli našimi spojenými snahami.

Pokud tak uděláme, pak když se setkáme na dalším kongresu, dorazíme tam se silou, kterou jsme realizovali po našem posledním setkání skrze vzestup nad všechny „hříšníky,“ kteří v nás byli odhaleni. Pokud jsme od doby našeho posledního kongresu do dalšíh (který se ještě neudál) stále inspirováni, pak budeme opravdu připraveni pro další kongres.  

Nyní musíme vyvíjet úsilí, abychom cítili stejné pozdvižení, které jsme cítili během kongresu. Jinak bude veškerá naše práce zbytečná. Teď je tu naše šance vystoupit. Na kongresu jsme byli ovlivňováni prostředím; každý člověk je ovlivňován všemi ostatními. Proto se každý z nás cítil povzneseně; bylo to „probuzení Shora.“ Nyní, abychom rostli, musíme absorbovat veškerý tento vliv jake semeno, zasazené v zemi. 

Právě teď je čas, kdy to každý z nás musí udělat! Každý z nás přijal všechno od ostatních, ale pouze v potenciálu, místo prakticky. Kongres je  čas dávání a nyní, mezi kongresy je čas naší recepce, kdy musíme všechno absorbovat dovnitř nás, zpracovat to a růst.

Toto představuje naši duchovní práci. Místo, abychom padali, musí každý z nás zůstat ve stejném povznesení, které se odehrálo během kongresu. Dělejte cokoliv, co potřebujete – tancujte od rána do noci nebo brečte, že nejste schopni udělat víc. Ale nejdůležitější věc je vyvíjet úsilí. Jinak nebudete aktualizovat to, co vám bylo dáno.

Radost, cítěná uvnitř nyní, musí být mnohem větší, protože je to pravá radost dosažení. Pokud uděláme několik úspěšných pokusů, budeme mít opravdovou vnitřní přípravu pro vstup do duchovního světa. Umožní nám to pochopit, asimilovat a prožívat nezbytné duchovní stupně uvnitř nás.

Nesporně to ještě nejsou opravdové duchovní stupně, ale vzestupy díky síle „probuzení Shora,“ které jsou námi následovány tím, že je duplikujeme našimi vlastními snahami, „probuzením zdola.“ Přestávky mezi kongresy a kongresem jsou podobné pracovním dnům a sobotě. Je to jako den a noc, kdy se celá naše práce připravování naší touhy odehrává v noci. Když napravíme své egoistické touhy a dáme jim záměr odevzdávat, odhalujeme ten stejný stav jako den.

Jediná věc, která se mění, je náš přístup; člověk cítí, že to je den. Ale navenek se nic nemění.

Filed under: Práce - 1 komentář →