Otázka: Včera v průběhu semináře jsme opravdu cítili, že chceme dosáhnout cíle velmi moc a jsme zcela neschopni to udělat. Ale pak pachuť zoufalství zůstala: bezpočet těchto stavů.

Odpověď: Správně. Toto synové Izraele cítili v Egyptě, hrozbu zůstat navždy pod vládou faraona.

Otázka: V reálném životě, pokud chce člověk něčeho dosáhnout, naučit se něco, potřebuje projít zásadní zkouškou. Přijde na zkoušku v zoufalství, protože nemůže vědět všechno.

Odpověď: Naše zkouška není založena na znalostech. Úkol není v tom, dát správné odpovědi, ale v tom že je žádáte.

Představte si, že já jsem zkoušející. Neříkejte mi o svých pozitivních a negativních potenciálech, které se nahromadily během tréninku. Nesnažte se mě obměkčit svým zmatením. Musíte zde jednat jinak: Pokud opravdu vidíte, že neexistuje žádná alternativa, pak přineste vědomí o vlastní bezmoci a ochotu změnit se. Nic víc, jen tyto dvě věci: „Já nemohu“ a „musím“ a obě musí být stejné síly.

Zatím jste od skupiny nedostali ani jednu, ani dostatečnou poptávkou, ani dostatečnou frustraci. Ale oni jsou naproti sobě a na sobě vzájemně závislé: Pokud netoužíte po cíli, neobjevíte jeho nedosažitelnost. Oba póly dosud nemají sílu. Ano, oba se již objevily v důsledku našich seminářů, ale podstata je, jak vyplnit čas mezi semináři.

Otázka: A přesto, v tomto světě, je datum zkoušky, které znám předem.

Odpověď: Doba duchovní zkoušky přichází, když jste schopni ji projít. Chceš to dnes? Prosím. Jakmile jste připraveni, není nic, co vám může zabránit.
[90918]
Z 4. části denní lekce kabaly 10/22/12, „Matan Torah (Dávání Tóry)“

Naše současné touhy na neživé, vegetativní a živočišné úrovni nemáme napravit přímo. Jak Baal HaSulam říká, doprovázejí výstup na úroveň mluvení a jsou napraveny s ní.

Otázka: Co máme dělat teď, během přípravného období, kdy nám ještě mluvící úroveň nebyla odhalena?

Odpověď: Práce během doby přípravy je velmi jednoduchá – připojení k velikosti cíle. Toto se nazývá „Izrael, Stvořitel a Tora jedno jsou.“ Spojuji se s přáteli a společně pracujeme na rozpoznání velikosti cíle. Abychom to dokázali, potřebujeme studium, šíření a všechno co děláme obecně, to je vše. Co je důležité, je spojit se s cílem dosažení toho, v co věříme že je vyšší cíl, a to je vše.

Co je víc, cíl pro nás není vnější, ale je v rámci spojení mezi námi. Takže neustále pracujeme na kvalitě spojení, až bude tak čisté, jak je to jen možné.

Během tohoto procesu objevujeme mnoho aspektů našeho ega, ale pouze ve spiritualitě je budeme skutečně znát. Není náhodou, že studenti rabiho Šimona vůči sobě navzájem cítili nenávist, takový druh nenávisti, který zde neexistuje. Nepřemýšlím celý den nad tím, jak mohu ublížit nebo zabít příteli, ale ve skutečnosti, na tomto druhu myšlenek se mé ego „fixuje“ a nemůžu je dostat z mé hlavy.

Nyní se však setkávám s drobnými vyrušeními: Nechci být v kontaktu s přáteli, nemám je rád, nechci se s nimi spojit, nechápu význam jednoty ve skupině. Zdá se, že stále ještě mohu vyčkávat: „Zítra všechno může fungovat, spojíme se a budeme pamatovat na velikost cíle …“ To je naše současné ego.

Otázka: Co se rozumí pod pojmem „spojení“ s ohledem na širokou veřejnost?

Odpověď: Pro ně je to jen jedna jediná věc: Pokud se pěkně spojíme  jeden s druhým, zbavíme se krize a vrátíme se k dobrému a pohodlnému životu, který jsme měli. Neexistuje žádná jiná volba, protože sama příroda nás k tomu zavazuje.

Jak Baal Ha Sulam říká, jsme jedna rodina, takže prostě musíme být spojeni.
[90102]
Z 3. části denní lekce kabaly 12/10/12, Shamati # 3

Dnes chceme mezi námi vytvořit ještě větší jednotu. Přípravné období, které trvalo pěkných pár let, skončilo. V minulosti bychom nebrali tuto výzvu vážně. Avšak dnes jsou venkovní podmínky ve světě, vnitřní podmínky v Izraeli, vnitřní podmínky ve skupině a vnitřním podmínky v každém jednotlivci více či méně příhodně, abychom se „přepnuli na vyšší rychlost.“ Nastal čas.

Otázka: Už jsme zahájili toto zrychlení?

Odpověď: Někteří lidé jsou stále na „neutrálu“, zatímco jiní postupují společně s námi. Každý sám určuje, s jakou rychlostí se pohybuje vpřed.

Otázka: Může ji člověk měřit?

Odpověď: Nemůže ji měřit, ale vše je v jeho rukou. Nakolik je spojen se skupinou, s učitelem, s našimi společnými akcemi? Někteří lidé ještě spí, zatímco jiní vynakládají veškeré své úsilí, aby se zapojili do procesu, a ze dne na den cítí to „extra.“ Všechno závisí na stupni souhlasu s tímto procesem proti své touze. Takže, nehledejte v sobě skuliny, ale spíše jednejte.
[89958]
Z 3. části denní lekce kabaly 10/10/12, Talmud Eser Sefirot

Otázka: Jak se mohu držet duchovní práce v mém každodenním životě tak silně jak je to jen možné (na ulici, ve veřejné dopravě, atd.)?

Odpověď: Snažím se dívat na vše skrze systém spojení, skrz systém vzájemného doplňování. Zajímá mě, zda skrze všechno co se přede mnou objeví, uvidím vzájemnou spolupráci mezi dvěma protichůdnými silami, které mi znázorňují různé obrazy.

Jsem-li v kruhu na semináři a přede mnou je devět přátel, partnerů, ale také svým způsobem konkurentů, v tom, kdo dá nejlepší odpověď a kdo bude odpovídat méně přesně, jak můžeme doplnit jeden druhého, jak můžeme hrát společně s cílem nalézt správné odpovědi? Zde je hodně blízkosti i vzdálení.

Pokud jsem na ulici, proč bych nemohl vidět stejného partnera v každém kdo ve mě vyvolá určitý pocit? Nezáleží na tom, zda pro nebo proti, co je důležité je, jak na něj reaguji. Mohu na něj reagovat jako na někoho, kdo je mi velmi blízký? Moje ego mi to nedovolí. Pokud bych se na něho mohl dívat jinak, uviděl bych velmi blízkého a milého člověka a okamžitě bych svůj postoj k němu změnil.

Musíme si s tím hrát, mačkáním start-stop tlačítka pro přijímání a odevzdání a neustále vyjasňovat naše vztahy s ostatními. Pak se stanete pružnějšími a získáte měkčí postoj k životu a ke světu.

Ale v celku budete samozřejmě chtít vidět řídící sílu prostřednictvím tohoto postoje, která vám celý tento obraz představuje a promítá ho před vámi, tak abyste uviděli odhalení Stvořitele, abyste uviděli řídící sílu za tímto obrazem.
[89282]
Z „Virtuální Lekce o Základech kabaly“ 23/9/12

Jediným způsobem, jak duchovně pokročit je pracovat ve skupině, díky které se vyjasní zda se chceme spojit jeden s druhým. Nakonec zjistíme, že se spojit nemůžeme a ani nechceme a zcela odmítáme vzájemné spojení.

Naše celá přirozenost se bouří proti takovému spojení. Jsme připraveni dělat cokoli kromě toho. Existují vztahy, které nás baví a chceme je, ale spojení s přáteli, vzájemné propojení, v němž každý jedinec slouží pro všeobecné – s tím naše srdce nikdy nebude souhlasit.

Pouze takový vzájemný vztah se nazývá „spojení“, v němž každý je jako součást v elektrickém obvodu nebo v motoru. Takže v každém úplném systému je každá komponenta součástí systému a musí provádět svou práci a dodržovat své povinnosti vůči jiným částem.

Abychom to udělali, musíme anulovat ego. Lidé, jejichž ego není tak rozvinuté jsou připraveni být s ostatními, je pro ně snadné být blízko, cítit jeden druhého, být přáteli. Nicméně, čím více se člověk rozvíjí, tím více jeho ego roste a tím obtížnější je se spojit s ostatními. Vůbec necítí, že nějaké přátele má.

Kdysi, dokonce před několika desítkami let, lidé cítili blízkost, ale dnes je každý sám. Ani si nevšímáme, jak jsou všichni zavřeni ve své ulitě. Schováváme se za obrazovku počítače a nazýváme to vztahem. Cítíme se takhle lépe, pohodlněji! Celé lidstvo je teď takové.

Existují různé metody pro spojení lidí, které jsou převážně založeny na nacismu, fašismu a fundamentalismu. Tyto metody mají navodit pocit solidarity v masách. Do jisté míry to zastaví jejich psychický vývoj, a tak je jednodušší je řídit.

Ale v duchovním rozvoji na straně druhé, existují dva protikladné přístupy, které jsou integrovány. Na jedné straně, člověk musí být velmi vyvinutý, velký individualista. Každý musí mít pocit, že je naprosto izolován a že nepatří nikomu jinému. Je to tak výrazné, že se zdá, jako by nepatřil do tohoto světa.

Na druhou stranu jsme povinni se spojit tak silně, že by měl každý zcela anulovat sám sebe proti své touze anulovat ostatní. To je ten nejnereálnější požadavek, který může v našem světě existovat, a který je proti trendu vývoje lidstva. Koneckonců, jak se ego vyvíjí, lidé se od sebe stále více oddělují. Všichni se odtahují od ostatních a skrývají se za svým počítačem, mobilním telefonem nebo doma.

Každý žije v ulitě, kterou si pro sebe vytvořil. Najednou je povinen provést opak: opustit své místo a spojit se ve svém srdci a duši. Co je víc, musíme to udělat nikoli tím, že budeme nuceni, ale tím, že to budeme chtít sami! Koneckonců, zjistíme, že tato jednota je nejvyšší hodnota.

Není v tom žádná výhoda, ale zde leží pravda. Tedy je velmi obtížné přistupovat k hodnotám odevzdání a lásky, pokud pro to vnitřně v našich pocitech nenajdeme ospravedlnění.

Je to však princip, podle něhož duchovní svět funguje! Za účelem získání těchto hodnot, které jsou zcela opačné od našich současných hodnot, musíme přijmout pomoc vyšší síly tak, že nás bude ovlivňovat a změní nás.

Musíme o to žádat v průběhu studia. Koneckonců, studujeme akce, které se konají na vyšší úrovni (činy odevzdání, lásky a spojení) pracujeme na systémech duší. Není to mechanický systém, který je bez citu, ale živý systém, ve kterém mysl a pocity působí v souladu se zákonem vzájemné záruky.

Studujeme o vztazích mezi našimi touhami, které jsou ve vzájemném odevzdání, a chceme je napodobit, což znamená studovat je, připojit se k nim a vstoupit do stejného stavu. Tak se přitahujeme do tohoto stavu a pobízíme vliv síly nazývané reformující Světlo.

Musíme přemýšlet a studovat o těchto vyšších stavech, o tom, jak naše egoistické touhy pracují loajálně ve vzájemném dávání.
[88732]
Z 2. části denní lekce kabaly 19/9/12, Zohar

Dobré prostředí je společnost, která ovlivňuje člověka pozitivním způsobem a mění ho ve směru spojení, jednoty a nejkomfortnějšího stavu. Je to stále jen pozemská, živočišná pohoda.

Ale pak uvnitř této společnosti, člověk najednou začíná otevírat nádherný zdroj energie, která odtamtud proudí dále a pozvedává ho vzhůru jako fontána vody ke slunci.

Představte si, že náš svět se překrývá, je překryvem mnoha světů, mnoha možností. Nacházíme se v jednom možném řezu a můžeme přejít do jiných. Vše záleží na úhlu pohledu pozorovatele, na člověku.
[88450]
Z diskuze o šíření 07/09/12

Otázka: Předpokládejme, že se mi něco stalo a cítím takový pocit studu, že bych nejraději zmizel. Na co bych měl myslet v tomto okamžiku? Měl bych myslet na cíl?

Odpověď: To nepomůže. Co to znamená: „Měl bych myslet“ nebo nikoli? Musíte být připraveni předem na nejrůznější vlivy z prostředí, knih, přátel, skupiny a dalších věcí, které jsou výsledkem působení společného pole na vás, abyste byli upozorněni na cíl. To znamená, že nastavujete externí „připomenutí“, jinak si na to nevzpomenete. Začnete spojovat cíl s tím, co se vám stalo. A to je hlavní věc. To znamená, že již víte, že to, co se stalo, bylo úmyslné a došlo k tomu z nějakého důvodu.

Kde cítím bolest a hanbu? Ve svém egoismu. Musím se tedy nad ním pozvednout. Nebo naopak, zůstanu s pocitem hanby, protože ten mě směřuje k cíli. Jsem pak připraven ho v sobě zažívat pořád, abych nezapomenul na cíl, a byl k němu přidružený a přibližoval se k němu. Nechť je můj pocit studu silnější a silnější a tak se budu pohybovat směrem k cíli, který bude blíž a blíž.

Zde začínáme s přehodnocením hodnot a proto rosteme. Od této chvíle, to co bude ovládat pohyb, dosažení a dosahování vyšších stavů lásky a odevzdání nad pocitem egoismu jako zla a všeho co je v něm, je v podstatě stud.

Otázka: Je mechanismus, který jste popsal vhodný pro 99% populace?

Odpověď: Nejen pro 99%, ale pro každého, protože touha přijímat je jediný materiál.
[83599]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 30. 5. 2012

Otázka: Proč se říká, že dělám všechny opravy ve mně?

Odpověď: Neopravuji sebe, ale pouze můj postoj a spojení. Zlý sklon není ve mně, ale mezi mnou a ostatními – v mém postoji vůči nim.

Potřebuji být s někým ve spojení proto, abych zjistil, zda je toto spojení dobré nebo špatné a zda vyžaduje změnu. První stupeň spočívá v odhalení, že tato síť existuje. Od tohoto okamžiku dále se začnu pohybovat dál a dál, vědomě odhalovat to, co je třeba opravit: jaké vztahy a vlastnosti jsou nyní vyžadovány a které vlastnosti budou třeba později.

Postupně tak odhaluji celý systém vztahů mezi mnou a ostatními. Ale pak zjistím, že to bylo vlastně spojení se Stvořitelem. Jedná se o dva stupně v práci.

Pokud mohu s jistotou pracovat bez jakéhokoliv odkazu na sebe, odhaluji, že Stvořitel se skrývá za sousedem. Do té doby toto není jasné, mohu ukrást trochu tady a tam a dělat různé egoistické kalkulace. Stvořitel mi pomáhá zjistit, které kalkulace jsou správné, a proto se mi ukazuje v podobě přátel nebo některých jiných hmotných obrazů, se kterými mohu vzájemně pracovat.
[83397]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Baal HaSulam, “Úvod do knihy Zohar,” Bod 33: A musíte vědět, že jakékoli uspokojení našeho Stvořitele z dávání Jeho stvořením záleží na míře, do jaké Ho stvoření cítí – že On je dárce, a že On je ten, který je obšťastňuje. Protože pak se z nich velice těší, jako otec hrající si se svým milovaným synem, do míry, do jaké syn cítí a uvědomuje si velikost a vznešenost svého otce, a jeho otec mu ukazuje všechny poklady, které pro něj připravil.

Otázka: Proč je pro stvořené bytosti tak důležité, aby cítili, že je to Stvořitel, který jim přináší potěšení?

Odpověď: Stvořené bytosti mohou cítit pouze to, v čem jsou v ekvivalenci formy. Chtějí-li cítit Stvořitele jako toho, který dává, musí pochopit, co to znamená; musí být v dávání zahrnuti a vlastně vyrůst do takové výšky. Pak budou dostávat radost stejné úrovně existence a síly života, jakou má Stvořitel.

Otázka: Existuje na to příklad o otci, který si hraje se svým synem a chce po něm, aby ho považoval za zdroj vší radosti. Zdá se to být dosti egoistický akt.

Odpověď: Může být, ale je i jiný příklad podobného typu: Otec měl syna ne kvůli tomu, aby ho těsil, ale aby mu přinesl dobro. Otec dělá vše, co je v jeho silách, dokud syn nevyroste, aby mu mohl dávat. Poté, když syn vyroste, dostane všechny otcovy poklady, porozumění a cítění celé věčné existence, a to přináší otci radost. Má se na mysli, pokud se Stvořitel raduje, je to znamení, že jsem dosáhl dokonalosti. To je způsob, jakým byste to měli vidět, že to vše pramení z Jeho lásky.

Na naší straně se musíme snažit přinést Mu uspokojení, úplné a nekonečné odevzdání vyšší síle. Dostává se nám od ní nedostatků, nenaplněných přání, a z nich dostáváme Světlo, které napravuje tyto nedostatky tím, že je promění v dostávání kvůli dávání. Tak pokračujeme k napodobení Stvořitele. To je jediný správný a žádoucí způsob, jak můžeme postupovat. Podle toho cítíme sílu duchovního života, která nás naplňuje, nazývanou Světlem. 

Tento proces je popsán v našem jazyku, v pozemském jazyku, a tak se zdá, že Stvořitel pláče a lituje, pokud nejednáme, jak bychom měli, nebo neudržujeme požadované tempo. Tak kabalisté tlumočí reakce, které v něm vyvoláváme našimi nežádoucími činy. Nicméně, pokud jsme úspěšní, říkají, že je šťastný.

Ať už tak nebo tak, „Tóra mluvila v jazyce lidí.“  Odtud pochází příklad otce, který úmyslně mění svůj výraz vůči svému synu, vyjadřování nespokojenosti, přání, či štěstí má za cíl tímto způsobem dovolit synovi s ním navázat spojení. Je to však pouze výraz, protože otec sám vyvolává různé stavy a nálady v synovi a je tím, který vytváří okolnosti doprovázející jeho dospívání. Dítě se svému otci zcela podřizuje, vnitřně i externě. Proto se před ním objevují různé obrazy: jednou vidí svého otce vážného, smějící se ho, nespokojeného nebo spokojeného.

Obecně, celý můj vnitřní svět a mé prostředí, to vše je Stvořitel. Uvnitř je přede mnou zcela ukrytý,a  navenek jsem schopen přiřadit hlavní roli osudu a dokonce vyšší síle, ačkoli ji zatím nevidím. Cílem je porozumět tomuto „řezu,“ rozdíl je, kde se nachází „Já“ .

Říká: “Není nikoho jiného kromě Něj.” Stvořitel mi posílá vše, co vnitřně cítím; ovládá mé myšlenky a přání a vše, co se mi děje, jak to přijmu a jak reaguji na to, co se děje. Pod rentgenem bych viděl, že nemám kontrolu nad ničím, že On je ten, který ovládá vše.

Takže co jsem zač? “Já” je bod, který touží odhalit Stvořitele, to je vše. Je to bod vně Stvořitele, oddělující bod, bod rozbití, bod mého „Já“, můj základ, ze kterého musím objevit Stvořitele a Jeho jedinečnost.
[82693]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012,“Úvod do knihy Zohar”

Otázka: Co se počítá za naše úsilí?

Odpověď: Hlavní úsilí spočívá v práci proti vlastní lhostejnosti, proti  přehlížení, pocitu nedůležitosti odevzdání. Hlavní a permanentní válka by měla být vedena proti neúctě k odevzdání. V tom musíme vždy hledat ty věci, které nás dělají silnějšími. 
[82771]
Z 1. části denní lekce kabaly 12/7/2012, Rabašovy spisy