Otázka: V mé skupině se pojem „desítka“ nepociťuje, nemluví se o něm. Panuje jakási obecná shoda, že desítka a skupina jsou různé věci, že se desítka vztahuje spíše k šíření. Ale když diskutujeme o šíření, nikdo o desítkách nemluví. Proč je to tak?
Odpověď: V podstatě vlastně nevím, jaký je rozdíl mezi desítkou a skupinou.
Desítka je takové shromáždění lidí, kteří se mohou spojit a pak rozdělit. (Pokračování textu…)
Jsme-li laskaví, stáváme se podobnými Stvořiteli, Vyšší síle lásky a altruismu, která vždy jedná se stvořením naprosto laskavě. Pak se nám bude lépe a snadněji žít jak v tomto, tak i v budoucím světě.
Mohlo by se zdát, že nás laskavé jednání činí zranitelnými vůči zneužívání druhými a že bychom tedy raději měli sami využívat druhé, abychom se ochránili. Za určitých, ale velmi řídkých a omezených okolností, to může být do jisté míry správné. Takový pohled je však velmi úzký a omezený a celkově v životě tomu tak není. Když se na život díváme jako na celek, na to, co nám všem zůstane a kde se nakonec ocitneme, jasně vidíme, že být laskavý je mnohem lepší. (Pokračování textu…)
Otázka: Velmi často se říká: „Tento člověk je duchovní, a tamten ne.“ Jak byste definoval duchovního člověka?
Odpověď: Duchovní člověk je ten, kdo jedná „vně sebe“. (Pokračování textu…)
Jom Kipur (Den soudu) a dny, které mu předcházejí, jsou časem pokání, odčinění hříchů, čas proseb a modliteb. Člověk musí zhodnotit, jak se mu tento rok vydařil a co v něm vykonal, jak se přiblížil Vyšší síle, k té formě, jakou by měl přijmout podle programu Stvořitele. (Pokračování textu…)
Naše vnímání reality se dělí na vnitřní a vnější.To, co je uvnitř nás, si představujeme jako laskavé a dobré, protože cítíme, že to k nám patří, a naopak to, co je mimo nás, si představujeme jako škodlivé, zlé a cizí.
Právě proto dokážeme snadno ospravedlnit své vlastní činy bez ohledu na to, jak škodlivé mohou být pro druhé, a ze stejného důvodu je pro nás mnohem obtížnější ospravedlnit činy druhých. (Pokračování textu…)
Otázka: V průběhu tisíců let všechna náboženství říkají, že neexistuje žádné poznání, existuje pouze víra.
Mnozí z nás přišli do kabaly, aby postihli Stvořitele, to znamená, abychom získali poznání. Zdá se mi, že je zde jakýsi rozpor. (Pokračování textu…)
Lidstvo se jeví jako nepatrné zrnko písku v hlubinách nekonečného vesmíru. Ve skutečnosti se však celý tento vesmír vůbec nevztahuje k duchovnímu. Neexistuje v něm jediný bod, který by patřil do duchovního světa, a proto nemá v skutečné realitě žádné místo. (Pokračování textu…)
Otázka: Král měl věrného přítele, trávili spolu veškerý čas. A bez ohledu na to, co se stalo, přítel říkal: „To je dobře.“
Jednoho dne se vydali na lov. Královi explodovala pistole a utrhla mu prst. A ten přítel řekl: „Ach, to je dobře!“ Král se rozzlobil a dal ho na mnoho let do vězení. (Pokračování textu…)
Dva studenti se dívali na vlající vlajku. Jeden řekl: „Vlajka se hýbe.“ Druhý odpověděl: „Ne, hýbe se vítr, který s vlajkou pohybuje.“ Přišel jejich učitel a řekl: „Oba se mýlíte. Je to myšlenka, která se hýbe ve vaší hlavě.“
Tato alegorie ilustruje, jak každý vnímá realitu jinak. (Pokračování textu…)
Poznámka: Jste výhradně technicky zaměřený člověk. Ale když s Vámi mluvím, vysvětlujete všechno nějakými jinými měřítky a obrazy, jazykem pocitů. Vykreslujete tak bohatý vnitřní kabalistický svět, že náš svět se ve srovnání s ním zdá být dětinský.
Rav Laitman na Twitteru