Je to již téměř rok od oficiálního začátku pandemie Covid-19, ale poselství, které nám přináší, stále není pochopeno správně – a pochopeno být musí. Koronavirus má vyvolat změnu mezilidských vztahů, což se zatím nestalo. Na druhou stranu nemohu říci, že by tento proces ještě ani nezačal. (Pokračování textu…)
Smích má bezpochyby léčivou sílu – posiluje imunitní systém, snižuje bolest, chrání před stresem a dodává energii. Člověku je dán smích od přírody, jen málokdo se však zamyslí, co stojí za ním.
Smích mívá různé příčiny. Někdy se smějeme z radosti, kvůli něčemu, co nás potěší.
Člověk by se na sebe měl čas od času podívat zvenku, identifikovat své slabosti a umět se jim zasmát. Tento přístup nás posiluje, posouvá nás vpřed. Kráčet životem bez humoru znamená se jen vláčet existencí. (Pokračování textu…)
Diskuse o postkapitalistické éře jsou vedeny již léta, pandemie jim však najednou přidala na aktuálnosti. Je možné doufat, že na nás v době, kdy tržní vztahy přijdou o svou nadvládu, čeká něco dobrého?
Když vás názor někoho jiného vyvede z míry, přijměte to jako šanci. Člověk se nenarodil kvůli tomu, aby trpěl.
V polovině listopadu svět oslavil Mezinárodní den tolerance, který vychází z deklarace UNESCO přijaté před čtvrt stoletím. „Tolerance není ústupek ani schovívavost,“ uvádí web OSN. „Je to úcta a správné pochopení bohaté rozmanitosti kultur v našem světě, našich forem sebevyjádření a způsobů projevování lidské individuality. Lidé se svou povahou liší a pouze tolerance může v každé oblasti světa zajistit přežití smíšených komunit.“ (Pokračování textu…)
Joe Biden, téměř novopečený americký prezident, slibuje naprosto stejně jako jeho předchůdce před čtyřmi lety, že sjednotí zemi. Ale to se mu nepodaří, i když by si to opravdu přál. Dnešní volby jsou zrcadlem a nástrojem rozkolu.
V době psaní tohoto článku v Americe stále není jasný vítěz prezidentských voleb. Ale ani v době, kdy budou oficiálně vyhlášeny konečné výsledky, stále nebude vítěze, pokud se ovšem jeho cílem nestane sjednotit národ. Proč? Neboť když je země rozdělena na dvě části, jedna strana přemůže, diskvalifikuje, anuluje a zastíní druhou. A to nelze nazvat skutečnou demokracií, jelikož tento pojem ze své podstaty musí zahrnovat a brát v úvahu pluralitu názorů. (Pokračování textu…)
Protesty poté, co byl sťat Samuel Paty, jsou francouzskou „Labutí písní“. Paty, povoláním učitel, byl zavražděn za to, že během výuky o svobodě projevu ukazoval karikatury proroka Mohameda. Podle BBC News „po útoku provedla policie razii přibližně ve 40 domech a vláda rovněž nařídila uzavření mešity na šest měsíců“. Pro Francii je to však příliš málo, příliš pozdě. Země je na cestě k tomu, aby se stala muslimským chalífátem.
Majestátní města byla vždy symbolem civilizační slávy, jejich osudem však je žalostný zánik. Co jim prorokuje naše neklidná doba? Pojďme se pokusit zachytit začátek nového trendu.
Babylon, který je považován za první metropoli v historii, kdysi zářil velkolepostí a nádherou. Byl svědkem vzestupů a pádů, dokonce se „reinkarnoval“, avšak dnes jsou na seznam světového dědictví UNESCO zapsány jenom jeho starobylé ruiny.
Známý psycholog zveřejnil výčet deseti příznaků pravého neboli dokonalého muže. Cením si psychologie, proto se možnost porovnat její současné představy o pravém muži s tím, jak ho vidí věda kabala, ukázala o to zajímavější.
V hebrejštině pojem muž úzce souvisí s překonáním. Není náhodou, že tato slova mají stejný kořen, a není náhodou, že je jejich vzájemný vztah vcelku v souladu s naší logikou. Nuance jsou však natolik významné, že mohou změnit psychologický portrét k nepoznání.
Pojďme se tedy podívat, koho lze považovat za pravého muže.
Co myslíte, jakou dávku falešných zpráv jste obdrželi za tento týden? S největší pravděpodobností se to nikdy nedozvíte. Protože skutečný klam je tak dobrá napodobenina, že ji téměř nikdy není možné rozpoznat.
Na novém vrcholu falešných technologií se klam stává přirozeným a bezprostředním. Žijeme v něm, používáme jej a již se nám více neoškliví. Jedná se o přirozený zrod kultury založené na falešných hodnotách a dvojích standardech neoliberalismu.
Rav Laitman na Twitteru