Rozbití: jiskry světla v každém střepu
Otázka: Jaký je rozdíl mezi prací s „hříšníky“ a se „spravedlivými“?
Odpověď: Především je třeba chápat, že jde o stavy člověka ve vztahu ke Stvořiteli. Jak vysvětluje Ba‘al HaSulam v Předmluvě k Učení Deseti Sefirot, je nutné projít na cestě těmito stavy: úplný hříšník – neúplný hříšník – střední – neúplný spravedlivý – úplný spravedlivý.
Podle čeho se ale tyto stavy měří? Koho se zeptáš, každý se považuje – když už ne za spravedlivého, tak alespoň za středního. Ve skutečnosti je jediným správným kritériem měření sebe-anulování ve skupině.
V tomto případě je právě prostředí naším měřicím přístrojem. Společné Kli se rozbilo právě proto, abys skloněním hlavy před prostředím poznal, kde se nacházíš, a získal sílu od Stvořitele.
Po rozbití se tvé kli rozdělilo na mnoho částí. Stvořitel, který v něm přebýval, se také rozdělil a nyní se nachází ve všech těchto částech. Jsou jako kousky kdysi jednotné mozaiky, které skládáš podle shora daného programu. Tím znovu spojuješ části své duše – spolu s částmi Stvořitele, částmi světla, které se v nich skrývají.
V tomto světě, ve svém egoismu, to všechno vnímáš jako fyzickou skupinu. Ve skutečnosti to ale není skupina. Postupně se pro tebe skupina stává duchovním pojmem. Nejde o lidi, kteří spolu zpívají písně a chtějí se sjednotit – v každém z nich odhaluješ část svého Kli, v níž je uložena jiskra Stvořitele.
Za tvářemi přátel se skrývá duchovní prostředí. Nyní jasně chápeš, že rozbití, naše současná realita a přátelé ti umožňují vykonávat duchovní práci. Když není Stvořitel ve tvých očích dostatečně důležitý, cítíš se jako hříšník, a tehdy, abys tuto důležitost získal, obracíš se k prostředí. V něm jsou Kelim, je v něm přítomen Stvořitel, proudí v něm světlo, které do tebe tuto duchovní kvalitu vnáší.
Tak se ukazuje, že vše se nachází na jednom místě: člověk a všechny části, které se mu zdají cizí:
Z lekce podle článku Rabaše
[#31840]
Rav Laitman na Twitteru
