Otázka: Marina píše: „Jsme imigranti. Nedávno jsme opustili zemi. A všechno se zdá být v pořádku. Manžel pracuje, já studuji. Ale nemůžeme si nijak zvyknout na nový život. Stále sníme o našem starém životě, kde jsme vyrůstali, byli šťastní, seznámili se, vzali se, měli děti.

I když chápeme, že všechno to štěstí se už nikdy nevrátí. Oba se navzájem trápíme, vzpomínáme, jak nám bylo dobře. A nemůžeme přestat. Chci se Vás zeptat: „Jak se můžeme vypořádat s minulostí a začít nový život? Jak to máme udělat?“

Odpověď: Myslím, že je to čistě psychologický problém, nic jiného. Jsou lidé, kteří se přestěhovali z jedné země do druhé a druhý den už chodí po ulicích a cítí se svobodní. A pak jsou tu lidé, kteří i po 30–40 letech, už jako staří, se stále cítí jako noví přistěhovalci. S tím se nedá nic dělat; je to psychologické. Možná bychom měli přizvat lékaře, vědce a psychology, kteří by tento problém dokázali vyřešit.

Otázka: Co si myslíte, je třeba si zamilovat tu zemi, do které jsi přijel? Je třeba ji pomalu přijmout svým srdcem?

Odpověď: Je to nutnost! Přinutit se ji milovat! Protože tam ti vnutili lásku k bývalé zemi. Ale tady to musíš udělat ty sám.

Otázka: Musí začít poznávat zemi, učit se jazyk?

Odpověď:  Je třeba to udělat s dostatečným předstihem, pokud je čas. Já jsem studoval historii a geografii Izraele. Hodně jsem toho věděl a chápal. Dokonce jsem i trochu uměl jazyk. Neměl jsem problém jít do města, něco koupit, na něco se zeptat.

Otázka: Prosím, řekněte mi, pořád říkáte, že se nesmí ohlížet za minulostí, že je potřeba ji odřezat, neohlížet se zpět. Jak se to dělá?

Odpověď: Myslím, že je to prostě přesvědčení, sebe přesvědčení, že nemám s minulostí žádné spojení. Minulost odpadá, je odříznuta, vytrácí se, mizí, rozplývá se jako dým.

Otázka: A já bych měl zkoumat přítomnost?

Odpověď: Ano.

Otázka: Pokud jsou tito dva, manžel a manželka, jako skupina, jak mohou spolupracovat? Opravdu bych jim chtěl pomoci.

Odpověď: Musí se vzájemně podporovat v tom, že se ocitli v novém prostředí a toto prostředí je jejich přítomností. To znamená, že toto je jejich dnešek i zítřek. Nic jiného neexistuje a nebude a není ani potřeba, aby bylo. Musí se v tom sami utvrdit. Je to jen psychologie.

Otázka: A prosím, řekněte mi, když vezmeme Vyšší řízení – Stvořitele – a podíváme se na lidský svět, na těchto osm miliard, jak to dělá Stvořitel – existuje nějaké místo, kde by člověk měl být, obecně jeho místo? Nebo mu nic konkrétního nepatří? Člověk si myslí, že má vlast…

Odpověď: To je čistá psychologie. Člověka můžete hodit kamkoli a on si na to zvykne a bude to považovat za svůj domov.

Otázka: Takže člověk může udělat tento krok a říct: „Tahle země je můj domov“? A stěhovat se z místa na místo a takhle žít?

Odpověď: Ano. Jakmile jsem si uvědomil, že musím odjet do Izraele, okamžitě jsem se přestěhoval z Běloruska do Litvy. A ocitl jsem se v jiném prostředí.

Otázka: Aby bylo snazší odjet?

Odpověď: Ano. První otázka tam byla: „Kdy odjíždíte?“ Ale v Bělorusku se to báli říct. A bylo to všechno velmi jednoduché.

Otázka: Takže člověk musí přijmout to, co už existuje, a vstoupit do toho?

Odpověď: Ano. Odříznout minulost.

 

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.

[#307226]

Filed under: Duchovno, Prostředí, Skupina, Společnost, Stvořitel | Add Comment →