Category Archives: Práce

Svět nás potřebuje

Dr. Michael Laitman

Ve všeobecném přání, obklopujícím celé lidstvo, neustále dochází k velkým posunům či ke sjednocování. Tento systém žije a vyvíjí se, všechno v něm se neustále mění a mísí se jako vlny na moři. Z toho důvodu do tohoto systému mnoho lidí vstupuje, a jsou tak vtaženi blíže a následně dále od vyššího cíle.

Je třeba dát dohromady masu lidí – nikoli kvantitativní, ale kvalitativní – kteří si skutečně budou přát přijmout kvalitu daru, kvalitu vyššího světa, vnitřní síly, která utváří vesmír, společně se silou přijímání, která je jedinou jednající silou v našem světě. Věřím, že jsme tohoto bodu dosáhli, a to nikoli z toho důvodu, že bychom byli tak silní nebo výjimeční, ale proto, že to svět potřebuje. Baal HaSulam napsal, že toho co má, dosáhl proto, že svět potřeboval zjevení metody nápravy, a nikoli proto, že by sám byl výjimečný.

K tomu samému dochází dnes. Po Baal HaSulamovi zde byl Rabash, potom já a následně vy. Tento celý řetězec existuje jenom díky tomu, že svět již dosáhl svého nejnižšího bodu a nachází se v totální krizi.

Tato krize je extrémně komplexní a děsivá. Nevidíme jí; jsme o ní velmi málo informováni a převážně o ní nic nevíme. Jestliže bychom měli naslouchat tomu, co říkají instruktoři, lidé vytvářející rozhodnutí (decision-makers) a různé organizace a instituce, zažívali bychom děs z hrozné situace, v níž se nacházíme.

Všechno to je dokladem faktu, že svět skutečně potřebuje vyšší sílu a její usměrnění; není zde žádná jiná cesta. To se stává den co den stále zřejmější. Během následujících dvou měsíců zjistíme, že se nacházíme ve velké finanční krizi a budeme svědky katastrofy Evropy, a v průběhu dvou let dojde k velké ekologické katastrofě. Zima, která začala, také přinese mnoho „překvapení“.

Všechno to nutí lidstvo pokládat si otázky týkající se systému vlády, vládnoucí síly, a toho, co může být uděláno pro vlastní situaci a pro situaci světa v takových podmínkách, kdy nic nepomáhá. A potom tak budou přinuceni naslouchat tomu, co jim říkáme.

Proto nás svět potřebuje, a z toho důvodu jsme dostali shůry dar pozornosti. Formovali jsme se do skupiny, síly a systému, který bude schopný nám říct a ustavit příklad pro svět, jak správně nás samotné uvést do rovnováhy s vyšší vládnoucí silou. A potom v této harmonii přijmeme absolutní existenci.

Svět sám si pokládá tuto otázku. Tváří tvář problémům s potravinami, teplem, bezpečností a dalšími věcmi, které jsou nezbytné pro život, se svět stále více ptá po smyslu své existence. Koneckonců, když se člověk cítí špatně, neptá se po tom, jak tomu uniknout nebo si kompenzovat svoje problémy, ale pátrá po příčině utrpení, jejich významu a po tom, proč vůbec tyto problémy prožívá.

Velmi rychle se ujistíme, že kromě různých revolucí a protestů ve všech zemích, se ve světě vzedme nová vlna, týkající se účelu existence člověka, který je před přírodou tak malý a tak bez pomoci, a který se v tomto světě sám zničil. Uvidíme, že máme speciální účel a významné předurčení, a z toho důvodu budeme posunuti vpřed.

Toto byl ten samý případ. Jestliže by zde nebyla potřeba začít nápravu ve staré Babylonii, babylonský kněz Abraham by se nikdy nestal spiritiuálním vůdcem. A celý duchovní proud, všechna náboženství a víry vznikly z jeho zjevení vyššího světa.

Stále budeme objevovat, jak moc nás svět potřebuje. Zatím to tak necítíme, ale stále se na to musíme připravovat. Z toho důvodu kladu takový důraz na šíření poselství.

Mluvíme-li o záměru pro zájem přítele či skupiny, nesmíme zapomínat na svět, protože v současnosti jsme nositelé spirituální znalosti, spirituální metody. Každý z nás by se měl cítit zavázán k tomu, aby se angažoval v šíření humanity.

[62358]
Z nedělní virtuální lekce 27/11/2011

Nejpotřebnější zaměstnání

Dr. Michael LaitmanBěhem celé historie lidstvo nikdy nevěnovalo pozornost rozvoji osobnosti, pouze o tom mluvilo. Hodně se toho o vzdělání namluvilo v Sovětském svazu, ale místo vzdělávání pouze osobnosti potlačili. 

V současnosti téměř polovina lidstva potřebuje zapracovat na rozvoji osobnosti, na utvoření lidské bytosti. Vzdělávat je zapotřebí nejen děti. Během života je člověk obklopen prostředím, které ho utváří, podporuje a neustále ho vede vpřed. To vyžaduje ohromnou armádu lidí, kteří správně pochopili svůj účel.

Každý se musí učit o spojení, ze kterých má společnost prospěch a o úplné vzájemné záruce. Lidé musí vědět, jak vytvořit takového ducha společnosti, kdy cítíte sebe a ostatní jako naprostý celek, kdy se rozpustíte ve společnosti, přestanete vnímat své „Já“, a cítíte „my.“ To je ta nejvyšší lidská psychologie.

Podle posledních statistik 10% světové populace v produktivním věku je schopno pro všechny lidi na světě zajistit vše potřebné. To zahrnuje výstavbu, komunikace, jídlo, distribuci, ošacení, služby apod. Co tedy bude dělat dalších 90%? 20-30% z nich jsou děti a starší. Co ale se zbývajícími 60-70% populace? Budou pracovat v oblasti výchovy a vzdělání, jinými slovy, budou vzdělávat druhé a budou druhými vzděláváni.

Prostředí, které se stará o vnitřní duchovní rozvoj jednotlivce, musí jeho nebo jí doprovázet od prvního do posledního dne jejich života. 
[61766]
Z TV Programu “Propojený svět” 30/10/2011

Vzorec návrácení k dobru

Dr. Michael LaitmanČlověk, který otvírá knihu Zohar, ji otvírá, aby odhalil Stvořitele. Podle definice kabala, jako věda, je metoda, která odhaluje Stvořitele Stvořením na tomto světě. Proč by nám jinak byla dána kabala a celá Tóra? Stvořitel se nám odhaluje v touze po dávání a lásce k člověku. Tato touha se kvalitativně rovná Stvořiteli a Stvořitel se takto odhaluje podle zákona vyrovnanosti forem.

Tak je Stvořitel kvalita dávání a milování, síla darování a lásky. „Dobro, které koná dobro“. Jak tedy můžeme dosáhnout touhy po dávání a lásce, dobro, které koná dobro? Spojováním se mezi sebou navzdory osobním egoistickým silám, které nás vzájemně odpuzují a vytvářením sítě dobrého spojení mezi námi, nad sítí nenávisti. Vytvářením sítě, ve které každý je dobrý a dělá dobro, dává a miluje druhé.

Ale jak to uděláme, jestliže každý z nás je jen maličký egoista? Čteme knihu Zohar, která vykresluje naše napravené stavy, ve kterých jsme spojeni dobrým spojením mezi námi a toužíme, aby se to vyplnilo uvnitř nás. V tom případě získáme otisk z těch dobrých stavů, které již existují v nekonečnu. Tento otisk, vliv sil z našich opravených stavů na náš aktuální stav, se nazývá „obklopující Světlo“ nebo “ Světlo, které nás navrací ke zdroji milosti.“

Následně, podle vzorce: „vytvořil jsem zlý sklon a dal jsem Tóru pro jeho nápravu, protože Světlo v ní navrací ke zdroji“, se navracíme ke zdroji – dobru, které koná dobro.

 Tím odhalíme Stvořitele, dobro, které koná dobro, náš kořen.

Z 2. částí denní lekce kabaly lekce 5/26/11, Zohar

Oděv, který uklidní vaše ego

Dr. Michael LaitmanVše záleží na záměru, se kterým od samého počátku člověk přistupuje k prostředí. Přistupuje k prostředí (učiteli, knihám a skupině), aby egoisticky profitoval a získal znalosti, postavení či uspokojil svou hrdost? Nebo chce přijímat z prostředí vlastnost odevzdání, formu Stvořitele, který se skrývá uvnitř společnosti?

Pokud člověk přistupuje k prostředí (společnosti) správně, najde vlastnosti Stvořitele právě tam. Tomu se říká: „Stvořitel přebývá mezi svým lidem.“ Toto je hlavní test postoje člověka.

Přirozeně, když jsme na začátku naší cesty, přicházíme s běžnými egoistickými touhami akceptovanými v tomto světě. I když jsme připraveni naslouchat hezkým slovům o lásce k druhým a odevzdání, přesto počítáme s tím, že získáme něco pro náš egoismus.

A pouze pod podmínkou, že je člověk ve správném prostředí po značnou dobu a vstřebává její vnější formy odevzdání, sklání se před učitelem, knihami a skupinou, postupně od nich dostává sílu chápání a vnímání spirituality, sílu sjednocení. Tato síla mu pomáhá uvědomit si, že sjednocení není dosaženo prostřednictvím vnějších činů: křičení, skákání nebo radování se, ale vyžaduje neustálou, skrytou vnitřní práci, která je očím neviditelná.

Tato práce se provádí v tom, co se nazývá „noc.“ A pak člověk postupně začne nabývat vlastnosti odevzdání. Přechod nastane, když člověk začne vidět prostředí, jeho vnitřní potenciál jako sílu, která ho může napravit. Chápe, že bez této síly, bude ztracen. To způsobuje vznesení „modlitby mnoha.“

Když si člověk uvědomí, že se musí modlit za společnost, získává záměr pro odevzdání, „oděv“ Světla Hasadim (milosrdenství), správný oděv pro jeho touhu přijímat.
[39177]
Z 1. části denní kabaly 27.3.2011, Příprava pro WE! Kongres

Važte každou minutu

Dr. Michael Laitman

Každý z nás by si měl být jistý, že jeho čas je využíván co nejefektivnějším způsobem. Nechápu, jak může člověk v něčem uspět, bez individuálního pracovního plánu. Je nezbytné navrhnout takový plán pro každý nadcházející týden, aby bylo zřejmé, co dělat.

Musím si ho pro sebe stanovit a neustoupit od toho, co jsem si naplánoval. Kromě toho musí být svázán s pracovními plány všech ostatních tak, že s nimi zůstanu ve spojení, jako ozubené kolo v celém systému.

Proto každá hodina a každá minuta musí být přesně zapsaná. A poněvadž se člověk obává o vnější prostředí, aby se ujistil, že jeho práce přináší ovoce ostatním, uspěje také ve vnitřní práci.
[33006]
Z diskuse o duchovní práci 17.12.2011

Kde hledat odměnu za odevzdání

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Jak mohu být motivován „odevzdáním“, když nevidím žádné výsledky mých činů? Mám jen slepě věřit, že text který studuji, mě takto ovlivňuje?

Moje Odpověď: To je dvoustranný problém. Na jedné straně musím žádat o odevzdání, i když o něj nemám skutečný zájem. Na druhou stranu, když náhle nějakým zázrakem chci odevzdávat, pak stále očekávám výsledek této akce v mém příjmu do mých Kelim (nádob). Ale odměna za odevzdání nemůže přijít do těchto Kelim.

Je to prostě nemožné. Když odevzdávám, pak cítím výsledek uvnitř Kelim odevzdání. Když odevzdávám, očekávajíc, že výsledek přijde dovnitř Kelim pro příjímání, pak zůstanu dvojnásob prázdný.

Když proto člověk nevidí výsledek svého dobra, svých správných činů, které možná skutečně dělá, je to přirozené, protože hledá výsledek na špatném místě. Kontroluje svou peněženku aby viděl, „Kde je moje odměna za odevzdání? Kde jsou peníze, čest, moc, zdraví, nebo alespoň něco? „Ale v těchto Kelim nejsou k dispozici žádné výsledky. Naopak, jsou dvakrát tak prázdné.

Vynaložíte tolik úsilí, ale nemáte nic. Bylo by to v pořádku, pokud byste nikdy neměli snahu. Člověk, který nepracuje neobdrží nic (i když je připraven přijímat bez práce). V takovém případě si nemůžete stěžovat. Ale pokud dávám a nedostávám nic, je to dvakrát horší.

Tak co byste měli dělat? Abyste cítili reakce na a ve prospěch činů odevzdání, musíte odhalit Kelim odevzdání. Musíte správně rozumět tomu, jaký by měl být výsledek odevzdání.

Je psáno, „odměnou za přikázání je přikázání,“ a „odměnou za přikázání je znalost Toho, kdo dává přikázání.“ Znamená to, že odhalím kvalitu odevzdání, která se ve mně najednou začne objevovat, Vrchní síla, která řídí vše. Najednou s ní začnu mít spojení. Mohu také pocítit, že aspiruji k tomu, abych dál jednal v tomto směru. To je odměna.

Musíme ji hledat. Náš jediný problém je, že hledáme špatnou věc na špatném místě.
 
Z druhé části každodenní lekce kabaly 14/07/2010, Zohar

Kabalistické drama

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Proč je tak složité  realizovat podmínku „kup sobě přítele“? Neměl by z toho náš egoismus získávat potěšení?

Má odpověď:  Přátele si „kupuješ“ tím, že se před nimi snižuješ a děláš to, co chtějí. To se nazývá „placení“. Místo abys s hromadou peněz hrdě vešel do obchodu a vybíral si koho koupit, kupuješ si přítele tím, že děláš to, co je pro něj nutné; sloužíš mu. Nekupuješ si ho „shora“, kupuješ si ho „zdola“.  Jsi pro něj ochoten udělat cokoli, jakoby tě nepotřeboval. 

Jinými slovy se  před ním ohýbáš  a ptáš se, “Co pro tebe mohu udělat, aby ses stal mým přítelem? Jsem připraven na cokoli, jen mi dej mé spirituální přání, mou duši zpět!”

Nemůžete agresivně požadovat, aby Vám vrátil duši zpět, protože ta je v jeho držení. Chcete-li nyní dostat svou duši, musíte k němu přistupovat z různých stran, snažit se najít ten přístup, který způsobí, aby vaši duši pustil.  Váš úspěch záleží pouze na jeho pozitivním přístupu k Vám. Nebude-li si přát se k vám chovat dobře,  jste ztraceni.

Už jste se někdy o někoho starali a zkoušeli dosáhnout toho, aby vůči Vám byl pozitivně naladěni? Představte si, že stojíte před soudcem, který teď musí oznámit Váš rozsudek. Je vůči Vám špatně naladěn, přímo kypí hněvem. Jak byste zkusili změnit jeho hněv ve slitování?

„Člověk skupina“ – to je celé kabalistické drama.

Ze čtvrté části denní kabalistické lekce 14/06/2010, Článek, „Udělej sobě Rava a kup si přítele – 2”

Momenty z ranní lekce: Co je po mně požadováno?

Jsme odměněni podle našeho úsilí


Zohar, kapitola “Přijď k Faraónovi,” bod 68: Má jinou cestu přistupování k rostlinám: Když se tichý Nil vrací z Malchut do svého místa, když se zvedá a padá. Jelikož jsou jeho vody nehybné, kráčí potichu a veliký netvor šplhá na tyto Nily a není tam v nehybném Nilu. A všechny byliny rostou kolem toho nehybného Nilu na obou stranách. Pak netvor vyšplhá na tyto byliny a roste mezi nimi a pak se vrací do všech těchto Nilů.

V této sekci Zohar vysvětluje, jak je Přímé Světlo odhalováno v Odraženém Světle. Do míry, do které mohou touhy v Malchut pracovat s Odraženým Světlem, se do ní Přímé Světlo odívá. Pokud je zmenšeno Odražené Světlo, Přímé Světlo se z ní ztratí.

Co pro nás tento příběh dělá, když mu nerozumíme a nemůžeme jej spojit s našimi touhami a jejich naplněním? Zohar nám nedává žádné vysvětlení, jak jít s příběhem. Neříká nám přesně, co se zde děje, nebo nám nedává cokoliv, čeho se „chytnout.“

Odpovědí je, že nám  nechce objasnit příběh. Zohar by nám jej mohl vysvětlit jazykem kabaly nebo jiným psychologičtějším a pochopitelnějším způsobem. Avšak místo toho Zohar ponechává místo pro naše snahy porozumět a cítit, „Co to je? Na co to je? Kde to je uvnitř mě?“ Vše, co popisuje,  se nepochybně odehrává v každém člověku.

Provádím všechny akce, které jsou v Knize Zohar popsány. Nakonec, můj pravý stav je,  že jsem právě teď ve Světě Nekonečna, ale mezi mým současným stavem a Světem Nekonečna je 125 stupňů skrytí.

Zohar nám příběh záměrně prezentuje touto cestou, abych hledal tyto věci uvnitř mě za účelem, abych se vrátil do vnímání Světa Nekonečnosti.  Hledání samotné uvnitř mě dává zrod novým vlastnostem, smyslům a vnitřním rozlišováním. Pomáhá mi začínat cítit to, co současně necítím, tím, že rozvíjí smysly, které vnímají duchovní svět.

Proto je úsilí povinné. Je psáno, „Jeden dostává odměnu podle svého úsilí.“ V duchovním světě ti nic nepomůže vyvíjet své úsilí. Je také psáno, „Usiloval jsem a našel jsem.“ Kdy najdeš duchovno? Když tě Vrchní Světlo ovlivňuje to stejné míry, jaké je tvé úsilí. Pak naplní tvůj smysl duchovního vnímání. To je to, co se děje pokaždé, když stoupáš z jednoho stupně do druhého. Avšak nejdůležitější věc je pozvednout se alespoň do prvního duchovního stupně.

Příprava na další kongres začíná teď

 Veškerá naše práce děje v „temnotě,“ poté, co jsme byli spolu a cítili jednotu a inspiraci. Nyní, když jsme se rozešli různými cestami musí každá skupina a každý člověk dosáhnout stejné radosti, inspirace a síly, kterých jsme na kongresu dosáhli našimi spojenými snahami.

Pokud tak uděláme, pak když se setkáme na dalším kongresu, dorazíme tam se silou, kterou jsme realizovali po našem posledním setkání skrze vzestup nad všechny „hříšníky,“ kteří v nás byli odhaleni. Pokud jsme od doby našeho posledního kongresu do dalšíh (který se ještě neudál) stále inspirováni, pak budeme opravdu připraveni pro další kongres.  

Nyní musíme vyvíjet úsilí, abychom cítili stejné pozdvižení, které jsme cítili během kongresu. Jinak bude veškerá naše práce zbytečná. Teď je tu naše šance vystoupit. Na kongresu jsme byli ovlivňováni prostředím; každý člověk je ovlivňován všemi ostatními. Proto se každý z nás cítil povzneseně; bylo to „probuzení Shora.“ Nyní, abychom rostli, musíme absorbovat veškerý tento vliv jake semeno, zasazené v zemi. 

Právě teď je čas, kdy to každý z nás musí udělat! Každý z nás přijal všechno od ostatních, ale pouze v potenciálu, místo prakticky. Kongres je  čas dávání a nyní, mezi kongresy je čas naší recepce, kdy musíme všechno absorbovat dovnitř nás, zpracovat to a růst.

Toto představuje naši duchovní práci. Místo, abychom padali, musí každý z nás zůstat ve stejném povznesení, které se odehrálo během kongresu. Dělejte cokoliv, co potřebujete – tancujte od rána do noci nebo brečte, že nejste schopni udělat víc. Ale nejdůležitější věc je vyvíjet úsilí. Jinak nebudete aktualizovat to, co vám bylo dáno.

Radost, cítěná uvnitř nyní, musí být mnohem větší, protože je to pravá radost dosažení. Pokud uděláme několik úspěšných pokusů, budeme mít opravdovou vnitřní přípravu pro vstup do duchovního světa. Umožní nám to pochopit, asimilovat a prožívat nezbytné duchovní stupně uvnitř nás.

Nesporně to ještě nejsou opravdové duchovní stupně, ale vzestupy díky síle „probuzení Shora,“ které jsou námi následovány tím, že je duplikujeme našimi vlastními snahami, „probuzením zdola.“ Přestávky mezi kongresy a kongresem jsou podobné pracovním dnům a sobotě. Je to jako den a noc, kdy se celá naše práce připravování naší touhy odehrává v noci. Když napravíme své egoistické touhy a dáme jim záměr odevzdávat, odhalujeme ten stejný stav jako den.

Jediná věc, která se mění, je náš přístup; člověk cítí, že to je den. Ale navenek se nic nemění.