Otázka:  V moudrosti kabaly hovoříte o lidském egu, o vzájemném sjednocení a o tom, že musíme dosáhnout rovnováhy s přírodou. Ale jak to vše má co dočinění se spojením s  Bohem (Elohim)?

Odpověď: V moudrosti kabaly hovoříme o přírodě. Podle Gematrie (numerických hodnot slov) „příroda“ a “Elohim” jsou stejná věc. Takže mluvíme-li o vyšší síle, přírodě, Bohu či Stvořiteli, ať už Ho chcete nazývat jakkoli, vše kolem nás je pouze projevem této síly.

Pokud mluvíme o vyšší síle, tak jaký je rozdíl nazvete-li ji: “Elohim” nebo “příroda”? Existuje vyšší síla (skutečně vyšší!), která dává život a vládne všemu, a my chceme vědět, jak se s ní spojit, jak ji odhalit a porozumět jí.

Proto, pokud opustím své já, své ego, a začnu odhalovat realitu kolem sebe, nad mým egem, je to nazýváno pochopením, poznáním, odhalením Stvořitele. To vše se pochopitelně odehrává uvnitř mě a pouze vzhledem ke mě.

Postupně uspořádám mou touhu, mou duchovní strukturu, myšleno vlastnost odevzdání a lásky k druhým: Keter, Hochma, Bina, Hesed, Gevurah, Tifferet, Netzach, Hod, Yesod, Malchut. Podle této struktury, poznám spojení mezi nimi a tak odhalím Stvořitele. 

Elohim  je také nazýván “Stvořitel” (Boreh), z hebrejských slov “přijít” (Bo) a “vidět” (Reh), protože Ho musíme “vidět”, dosáhnout stavu, ve kterém Mu porozumíme, jako bychom ho viděli z první ruky. Z tohoto důvodu nás stvořil.
[44882]
Z lekce v Římě 20/5/2011

Otázka: Jestliže člověk vyrůstá od dětství v náboženství a je naplněn představou, že existuje jen Stvořitel, proč lidé věří ve veškeré druhy nečistých sil?

Odpověď: Jak můžete věřit ve Stvořitele, když jste ho nikdy neviděli nebo ho jinak nepocítili? Co můžete chtít po člověku, který věří v příběhy z druhé ruky? Jeden člověk má jeden příběh, jiný má něco jiného, ​​ale ani jeden z nich neviděl nic na vlastní oči, a já také ne. V tom nemůže být slepá víra!

To je důvod, proč moudrost kabaly hovoří pouze o skutečném dosažení, jak se říká: „soudce má jen to, co jeho oči vidí.“ V žádném případě se nemůžeme od této zásady odchýlit.

Musíme poznat Stvořitele tím, že ho odhalíme, ne v Něj věřit. Kabala říká, že existuje jakási vyšší realita, kterou nevnímáme, která je nám stále ještě skrytá. Víme, že když se díváte na svět krátkozrakýma očima, můžete vidět jen pár metrů před sebe, ale s brýlemi můžete vidět na míle daleko.

Podobně existuje příležitost k nekonečnému rozšíření našeho vnímání (vidění, porozumění, pocítění) a také přidání nových vlastností, odhalení nové dimenze. To vše je možné. Přijímáme to jako hypotézu, stejně jako ve vědě. Věříme kabalistům, že pokud budeme dělat určité akce, o kterých mluví, můžeme dosáhnout nové úrovně vnímání: docílit dosažení, osvícení a pocítění. Tato metoda není o slepé víře.

Mám víru v metodu, to znamená, přijmu ji s otazníkem, abych ji mohl otestovat a realizovat ji v praxi. Pak poznám, že metoda je velmi logická, že mi jasně vysvětluje, jak mohu využít prostředí tak, aby mě změnilo, uvědomuji si, jak musím jednat s ohledem na síly, které existují v přírodě.

Věřím pouze tehdy, vidím-li, že metoda dává požadovaný výsledek, ačkoliv akce samotné jsou jasné a zřejmé. Představa, že mohu použít prostředí k práci proti své egoistické povaze, k dosažení kvality jí opačné, je docela realistická. Toto se nazývá „víra v mudrce,“ když následuji jejich rady.
[41636]
Z 1. Části denní lekce Kabaly 27.4.2011, Shamati č.1

Otázka: Proč existuje takový odpor k učení kabaly na straně věřícího, Ortodoxního světa?

Odpověď: Moudrost kabaly byla odhalena díky Adamovi (“prvnímu muži”) před 5,770 lety. Napsal o ní knihu pod názvem Raziel HaMalach (Anděl Raziel). Toto učení se předávalo přes jeho žáky a o dvacet generací později přišel Abraham, mudrc, který žil ve starém Babylonu. 

Abraham uctíval hvězdy, duchy a stromy a vyráběl modly, dokud mu nebyla odhalena moudrost kabaly ve své celkové podobě. Napsal o tom v knize Sefer Yetzira (Kniha stvoření).

Abraham vyvedl své učedníky ven z Babylonu do země Canaenské. Zorganizoval z nich kabalistickou skupinu, která přetrvávala do doby samého pádu Chrámu. Všichni žili propojeně jako globální, integrální společnost, jako jeden muž s jedním srdcem. Avšak před 2,000 lety, v době pádu Chrámu, upadli z bratrské lásky do neodůvodněné nenávisti. 

Tato událost je to, co je nazýváno “pádem”, neboť z globálního světa upadli do našeho lidského egoismu. Tímto způsobem ztratili vnímání duchovního světa, vyšší dimenze, a začali se cítit tak, jako každý z nás nyní, myšleno pouze v tomto světě, každý odděleně, egoisticky. 

Namísto existence v moudrosti kabaly a kolektivu, uceleném systému, začali prociťovat pouze náš svět, jako jej lidé prožívají do dnes. V té době byla kabala, která je moudrostí, dosažením, poznáním a duchovní vědou, nahrazena náboženstvím a zbožnou vírou. Poté duchovní svět z jejich pohledu zmizel.

V této formě existujeme do dnes. Objevila se náboženství jako Judaismus, které dalo zrod Křesťanství, následované Islámem. Všechna tato náboženství existují, protože duchovní, globální a integrální svět je před námi skrytý. 

Nicméně, jak vyjde najevo, nebude pro náboženství místo. Stanou se kulturní tradicí národa. Proto je mezi kabalou a Judaismem taková resistence, která trvala posledních 2,000 let.

Věřící nenávidí kabalu, protože jim vysvětluje, že žijí ve tmě a neuvědomují si, kde se nacházejí a co činí. Přijde však čas, a především v naší době, kdy se budeme muset pozvednout z úrovně slepé víry na úroveň duchovního poznání.

[35040]
Z mé lekce v Paříži, 2/1/2011

Otázka: Jak se liší kabalistická modlitba od náboženské?

Odpověď: Kabala se zásadně liší od všech ostatních metod a od všeho, co je v našem světě. V krátkosti, Kabala je jedna věc a všechno ostatní jiná.

Jaký je tedy rozdíl? Rozdíl je v tom, že kabala je založena na změně člověka jako takového, spíše než něčeho mimo něj, jeho okolí. Ani nestaví na žádání nějakého „milého Boha“, aby se ke mně choval lépe, nebo aby změnil postoje jiných lidí vůči mně. Nežádám ho změnit svůj zdravotní stav nebo osud, nic takového. Žádám ho o přeměnu svého ega, jen o to!

Celá metoda kabaly je uspořádána tak, aby člověk mohl změnit sám sebe. Na druhou stranu, všechny ostatní metody a náboženství jsou založené na myšlence, že Stvořitel by měl změnit svůj postoj k člověku: žádám ho, aby byl ke mně více milosrdný a laskavý, zatímco ho uplácím.

Kabala nic podobného neumožňuje. V souvislosti se Stvořitelem, jsem jako muž, který se mění v podobu Absolutního. A tento Absolutní je neměnný. Pokud je Stvořitel prvotní příčinou, počátkem všeho, a pokud je naprosto dobrý, absolutní, věčný a dokonalý, pak se nemůže změnit. Jen to co je nedokonalé se může změnit. On se změnit nemůže.

Proto všechny změny nastávají pouze v člověku. Jinými slovy, v závislosti na svých silách, vnitřních stavech a vlastnostech, se cítím více či méně pohodlně. Ale jsem to pouze já, kdo se může změnit. Stvořitel se nikdy nezmění, On je konstantní, všemocná síla přírody.

Proto všechny modlitby, které kabala popisuje, představují prosbu člověka být přeměněn. Komu je člověk adresuje, nějaké zdi? Pokud je Stvořitel konstantní, věčný a úplný, nereaguje na vás žádným způsobem.

Nicméně když na Něho apelujete, budete jiní a obdržíte jinou odpověď, protože zatímco tak děláte, zvýšíte svoji citlivost. Jste stále přítomní ve stejném konstantním poli považovaném za „Stvořitele“, ve stejné konstantní síle. Přesto se modlíte, zatímco si přejete změnit se a výsledkem se vás toto pole dotýká s větší intenzitou. Toto nazýváme „modlitba“.

Slovo „modlit se“ v hebrejštině (Lehitpalel) znamená sobě-uložený soud. „Modlit“ znamená soudit, hodnotit a potrestat sám sebe. Není to apel k někomu, aby prokázal milosrdenství nebo laskavost. Ne, je to vlastní přehodnocení. A to je modlitba.

Proto i když v náboženství používají stejné slovo, v kabale to má opačný význam, stejně jako všechno ostatní.
[33395]

 

Lidé si myslí, že modlitba se vztahuje k náboženství a k věřícím lidem, a že je vzdálena obyčejným, světským lidem. Ale to není pravda! Všechny naše vnější oděvy, fyzická těla, a objekty kolem nás v tomto světě jsou vyjádřením touhy. Neexistuje nic jiného než touha, která pro sebe vytváří všechny tyto oděvy.