Otázka: Takže veškerý dialog se Stvořitelem je pouze modlitba?
Odpověď: Není to jen jednoduchá modlitba, v takovém stavu přicházíme ke skutečnému křiku. Natolik hořící máme touhu po odstranění skrytí. Tehdy se dají rozlišit dva stavy.
V prvním stavu rozkrývám, nakolik je nenávistné skrytí z mého osobního, egoistického pohledu. A proto smrtelně nenávidím skrytí, sním o tom, že zmizelo, přestalo existovat. Není pro mě větší radost než zjištění, že skrytí se ztratilo, je zničeno.
Takový stav je určen pro rozkrytí celé míry mé nenávisti k tomuto stavu. Pak musím přijít k tomu, abych nenáviděl to stejné skrytí, ačkoliv najednou o něj ztrácím jakýkoliv zájem. Nenávidím ho pouze proto, že bez jeho odstranění nedokážu potěšit Stvořitele.
Dokážu teď dosáhnout takové hořící nenávisti ke skrytí kvůli tomu, že mi stojí v cestě potěšit Stvořitele? Teď už mám míru pro porovnání – svou osobní egoistickou nenávist. Teď musím přesměrovat tento stejný zážitek na stranu Stvořitele: dokážu-li tak nenávidět překážku, která není mojí osobní překážkou a nesobecky Ho potěšit, pouze pro odevzdání.

[130132]
Z přípravy na lekce 17.03.2014

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Nejčastější chybou je vyčítat si své vlastní nedostatky. Může se to protahovat roky, pokud se toho nedokážeme zbavit pomocí vzájemné záruky. Proto je nutné působení skupiny, která ovlivní náš rozum a zbaví náš mozek starosti o sebe, různých obav, jako například: co jsem to udělal, způsobil jsem druhému újmu, byl jsem špatný, mýlil jsem se… Je to taková klipa, která bere člověka do zajetí a vysvobodit se z toho dá pouze díky vzájemné záruce. Skupina na nás musí zapůsobit tak, abychom přestali myslet na sebe, protože to nás donutí myslet na ostatní. My neprocházíme stejnými stavy současně,  je v tom odstup, kterým musíme projít všichni. Pokud vidíme, že si přítel vyčítá své nedostatky, je nutné mu říct, že se nemusí starat o sebe, ale o skupinu, že ve skupině se nachází jeho duchovní nádoba, ne uvnitř jeho samotného. O všem minulém se obecně říká takto: „Není nikdo jiný kromě Něj“ a všechno se tak stalo díky rozhodnutí vyššího řízení. Do tohoto okamžiku jsem nedělal nic, ani se nerozhodoval. A od tohoto momentu a dále si můžeme pomoci jenom my sami. Ale samostatně člověk není schopen opustit tyto myšlenky. Klipa ho bude zatahovat stále do stejného bláta, do pokání a lítosti. Na vysokých úrovních je to ještě těžší. Pouze síla společnosti je schopna udržet člověka nad těmito myšlenkami, jinak spadne do klipy a bude dlouho a silně trpět.

[131080]
Z přípravy na lekci, 27.3.2014

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Co je špatného na separatismu, pokud jsou jasná pravidla vzájemných vztahů rozdělených částí, jako například rozdělení funkcí v těle člověka?
Odpověď: V rozdělení není nic špatného, až na to, že ho musíme napravit. Už přímo tady vzniká otázka: proč to musím napravit? Je nutné, aby důležitost realizace tohoto činu určovala správný cíl. Nedělám to totiž proto, aby se já dobře cítil – pozvedám se tím na jinou úroveň rozhodnutí. Můj mozek, rozum, city, nesmějí patřit přímo mně osobně, ale musejí byt spojeny se všemi ostatními. Po každém vzestupu na další úroveň měním přístup kontroly svého stavu z individuálního na společenský, pro společné blaho, jako vedoucí týmu, který se stará o blaho všech jeho členů.
Skupina se mi pak rozkrývá v ještě větším egoismu, v ještě silnějším odtržení jednoho od druhého, jako bychom se spolu propadli. A znovu se musím, jako správce týmu, pozvednout na větší úroveň a spojit všechny dohromady.
To je podstata práce, abych mohl být vedoucím, správcem nápravy rozbíjení, jak je řečeno: Pro mě je stvořen svět.

[130928]

Z přípravy na lekci 25.03.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Většina lidí není dostatečně rozvinutá, což znamená, že jejich ego blokuje jejich mysl. To platí pro všechny. Ego blokuje mozek člověka, jeho mysl, a on nemůže vidět víc než své ego. Ukazuje se, že je ubohý a omezený. Mohl by mít velké, skvělé schopnosti, ale ego ho zastaví a nedovolí, aby se projevily.

Pokud například chcete moc, ego blokuje všechno ostatní. I kdybyste mohli prosperovat, silná touha po moci Vás zavazuje zabývat se jen jí. To je příklad toho, jak omezeni jsme v naší schopnosti pracovat s naším mozkem. Avšak tím, že pracujeme se srdcem, můžeme otevřít cestu k mozku. To znamená, že se musíme obrátit k srdci a pracovat na něm, což je možné pouze na základě vzájemného propojení s přáteli a skrze ně s veřejností.

Lidé mají proniknout do svého srdce tímto způsobem, tedy že nebudeme schopni opustit naší starost o ně. Znamená to, že jsme je zahrnuli do nás, jako vyšší úroveň ve vztahu k nižší úrovni.

[ 130627 ]

Z přípravy na denní lekci kabaly 18/3/14

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Život se děje každý den, každou vteřinu, každou chvíli, čas běží. Pokud ho nenasměrujete k šíření znalostí o Stvořiteli ve světě, odhalení Stvořitele stvořením, což je základem moudrosti kabaly a je cílem stvoření, pak nejste v duchovnosti. Existuje nějaký druh fyzického proteinového těla, kterému dali příležitost rozvíjet osobnost a to nevyužilo tuto příležitost.

A nemyslete si, že i aktivity, které děláte v zájmu šíření, jsou vaše osobní činy. To vše je na účet prostředí, vnějších podmínek, které vás přitahují a zavazují. Po veškeré té velké práci, kterou jste vykonali, jaké procento zůstalo, aby bylo zaznamenáno na vašem účtu?

Neexistuje žádná jiná možnost podobná odhalení činů Stvořitele stvořením, kromě šíření. A není důležité, zda je to ve skryté formě jako integrální vzdělávání, spojení mezi lidmi a tak dále. To vše je práce ve správném směru a správném tvaru, přes který je možné se obrátit a dostat ke společnosti. Proto doporučuji dělat to.

V opačném případě, proč bych potřeboval spojit všechny druhy akcí v tomto světě s fenomény Vyššího světa a vysvětlit to jako malým dětem na jejich úrovni? Je jasné, že všechny tyto problémy jsou problémy lidského ega. Co na tom záleží, jak tento malý člověk koná? Ale je to dosažení shůry pro tohoto malého člověka, což je ve skutečnosti zjevením božství.

[130422]

Z 2. části denní lekce kabaly 3/20/14 , Zohar

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Tóra, “Exodus” (Ki Tissa), 34:23-34:24: “Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před svým Stvořitelem, Pánem, Bohem Izraele. Nebo vyvrhnu národy před tebe a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vystoupíš před Pánem, svým Bohem, třikrát v roce.”

Rok je určitá úroveň. Určitá úroveň se dělí na dny, týdny (týden není astronomický koncept, ale duchovní), měsíce a začátky měsíců. Pro ty, kteří s Tórou pracovali správně, byly tyto koncepty tak přirozené, jako jsou dnes.

Je to o třech liniích, kterými musí člověk stoupat na každé úrovni. Každá úroveň je rok (pochází z hebrejského slova opakovat se: „Shana” od “Lishan,” procházet znovu a znovu, vystoupat a zase se vrátit).

Proto v principu se všechny svátky každý rok opakují. Když tento svět zmizí z našich pocitů, všechny úrovně se zavinou a odhalený zůstane pouze jeden stav, Svět nekonečna, a přetrvá pouze jeden svátek, který je zván „jedním dnem,“ nepřerušované Světlo.
[130392]
Z pořadu KabTV´ “Tajemství věčné knihy” 16/09/2013

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

A Bůh řekl s odkazem na Mojžíše: „Zapiš si toto, protože je to základ Mého spojení s tebou a s Izraelem“. A strávil tam Mojžíš čtyřicet dnů a čtyřicet nocí, nejedl chleba ani nepil vodu, a Bůh napsal na desky Desatero Zákona (Tóra, Exodus „Šemot“, „Ki tisa“, 34:27-34:28).

Jde tu o výstup Malchut do Biny.
„Čtyřicet“ – je úroveň, na kterém člověk úplně opouští svůj egoistický stav, pozvedá se nad ním na čtyřicet úrovní (úroveň Biny, odevzdání) a odměňuje se vlastností „Mojžíš“.
Tóra poskytuje člověku metodiku vzestupu na úroveň Adam, když se vzdává všech svých egoistických vlastností. Neznamená to ale, že se stává poustevníkem, dodržuje půst, přestává se zabývat obvyklými věcmi, přestává pracovat, nevstupuje do manželských vztahů – ne! Jednoduše uvnitř sebe začíná udržovat záměr pro odevzdání.
Ve všem ostatním vede obvyklý život: pracuje, stará se o rodinu, komunikuje s celým světem. Teď to ale všechno dělá, aby se přibližíl k vlastnosti odevzdání.
Všechno nezbytné proto zůstává, ale všechno zbytečné postupně mizí a člověk postupuje, pozvedá se na úroveň, kde mu zůstává pouze jeden čistý záměr – dosáhnout vlastnosti odevzdání, která se nazývá „Výstup na čtyřicet úrovní“.
„… čtyřicet dnů a čtřicet nocí, nejedl chleba ani nepil vodu“- znamená, že se člověk zabývá pouze odevzdáním a dosahuje toho, když už vstupuje do kontaktu se Stvořitelem na úrovni Biny.
Z TV seriálu „Tajemství věčné Knihy“, 30.09.2013

[#130468]

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Naznačil jste, že bych se měl snažit cítit “není nikoho jiného kromě Něj,” představit si to. To proto, že to kde jsem, není skutečnost….

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Ale dnes se nacházíme ve zvláštní době, které kabalisté dali název „poslední pokolení“. Vždyť právě dnes musíme realizovat vědu kabala prakticky, to jest připojit všechny lidi k procesu nápravy.
To je charakteristické pro poslední etapu nápravy, která musí přijít ke konci během několika let, nebo desítek let, toto záleží na námi vynakládaném úsilí. Do teď na nás vyšší řízení působilo závazným způsobem a my jsme skoro neměli možnost zrychlit čas nebo změnit termíny.
Všechno se rozkrývalo ze shora dolů: stavba Prvního Chrámu – rozbíjení, stavba Druhého Chrámu – rozbíjení a takto se to odehrávalo až do ukončení posledního vyhnanství.
Ale od tohoto okamžiku a dále, po návratu národu Izraele do své země začala poslední etapa nápravy, která žádá pochopení, uvědomění a připojení k tomuto procesu celého lidstva. Co tohoto procesu musí být zapojení nejen zvláštní osobnosti a malé skupiny, ale ve výsledku se do toho musí zapojit celý svět. O tomto psali kabalisté a je to také pochopitelné se skladbou vyššího systému. Pouze poté, co se celý svět zapojí do tohoto procesu, budeme vhodní konečné a očekávané nápravy.
Proto pro nás není dostatečné pouze studovat. Studujeme proto, abychom přitáhli světlo, vracející ke zdroji, a posílili člověka na tom stupni, na kterém se nachází. Pokud nebudeme prakticky pracovat s lidmi, což je nejdůležitější, potom nemá cenu studovat vědu kabalu. Vždyť její realizace spočívá právě v tom, abychom prakticky rozšiřovali svoje prostředí a společnost více a více.
Takové rozšíření ve všech směrech, je naprosto nezbytné, unikátní a není typické pro jakoukoliv jinou dobu existence. Toto učení bylo vždy utajené, malé skupiny se scházely na nějakém nepřehledném místě, aby na sebe neupoutávaly pozornost, bylo to totiž odlišné od všech ostatních náboženství.
Dnes je tomu právě naopak, naše doba je úplně protikladná a musíme ukázat, co je to skutečné náboženství a v čem je smysl existence člověka v tomto světě.
Kabalisté ve všech pokoleních snili o takové práci, ale neměli povolení jednat. Pouze v naší době se to stalo možným.

[#130326]

Z lekce na těma „Důležitost šíření“, 19.03.2014‏

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→