Každý z nás obsahuje 613 různých přání, týkajících se našeho spojení s ostatními, které musíme napravit. V první řadě musím porozumět, že jsou všechna sobecká, a že si přeji využít bližního i Stvořitele. 

Tento směr, “Israel, Tóra a Stvořitel,” myšleno z lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli, funguje nejdříve v opačné podobě: kvůli využití Stvořitele a stvoření ve svůj vlastní prospěch. Nejdříve si musíme uvědomit právě tento fakt, a ten nám bude odhalen za podmínky, že obojí, stvoření i Stvořitele jsou používáni správně. 

V první fázi, kdy si přejeme dosáhnout obecného spojení s celým vesmírem, přes stvoření ke Stvořiteli, odhalíme naše prohřešky a chyby, což je způsob, jakým odhalíme zlý sklon. Nedojde k tomu najednou. Jak člověk postupuje, postupně odhaluje nepatrnou část egoismu. Požadujeme jeho nápravu, a ve Světle nápravy odhalíme větší část egoismu, a opět si žádáme, aby byl napraven. 

Světlo přichází od Stvořitele prostřednictvím skupiny, osvětlující a napravující zlo, které objevíme. Výsledkem je odhalení nové, silnější a tvrdší vlny sobectví uvnitř nás. Tak postupujeme od malých chyb k těm závažnějším, a od malých prohřešků k těm větším. Postupně je odhalujeme a napravujeme se. 

Vždy však usilujeme o lásku, spojení, sjednocení Israele, Tóry a Stvořitele do jednoho celku. Přejeme si, aby se Stvořitel stal svatým, „samostatným“,  jedinečným, čímž se má na mysli, že je pro nás kvalita odevzdání vždy tou nejvyšší hodnotou. Tak dochází k pokroku.

A nejdůležitějším aspektem této práce je pochopit, že všechny nápravy jsou soustředěny mimo člověka. K jeho duchovnímu posunu dochází mimo něj. A mimo něj existuje jen Shechina  a Stvořitel, jež ji naplňuje. 

Člověk si představuje, že ho obklobuje celý svět: neživý, rostlinný, živočišný a lidský, ale to vše je pouze jeho  iluzí, jeho představou. Ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Když člověk začíná objevovat skutečnou realitu, odhalí, že vše z toho postrádá ducha života, a ožívá pouze vyšší silou Stvořitele. Stvořitelem, který stojí za všemi těmito představami a stíny. Sami o sobě jsou jen pouhými oděvy, obaly, bez vnitřního obsahu. 

Doufejme, že odhalíme tuto pravdu rychle, a začneme skutečně pracovat se Stvořitelem prostřednictvím těchto oděvů. 
[82496]
1. části denní lekce kabaly 9/7/12, Rabašovy spisy

Otázka: Výzva, nebo, jak říkáte, přikázání „miluj bližního svého jako sebe samého“ bylo diskutováno mnohokrát a mnozí ho toužili realizovat, až se z toho stala žádost pro děti, aby byly klidné, spíše než aby to byla skutečná výzva pro dospělé, aby změnily své vztahy. Jaký je rozdíl mezi vaší výzvou a ostatními, a proč jste si jistí, že budete schopni realizovat vaše fantazie?

Odpověď: Když obyčejní lidé, 99%, mluví o spojení, poukazují na nápravu lidské společnosti, podobně jak radí dětem, aby byli přátelé a nehádali se. Když kabalisté, 1%, mluví o spojení, pro ně je toto spojení prostředkem k dosažení vyššího cíle: odhalení a dosažení Stvořitele, vyšší síly přírody a dosažení vyšší úrovně rozvoje, pocítění vyššího světa.
[80687]

Vyjádření (Ashok Gadgila, ředitele divize Environmentálních energetických technologií v Národní laboratoři Lawrence Berkeley): “Jsme globální civilizací, máme globální činnosti, globální ekonomické aktivity a jsme závislí na zdrojích naší planety. Naše civilizace je natolik velká a mocná, že může nevědomě zničit tenkou vrstu života na naší planetě. 

V důsledku, hlavním úkolem, dle mého názoru, je zjistit, jaké by měly být zákony nové ekonomie: spotřeba, populace, průmysl a vedení společnosti.

“Studie opakovaně ukazují, že nejlepším způsobem, jak řídit společnost je vzdělávat ženy. Vzdělání žen zastaví  útlak žen a vyřeší sociální problémy.

V přírodě se chce každý druh množit a vzkvétat, ale všechny druhy žijí v harmonii s ostatními, na kterých jsou závislí. A pouze člověk si chce zabrat celý prostor.

 “Tento způsob chování nemůže být dlouhodobý. Musíme se vyvíjet, spíše než zvětšovat spotřebu, ničit svět. Dnes myslí na budoucí generace pár lidí, každý myslí pouze na přítomnost.”

Můj komentář: Kabala říká, že kdybychom ženy osvobodili od práce a poslali je na „kurzy integrálního vzdělávání a výchovy,” pak bychom:

– se zbavili břemene nezaměstnanosti,

– zastavili produkci nepotřebného zboží,

– zastavili vyčerpávání zdrojů,

– zastavili znečišťování planety,

a ženy, uvolněné od nepotřebnné práce, a na základech nabytých vědomostí, by se zabývaly vzděláváním a výchovou svých mužů a dětí a my bychom nalezli řešení na krize ve všech oblastech.

[76916]

Náprava se děje od nejjednoduššího ke stále obtížnějšímu. Nicméně, patřičná náprava se nám jeví obtížná na každém stupni a nemůžeme si představit nic většího a těžšího. Každý člověk to vnímá podle svého stupně.

Když se však podíváme na celý duchovní žebřík, je jisté, že čím vyšše rosteme, tím těžší jsou touhy, se kterými pracujeme. Ale se zkušeností, kterou člověk již získal a částečně napravenými touhami, kterých již dosáhl, je snadnější překonat tyto těžkosti a postupovat.

Je psáno, že „moudrost přichází se zkušenostmi.“ Proto vnímáme nápravy s větším klidem, stanou se pro nás jasnější. Klíčem k úspěchu je dobýt první stupeň. Nejtěžší je otevřít oči.

Doufejme, že toho dosáhneme velmi brzy. Záleží to na světě a na nás, protože jsme od sebe neoddělitelní.
[72298]
Z přípravy na lekci 9/3/2012

Otázka: Co znamená spojit se se Stvořitelem?

Odpověď: S pomocí přátel a studia, díky obklopujícímu světlu, získám touhu pro Stvořitele, pro přání odevzdávat Mu, být v odevzdání, odpojen od sebe tak, že už déle není žádné „Já“, a jsem zcela v této vlastnosti odevzdání.  Pak odhalím, že jsem se Mu stal podobným, protože On je přání odevzdávat, ne tělo, objekt nebo bytí. 

Proto se mi Stvořitel začíná jevit více a více jako vlastnost síly odevzdání, která řídí vesmír. A pak vzrostu nad sám sebe a vystoupím ze sebe, odhalím, že jsem v podstatě síla, touha, aspirace sama o sobě. A pak ztratím pocit těla a cítím, že jsou jen dvě vzájemná přání: Jeho a moje.   

[69284]
Z 1. části denní lekce kabaly 9/2/2012, Shamati #16

Otázka: Řekl jste, že místo aspirace po naplnění, bychom měli usilovat o touhu, nutnost. Co to znamená usilovat o touhu? Co to znamená, dostat naplnění z touhy?

Odpověď: Mladý muž jde po ulici a září štěstím. Proč? Miluje dívku.

Řekni mi, co dostává z této lásky? Proč ho tento pocit tolik naplňuje? Co z toho dostává? Nedostává, ale je připraven dávat. Chce se s ní spojit, milovat. Nemluvím o lásce mezi dospělými, o sexuálním vztahu, ale o vyšším pocitu, i když je také založen na přijímání.

Milujete člověka a chcete pro něj udělat něco příjemného. Chcete, aby byl šťastný, a usilujete o spojení s ním.

Kromě hormonální přitažlivosti, kterou zažívají i zvířata, dostáváme takový vysoký pocit, takže bychom se z něj měli poučit. Koneckonců, nic není vytvořeno nazmar. To je důvod, proč v našem biologickém organismu, v tomto bílkovinném těle existuje určitá inspirace z tohoto druhu pocitu k bližnímu, nazývaném láska jednoho člověka k druhému.

Proč mě to naplňuje? Pocity nás naplňují. Láska je naplněna tím, že existuji raději v odevzdání než v přijímání. A pokud dostanu něco od někoho, kdo mě miluje, pak je to jen probuzení abych reagovat na světlo. Ale v podstatě, žije-li ve mně láska, pak si užívám odevzdáním osobě, kterou mám rád, aniž bych od ní přijímal.

To je zákon přírody a nedá se nic dělat.
[68030]
Z 2. části denní lekce kabaly 30/1/12, Kniha Zohar

Baal HaSulam, “Dědění země”: ve skutečnosti je v knihách řečeno, že je nemožné, aby duše přijali dobrou odměnu, kterou pro ně a svět Stvořitel stvořil, bez nádob připravených přijímat, a člověk nemůže této nádoby dosáhnout bez námahy a bez vyvíjení úsilí při dodržování Micvot; pod tlakem a za války, osoba bojuje se zlým sklonem s mnoha překážkami a problémy. Smutek a námaha v Tóře opatří duši nádobu takovou, která je připravena dostávat všechno potěšení a dobro, pro které On stvořil stvořené bytosti.”

Nemůžeme přijmout dobro a potěšení bez tvrdé práce. Proč? Protože tvrdá práce je to, co v nás stabilizuje a vybuduje správná přání k naplnění tím, co Stvořitel připravil. Není toho možné dosáhnout bez těchto přání, bez obtíží, bez tvrdé práce a skutečného utrpení. Je řečeno: „Budeš jíst chléb se solí a šetrně pít vody, spát na zemi, žít život v zármutku, a pracovat budeš v Tóře.“ Vůbec, celé lidstvo prochází cestou velkých utrpení, horších než smrt.

Proč se tak děje? Proč jen tímto způsobem jsme schopni si ujasnit nedostatek, který je zaměřen na cíl? Ve skutečnosti bez toho, aniž bychom nejdříve dosáhli nedostatku, nebudeme cítit cíl a nebudeme do něj zahrnuti. Možná už jsme cíle dosáhli, ale nedokážeme jej cítit, protože postrádáme zkušenosti.

Tak je zapotřebí mnoho tvrdé práce, abychom nakonec dosáhli tohoto skoku, a je nám odhalen jako správné toužení. Jak pracujeme, vykonáváme více a více úsilí a je pro nás čím dál tím těžší ospravedlnit cestu, dokud konečně z Egypta neunikneme. A další krok není snadný. 

Kabalisté před námi toto neskrývají. Naopak, chtějí nám vysvětlit, že naše práce je tvrdá a konstantně narůstá v ještě tvrdší. Nečekejte, že se vše stane zítra, dokud nebudete skutečně schopni přidat ten nádherný zítřek do přítomnosti. Tady záleží vše na Vás. 

Musíme “dodržovat Tóru a Micvot,” což znamená napravit sebe přitahováním reformujícího světla, jež má na nás vliv v tom, že nás spojuje. Metoda kabaly je určena k tomu, aby nás spojila. Je řečeno: „stvořil jsem zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření.“ Tóra napravuje zlý sklon, myšleno rozdělení, a napravuje spojením a láskou. Tak „miluj bližního jako sebe“ je velkým pravidlem v Tóře. Musíme odhalit nenávist mezi námi a sjednocení, aby ji napravilo. Nemůžeme tomu uniknout; musíme se spojit jako jeden. 

[67059]
Ze 4. části denní lekce kabaly 20/02/2012, Baal HaSulam, “Dědění země”

Po deset tisíc let až do dnes jsme se vyvíjeli vůlí osudu a prakticky jsme mnoho nedosáhli. Psychologie, věda o člověku, jeho povaze a vnitřním světě, je stará pouze kolem sta let. Před jejím vznikem jsme nepovažovali za nezbytné studovat naše chování a vyvíjeli jsme se jako zvířata, náhodně. Až nyní cítíme potřebu mít znalosti o člověku, společnosti, prostředí a jak jej vytvořit, jak náš život správně zorganizovat. 

Právě koncept “života mimo tělo” zní jako mysticismus, ale nemá s ním co dělat. Znamená to rozvinout schopnost dívat se na sebe jakoby zvenčí, vidět svět očima jiného člověka. Tím získáme schopnost porozumět si navzájem. A to je přesně to, čeho musíme být schopni. 

Pro muže je téměř nemožné, aby svět viděl očima ženy. Ale téměř každý žije v rodině a chápe potřebu ji vytvořit; jinak bychom vyhynuli jako dinosauři. Jsme zavázáni mít děti a vychovávat je. Proto je důležité porozumět psychologii opačného pohlaví a vědět nejen jak správně žít, ale jak se z také z tohoto života radovat.  

Tím, že budeme obsaženi jeden do druhého, ovjevíme druhou polovinu světa. Tak jsme vytvoření. A tomu se říká „život mimo tělo“; tj. získáme další vnímání z venku. Až dosud jsem se vyvíjel egoisticky uvnitř mého těla, snažil jsem se naplnit svá přání jak jen to bylo možné a bral vědomosti, názory a pohled druhých lidí co nejméně v úvahu. V dnešní době krize, která zahrnuje celý svět, mě zavazuje stát se částí druhého a přijmout jeho pohled na věc, jeho názor a jeho vnitřní svět. A pak zdánlivě opustím sám sebe a stanu se částí ostatních lidí. Tak si osvojím přání a myšlenky celého lidstva, všechny jeho možnosti, zatímco opustím své tělo a dosáhnu schopnosti cítit celou realitu.  

Tady dělá místo stará éra té nové, zcela odlišnému vnímání reality. Nyní mám příležitost vidět a cítit realitu ne uvnitř mého omezeného vnímání, ale kolektivními pocity a porozuměním nakumulovaným celým lidstvem.

Pokud budu mít ke vše dalším lidem blíže a jsem vychováván ve společnosti představující celou její šíři a rozmanitost, pak získám schopnost vidět svět v celém spektru pocitů a vjemů spíše, než v mých individuálních. Vždyť nyní v sobě zahrnuji všechny lidi a má paleta světa je mnohem bohatší.

[66971]
Z pořadu televize KabTV “Nový život” Epizoda #3, 29/12/11

Moderní vzdělávání každého “formuje” podle pevně dané šablony. Nemůžeme tomu už říkat ani „vzdělávání“, protože nepodněcujeme v lidech kreativitu a nepomáháme jim se individuálně rozvíjet.

Jedinečnost člověka z něj jak se zdá dělá „podivína“ a vzdělávácí systém tyto „výstřelky” ničí. Dítě přijde do školy a dostává standartní materiály, standartní otázky, standartní problémy…. a tak zplodíme standartní, šablonovou formu, bábovičku na pískovišti, bez ohledu na jeho individuální sklony.

Naše vzdělávání se k člověku chová jako ke stroji, který musí vykonávat určitou funkci a práci ve společnosti. To se odráží také ve vědě: Pár vědců se stalo skutečnými pionýry. Vždyť jedinečnost osobnosti je to, co je k tomu zapotřebí, nový pohled, nové vnímání, jako Einstein nebo Friedman.

V dnešní době máme miliony vědců a v minulosti jich nebylo více než tucet. Vtip je v tom, že dnešní vědec je „technik“ (laborant), který provádí sérii experimentů, dokud nenarazí na něco nového. Neproniká do povahy stvoření, nevidí, jak věci rostou zevnitř a neodhalí novou úroveň, novou dimenzi coby důsledek zvláštní vize.

Ne, jednoduše experimentuje. Zkouší jedno a pak druhé a nakonec dosáhne nějakého výsledku. Samozřejmě, že je k tomu zapotřebí vědeckého myšlení, ale nejedná se o objev v pravém smyslu. Nejsou to výsledky vnitřního duševního úsilí. Většinou se jedná jen o statisticky předpovídatelné úspěchy opakující se laboratorní rutiny.

Proto musíme namalovat jasnou čáru mezi dnešním vzděláváním mas a skutečným vzděláváním, které v nás formuje člověka.
[65961]
Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/2012, “Svoboda”