Zdá se to nemožné, přejít od nenávisti k lásce. Dnes nenávidět a zítra milovat? Nereálné. Sci-fi. Jenže my dnes odhalujeme až takové nedostatky našeho přirozeného jednání a vnímání, že k proměně nenávisti v lásku dojít může. Podívejte se, kam jsme my lidé dospěli. Přes všechno naše úsilí, úspěchy, technologie, přes všechny dosažené výsledky se cítíme stále prázdnější a nespokojenější.

Jako by nám všechno jen klouzalo mezi prsty. Úspěch, bohatství, moc a uznání, nic z toho nám nepřináší trvalé naplnění. V mnohém se podobáme ještě slepým štěňatům, která se motají životem, aniž by znala směr a důvod…Dospěli jsme do krajního stavu, kde je proměna možná, kde jsme se stali schopnými změny. Dveře k proměně otevírá plné rozpoznání vlastního omezení v přirozeném egoismu, v touze užívat si jen pro sebe, a to i na úkor druhých a celé přírody.

Egoismus nás ke štěstí nedovede. Poznání této skutečnosti nás však připravuje na jiný způsob bytí. Na tuto změnu však vlastním egoistickým úsilím nedosáhneme. Samotnou sílu přírody musíme požádat, aby nás proměnila. Proto je třeba rozvinout v sobě touhu po nové přirozenosti, po novém postoji k životu a k druhým lidem. Když se taková prosba stane opravdovou, přitáhneme na sebe sílu, která promění naše pocity, vlastnosti a vnímání způsobem, jaký bychom si sami nikdy nedokázali představit. Základní silou působící v přírodě je láska. Když se s touto silou dostáváme do souladu a prosíme, abychom se jí podobali, začíná naše vnitřní proměna. Nenávist krok za krokem ustupuje před spojením, odmítání ustupuje blízkosti a oddělenost jednotě.

Díky síle lásky je to možné. Začíná další etapa vývoje lidstva. Čím hlubší je naše zklamání z egoismu, tím blíž jsme k odhalení síly lásky v přírodě, tím blíž jsme k tomu, abychom se naučili podle ní žít. Jsme egoisté a nebojme se přiznání. Proč taky? Často nás fascinují ti, kdo otevřeně mluví o tom, co se ostatní i jen v koutku duše bojí přiznat. Když někdo oznamuje, že ho pohání ješitnost a záleží mu především na jeho vlastním názoru nebo že druhé využívá ve svůj prospěch, mohou nás taková prohlášení šokovat. Zároveň ale je v tom i něco osvěžujícího.

Například slavný módní návrhář Karl Lagerfeld získal ve světě módy vlastní image i díky několika velmi známým a velmi egoistickým výrokům, třeba: „Jsem něco jako upír, který vysává krev druhým lidem“ (The Observer Magazine). „Ješitnost je to nejzdravější v životě“ (BBC). „Nenávidím intelektuální rozhovory s intelektuály, protože mi záleží jen na vlastním názoru“ (Vice).

A proč? Protože naší přirozeností je egoismus, touha užívat si na úkor druhých a přírody. Není dobré skrývat to před sebou. V člověku je hluboce zakořeněna touha uspět, získat uznání a cítit se důležitější. A co v tomto světě nazýváme úspěchem? Tak nebo tak uspokojení vlastní ješitnosti, pocit, že jsme něčeho dosáhli, že jsme vynikli nebo se dostali nad ostatní.

Není důvod předstírat, že nic takového v sobě nemáme, naopak: rozpoznání egoismu je zásadním krokem pro naši proměnu. Moudrost kabaly nás neučí zavírat oči před egoismem ani ho přikrášlovat krásnými slovy. Potřebujeme ho odhalit jasně. Ve výsledku musíme být schopni se podívat sami na sebe a poctivě říci: „Tohle je moje přirozenost.“ Říká se tomu „poznání zla“. Jinými slovy, je to stav, kdy poznáváme, že každou touhou míříme na sebe, na vlastní prospěch.

Bez odhalení zla v sobě nepochopíme, co je skutečné dobro. Dobro i zlo musí být odhaleny spolu ve vzájemném vztahu. Pouze přes uvědomění egoismu v sobě můžeme začít chápat, jak by měla vypadat naše napravená podoba. Je to podobné jako krásný oděv obrácený naruby: napohled hrubost a nepatřičnost látky. Pak si ale uvědomíme, že to není kus k vyhození, že stačí obrátit ho lícem ven. S lidskou přirozeností je to stejné.

Nesnažme se zničit své egoistické touhy. My je potřebujeme odhalit, poznat a naučit se je správně používat. Odhalená egoistická přirozenost se stává základem, nad nímž lze budovat lásku. Provinění nemizí. Láska je nevymazává. Ale jak je psáno, „Láska pokrývá všechna provinění“. Na prvním místě musí být pravda. Nic nezískáme tím, že budeme svou přirozenost zastírat zdvořilými frázemi, neurčitými náznaky a líbivým zdáním. Pokud upřímně odhalíme, co v nás je, budeme mít konečně něco skutečného, co můžeme napravit.

Originální článek zde.

Filed under: Egoismus | Add Comment →