Co se má na mysli, když se mluví o klidu? Není to snad jiné než to, co si pod tímto slovem představuji teď? Vzhledem k čemu je to klid, nebo ne-klid? Pamatuji si, když jsem byl dítě a pořád běhal za míčem, všichni na mě křičeli: „Posaď se, chvíli si odpočiň!“

Já jsem ale neprožíval, že posadit se a zastavit se znamená odpočinek. Naopak, byla to pro mě velká námaha. Běžet za míčem bylo příjemné i přirozené.

Jak tedy změřit a rozhodnout, co je odpočinkem a klidem a co vynakládáním úsilí a prací? Měří se to vzhledem ke kelim. Pokud kli pociťuje napětí a nesoulad mezi tím, co si přeje, a tím, co má – tedy mezi tím, jaké by mělo být, a tím, kde se nachází –, znamená to, že kli neprožívá stav klidu. Neboť tento rozdíl, který pociťuje, ho tlačí k duchovnímu „pohybu“, a to automaticky znamená, že se kli nenachází v klidu.

Avšak kli, které dosáhlo splynutí vlastností s cílem, necítí od něj žádný rozdíl, a proto může i „v poklusu“ – jako dítě běhající za míčem – pociťovat klid.

O tom hovoří i princip relativity: nezáleží na tom, jakou rychlostí letíš, ale záleží na tom, že nezrychluješ ani nezpomaluješ. Tedy neexistuje žádný chisaron (nedostatek) ani „vzadu“, ani „vpředu“ – jsi v rovnováze ve stavu, v němž se nacházíš. A pak se to pociťuje jako klid.

Jak k tomu dospět? Pomocí shody formy (vlastností) s okolím, se světlem, ve kterém se nacházíme. Jak dospět ke shodě vlastností se světlem?

Ba‘al HaSulam říká, že k tomu slouží psaná a ústní Tóra. Pomocí jedné z nich získáváme záměr odevzdávat, pomocí druhé víme, co s tímto záměrem dělat. A když získáme možnost provádět tyto dva činy – přijímat se záměrem odevzdávat a plnit přikázání, duchovní činy kvůli odevzdávání –, tehdy dosahujeme cíle.

Z lekce podle článku Rabaše

Originální článek zde.

[#358703]

 

Filed under: Světlo, Tóra | Add Comment →