Otázka: Vidíme činy, ale nevidíme záměry. Je možné někdy uvidět, jak velký je záměr a jak velký je čin?

Odpověď: Člověk (kli) může pocítit, jak velký je záměr, na základě pravidla „z Tvých činů Tě poznáme“. Jak mohu docenit matku, která neustále dává a dává, pokud já jen přijímám a přijímám a nemám v sobě žádnou vlastnost odevzdávání?

Teprve když sám začínám poznávat, co znamená dávat, nebo když vyrostu a objeví se ve mně (v tělesné podobě) stejná přání, jaká má matka, vzpomenu si na to, co pro mě udělala. Teprve tehdy pochopím, jak moc mě miluje, a porozumím jejím záměrům. Záměry někoho druhého mohu poznat jedině v případě, že budu mít sám stejné.

V přání přijímat nemůže dojít ke splynutí. Každý se neustále nachází ve svém vlastním přání přijímat, které se nemění. Mění se však přání odevzdávat, které se nazývá záměrem nad přáním přijímat. A tím, že měním svůj záměr – což znamená změnu přání odevzdávat –, mohu pochopit druhého a jeho záměry.

Stvořitel nemá oddělené záměry a činy. Pouze ve vztahu k nám se Jeho činy mohou zdát špatné, a teprve později se zdánlivě odhalí jako dobré. Je to proto, že Ho dosahujeme přes vnímání svých vlastních kelim. Naše prožívání se dělí na kli a záměr. Čin tak může být přijímáním, ale jeho forma – záměr – může být odevzdáváním. Proto v nás mohou být části, které si navzájem protiřečí. U Stvořitele ale nic takového neexistuje.

Jelikož od Něho přijímáme skrze své vlastní kelim, dělíme i to přijímané na dvě části: jak to pociťujeme ve svých kelim a jak to pociťujeme ve svém vědomí, v našem chápání záměru. Pak si doopravdy myslíme, že Stvořitel jedná špatně, ale Jeho záměr je dobrý. Z Jeho strany jde přitom o jediný přímý čin.

Kdy mohu od Něho přímo přijmout to, co z Něho vychází? Když dosáhnu stejného záměru, jaký má On. Moje kli pak okamžitě zachytí Jeho správný a přímý projev. Tehdy to již nedešifruji ve svých přijímajících kelim, ale výhradně podle svých záměrů odevzdávat.

Pamatuji si, jak ke mně v nemocnici před operací přišel lékař – chlap jako hora, dvoumetrový, se sto dvaceti kilogramy. Řekl mi, že teď ucítím trochu nepříjemný pocit, sedl si na mě a málem ze mě vypustil duši. Měl jsem zcela polámaný hrudník a on řekl, že mi v něm teď udělá otvor. Vzal něco jako vrták a zavrtal mi ho do hrudi. A to bez anestezie, protože jsem byl ve stavu, kdy nešlo čekat.

Ztrácel jsem vědomí a zase přicházel k sobě, ale necítil jsem k němu vůbec žádnou nenávist. Později jsme o tom spolu mluvili. Divil se, že si pamatuji všechno, co se dělo, protože lidé obvykle zcela ztratí vědomí. Já si to ale pamatoval a byla to pro mě velmi dobrá lekce.

Člověk ti způsobuje takovou bolest, že bys nejraději umřel, jen abys ji necítil, ale přesto k němu necítíš nenávist. To znamená, že záměr naprosto ovládá čin – a to i v hranicích našeho světa.

Z lekce podle článku Rabaše

Originál odkaz:

[#359509]

Filed under: Duchovno, Kabala, Záměr | Add Comment →