Otázka: Zde je zajímavý dotaz: „Vrátil jsem se z onoho světa, a to v plném slova smyslu, prodělal jsem klinickou smrt po pádu z osmého patra. Přežil jsem. To, co jsem viděl, cítil, nelze předat slovy – klid, láska. Taková láska, jaké na světě není. Nyní chápu, že umírání není děsivé, děsivé je žít v tomto světě. Můžete objasnit, co jsem to viděl a proč jsem byl vrácen na tento svět? A proč se zde tolik trápíme, když na onom světě je tak dobře?“

Odpověď: Také jsem prožil klinickou smrt. Také jsem se cítil osvobozeně a bylo mi dobře. No a co? Stejně musíme splnit všechny podmínky, které jsme obdrželi shora, z vyšší úrovně přírody. Netřeba se tím stavem zabývat.

Teď ho nemůžete pochopit a já vám nehodlám nic vysvětlovat. Musíte žít podle zákonů. Tedy snažit se být dobrým bez ohledu na to, co ve vás příroda probouzí.

Otázka:A to, že člověk žije vzpomínkou, jak dobře mu bylo, a už ho neděsí smrt? Jemu, tomu člověku, už není hrozně.

Odpověď: To je mu také dáno. Tak to měl předurčeno osudem – zažívat takové stavy.

Otázka: Přeci víte, že existuje spousta pořadů, spousta úžasných, dokonalých knih, které lidé čtou a stávají se z nich bestsellery. Píše se v nich o návratu člověka z onoho světa, jak tam bylo krásně: tunel, světlo, láska a tak dále. A k čemu to je, k uklidnění člověka?

Odpověď: Nemá to nic společného s pravdou. Žádná souvislost.

Poznámka: Působíte lidem silné rozčarování. Oni se toho příliš silně chytají.

Odpověď: Hlavní pro ně je osladit svůj život. Život zde prý už není důležitý, tam nás čeká něco lepšího. Ale žádné egyptské pyramidy, tančící odalisky nebo kdo už – vůbec nic vás tam nečeká.

Otázka: Vy pořád říkáte – pokud nyní postoupíme do duchovního světa, stavu lásky, odevzdání, klidu. Když to říkáte, co tím myslíte?

Odpověď: Vyšší svět – to je stav správného sebehodnocení. Tedy, je to spíše něco jako soud, jako „vysoká“ psychologie – svých pocitů, svých myšlenek, svých činů z pohledu pravdy, která se odhalí, když se odtrhneš od těla. Vždyť o co tady jde – zemřít nebo nezemřít? To znamená zbavit se svého sobectví. A pak člověk uvidí mimo optiku sobectví to, co je podstatou dění ve vesmíru. Tehdy uvidí to, co se nazývá „budoucí svět, vyšší svět“. Ale ne skrze egoismus. Přes ten vidí pouze náš svět.

Otázka: V podstatě lze říci, jak jste nyní vyjádřil, že kousek po kousku, trochu, bylo dopřáno člověku odtrhnout se od egoismu, od svého těla, trochu, a uvidět stav, který ho zaskočil?

Odpověď: No, lze to tak říct.

Otázka: A pravda je miliarda – miliardakrát větší než toto všechno?

Odpověď: Ano.

Otázka: A vy říkáte, že se člověk může dobrat pravdy během tohoto života, v tomto těle, na tomto světě? Dokonce může přijít do mnohem vyššího stavu, než jaký pocítil a o jakém sní?

Odpověď: Samozřejmě! Do miliardakrát vyššího. K tomu je třeba jedinečný vnitřní stav člověka – stav jeho tužeb, jeho záměrů, jeho síly. Jinak ho to rozdrtí. Proto to člověku není dovoleno. Dokud neobdrží v tomto světě clonu – sílu odporu egoismu. Aby nedošlo k výměně těchto jedinečných stavů za nějakou sladkost. Pak to obdrží.

Otázka: Vy tedy říkáte: Pro člověka je připraveno takové obrovské, nepředstavitelné štěstí a taková láska, že se na to musí…

Odpověď: Připravit. A připraví se v tomto světě, pokud bude chtít.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 26. 11. 2020

[#70544]

Originální článek zde.

[#277727]

Filed under: Duchovno | Add Comment →