Cílem stvoření je přinést dobro stvořením Stvořitele. Vždyť Stvořitel je Dobrý a dobro přinášející silou, a proto nám dal možnost dosáhnout nejvyššího stavu – stát se Mu podobnými.

Podobnými Stvořiteli se stáváme ve dvou základních prvcích.

1. Samostatnost. Prvotní je Stvořitel, a tak člověk se má rovněž stát prvotním zdrojem svých činů. Jinak není samostatný.

2. Odevzdávání. Člověk získává formu odevzdávání, která se má obléci na jeho přirozenost, jež je Stvořiteli opačná. Tak je člověk uvnitř protikladný Stvořiteli, ale navenek Mu je podobný.

Spojením těchto dvou protikladných vlastností člověk buduje svou nezávislost, buduje sebe sama. Nevyšel takový z rukou Stvořitele, ale roste samostatně.

Podmínka dosažení nezávislosti se nazývá „spojenectví“. Spojenectví znamená, že se zavazuji vybudovat v sobě člověka. Stvořitel k tomu poskytuje vše potřebné: přípravný základ, „palivo“, touhu po potěšení, sílu nápravy i sílu naplnění. A já tyto prostředky využívám. Ve mně vznikají protichůdné podmínky, kontrast mezi egoistickou touhou a formou odevzdávání, kterou je třeba k ni obléci – a to vše mi umožňuje budovat sebe sama.

Člověk, který tyto podmínky přijímá a směřuje přímo ke Stvořiteli, se nazývá „Jisrael“. Bere na sebe úkol dosáhnout splynutí a je připraven postoupit všemi stavy a stupni.  Přitom chápe, že jít musí vždy vírou výše rozumu – protože jinak neudělá ani krok, nepozvedne se a nepřiblíží ke Stvořiteli.

Z lekce podle článku Rabaše

Originál odkaz zde

[#24929]

Filed under: Náprava, Odevzdání, Podobnost Stvořiteli, Spojení, Stvořitel | Add Comment →