Otázka: Říká se, že když ztratíš myšlenky na duchovní, měl bys poděkovat Stvořiteli. Ale jak je možné Mu v takovém stavu poděkovat?

Odpověď: Pokud víme, že veškerá naše práce je zaměřená výhradně na touhu, že k odhalení vlastnosti odevzdání v nás samotných, k odhalení Stvořitele, není potřeba nic jiného než správná touha, pak se prostě musíme neustále připravovat na každý následující okamžik.

Musíme ho správně rozluštit: od koho jsem tento smysl života přijal a proč jsem ho přijal právě tímto způsobem? Nic z toho nevím. Ale pokud jsem ho přijal od Světla, od Vyšší síly, která mě vede k cíli stvoření, pak se ode mě vyžaduje pouze mé pochopení, správná reakce. To znamená, že Ho v každém stavu potřebuji rozpoznat – Jeho laskavý vztah ke mně, navzdory jakýmkoli opačným pocitům!

Ukazuje se, že vzniká propast mezi tím, jak si Ho chci představovat: jako Dobrého a konajícího dobro, a ne v podobě zlého a nepříjemného světa, který nyní vnímám. Pak mám prostor pro práci, protože rozdíl mezi žádoucím a skutečným, mezi mou představou, jak by to mělo být, a mou reálnou zkušeností, je již základem k modlitbě.

Pokud necítím v každém okamžiku dokonalost, pak cítím rozdíl, který mě od ní odděluje – tedy mou vlastní nedokonalost. Ukazuje se, že už vím, jak se posunout vpřed, protože cítím odchylku od správného směru, od cíle.

Z lekce podle Rabašova článku

Originální článek zde.

[#43839]

 

Filed under: Stvořitel, Vnitřní práce | Add Comment →