Otázka: Je řečeno, že i přikázání bez záměru se nazývá přikázáním Stvořitele. My se ale učíme, že přikázání bez záměru je jako tělo bez duše. Jak se to dá sladit?

Odpověď: Když kabalisté píší o přikázání bez záměru, nemyslí tím obyčejné lidi. 

Zeptejte se dítěte, které se ve 13 letech naučilo nasazovat si tefilin (židovské modlitební řemínky), proč to dělá, řekne: „To mě učili.“ Druhý, chytřejší člověk odpoví: „Je to přání Stvořitele a tak to dělám.“ Třetí řekne: „Chci, aby mi díky tomu bylo dobře.“ Existuje mnoho různých důvodů.

Kabalisté, kteří píšou knihy, nikdy nemají na mysli fyzické činy ohledně našich těl. Pokud říkají, že člověk vykonává čin bez záměru, znamená to, že vynakládám veškeré úsilí, ale stále nemám záměr pro odevzdání. Možná se snažím udělat to pro odevzdání, možná tomu nerozumím, ale už tam jsem a vynakládám určité úsilí.

V naší společenství je mnoho lidí, kteří nevědí, co je záměr pro odevzdání nebo, co je duchovní obecně. Ale vynaložili úsilí a přišli ve tři ráno studovat. Nemyslím si, že mnoho z nich jasně chápe, proč jsou tady, analyzují svůj záměr, vyjasňují si ho, a nyní tento záměr realizují.

Pro mnohé je to stále počáteční stav. Ale vynakládají vnitřní úsilí, vykonávají různé činy, jak je psáno: „Vše, co dokáže udělat tvá ruka, podle svých sil, udělej.“ A pokoušejí se různými způsoby dosáhnout něčeho, k čemu jsou shora pobízeni. Tomu se říká „činy bez záměru“.

To znamená, že kabalisté nemyslí lidi, kteří byli naučeni mechanicky plnit přikázání, a proto tak jednají. Myslí ty, kteří zde sedí s touhou dosáhnout správného záměru, ale ten se v nich ještě neprojevil.

Toto je přechodné období, kdy člověk postupně začíná vidět různé stavy i to, co s nimi dělat.

Z lekce podle Rabšova článku, 8. ledna 2026

Originální článek zde.

[#351735]

Filed under: Studium | Add Comment →