Poznámka: Naděžda píše: „Je to pro nás velmi bolestivá záležitost. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, rozhodli jsme se vzít si dítě z dětského domova. Je to dlouhý proces, nám trval pět let. Tak se u nás doma objevil Ilja. A pak se mi přece jen podařilo otěhotnět. Dnes máme dva syny – Ilju a Denise. Iljovi je 8 let a Denisovi 6.

Píšu vám se souhlasem manžela. Nevíme, co máme dělat. Denis, náš vlastní syn, cítí, že je méně milován. Začal být podrážděný. Otevřeně žárlí, křičí na svého bratra. Neví, že je bratr adoptovaný, ale my to víme.

Viděli jsme mnoho vašich rozhovorů na téma výchovy. Našli jsme i to, kde říkáte, že adoptované děti se často stanou rodičům bližší než vlastní. Ale my oba milujeme stejně! Neupřednostňujeme nikoho – a přesto je něco špatně. Chceme, aby z nich byli skuteční bratři. Jsme už vyčerpaní! Jak situaci změnit?“

Odpověď: Protože si neustále sami sobě dokazujete, že adoptovaného milujete stejně jako vlastního. Nedokážete je vnitřně nerozlišovat.

Otázka: To se v nich zapisuje, a proto adoptovaný vyčnívá, A tento se objevil přirozeně, ten je náš“?

Odpověď: Ano. Představ si, že pokaždé, v každé situaci, při každém oslovení, stále uvnitř cítíš, že tomu jsi něco „dlužný“ jako adoptovanému. A tento je tvůj.

Otázka: Tenhle zůstane můj a tomu druhému musím pořád dokazovat, že je můj?

Odpověď: Ano. Ale oni vyrostou, půjdou svou cestou, každý bude mít svou vlastní rodinu a tak dále. Ale zatím – ano.

Otázka: Takže zatím to tak bude? Vlastní syn cítí na takové…vnitřní úrovni…

Odpověď: Je na úrovni adoptovaného. A adoptovaný je na úrovni vlastního. Protože v našem světě to takto funguje.

Otázka: Dejte tedy nějakou radu. Jak mohou dovést děti k tomu, aby byli opravdu jako bratři?

Odpověď: To záleží jen na rodičích. Děti to pravděpodobně neví.

Otázka: Neví. Opravdu se nemohou rodiče vnitřně změnit?

Odpověď: Ne. Je to v nich velmi hluboko. Moc si přáli mít dítě, a protože byli tak „vyhladovělí“, přijali adoptovaného tak, že se pro ně stal dražší než jejich vlastní.

Otázka: Co tedy znamená láska k těmto dvěma dětem – jednomu adoptovanému a jednomu vlastnímu?

Odpověď: Láska – ta se získává. Za ni se musí platit, musí se obětovat, a v té míře pak člověk miluje. Tolik si přáli dítě, že adoptovaný je pro ně nakonec dražší než jejich vlastní.

Otázka: Ale nepovede to k nějakým deformacím, tragédiím?

Odpověď: Děti vyrostou a pak si to mezi sebou vyřeší. Přijdou na to sami. Je to jen otázka času.

Otázka: Takže čas to vyléčí? Radíte jim vlastně, aby se uklidnili a žili tak, jak žijí? Je zřejmé, že miluji oba dva.

Odpověď: Ano, ale je tam rozdíl.

Z televizního programu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“.

Originální článek zde.

[#309455]

Filed under: Láska | Add Comment →