Pokusy setrvávat ve víře nad rozumem jsou přípravou na Machsom. Člověk musí po takovém stavu toužit, i když toho ještě není schopen.

Občas můžeme pocítit, co znamená „víra nad rozumem“. Ale když se člověk blíží k Machsomu, už chce být ve víře nad rozumem, alespoň trochu se toho dotknout a nepadat stále jen do jednoho bodu – buď do nenávisti (egoismu) nebo do lásky (odevzdání).

Takový strach v nás musí žít. Protože pokud mám pouze jeden úhel pohledu – jsem prostě zvíře. Pokud chci být člověkem, který „jede na oslovi“ (na svém egoistickém přání), pak musím v sobě současně spojovat dva protikladné body.

První bod – je moje kritika a nesouhlas s ostatními. A druhý – je mé „já“, které nesouhlasí s touto mojí kritikou ostatních! (Samozřejmě zde nemluvím o kritice práce v šíření, ale o vnitřní práci na spojení ve skupině). To je, když kritizuji „svého přítele“, jeho vlastnosti, které nesouvisí s jeho prací.

A i když chápu, že moje kritika je správná, chci odhalit, že mezi námi se nachází Stvořitel, který nyní hraje roli Faraona – a je to On, kdo proměňuje mou lásku v nenávist a jednotu a spojení v odpor, kritiku a nesouhlas.

Hraje si s námi tak, abych se nad tímto Faraonem toužil spojit s přítelem, i když moje srdce ho odstrkuje a nenávidí, nechce se s ním spojovat. Mám k němu mnoho výhrad, ale zároveň s ním buduji vztah lásky, harmonie, úplné jednoty a toužím v něm vidět Stvořitele.

Neutíkám hned k vrcholu, kde je všechno dobré, ale vždy si zachovávám oba tyto protikladné body a jdu mezi nimi. Pak už mám začátek duchovní nádoby: Malchut a Keter, dva protikladné body. A já se nacházím uprostřed a uplatňuji mezi nimi podmínku zkrácení.

A potom se vzdálenost mezi nimi stále zvětšuje a vytváří určitý duchovní prostor. Veškerá tato práce se prakticky vykonává ve skupině – lze ji uskutečnit pouze ve vztahu k přátelům.

Z lekce k článku z knihy Šamati.

Originální článek zde.

[#40629]

Filed under: Víra nad rozumem | Add Comment →