Poznámka: Mnoho lidí si pod pojmem duchovní představuje meditaci nebo něco podobného….

Odpověď:  Není to meditace v myšlenkách, je to neustálá práce na sobě, na mé touze, abych vnímal přání druhých lidí jako svá vlastní a pracoval s nimi.

Otázka: Co to znamená pociťovat přání druhých lidí jako své vlastní?

Odpověď: Řekněme, že máš nějakou touhu. Znamená to, že musíš přijmout přání druhého a naplnit ho. V takovém případě se spojíme v jeden integrální systém.

Pokud si něco přeješ a já ti toto přání naplním, pak se stávám já sám podobný Stvořiteli.

Otázka: K tomu je však nutné znát touhy svého bližního?

Odpověď: Ano, chci je pocítit. Není povinen mi sdělovat svá přání.

V míře svého záměru konat dobro začínám vnímat touhy druhých. Pozvedám se nad sebe, přestávám cítit své vlastní touhy a začínám jasně vnímat touhy druhého.

Prostřednictvím všech svých vlastností, záměrů, okolností přijímám od Stvořitele naplnění přání bližního, protože mám tu moc, vždyť jsem již v duchovním stavu. Po naplnění tohoto přání v sobě jej od sebe odděluji a předávám ho tomu, od koho jsem přání přijal.

Tento člověk možná ani necítí svá duchovní přání, ale já mu je odhaluji a naplňuji, čímž ho připravuji na jeho duchovní poslání.

A jak je možné, že se objevujeme v naší generaci a začínáme najednou pociťovat touhy po rozkrytí světa, po odhalení Stvořitele, po poznání? Odkud se v nás tyto touhy berou? Kabalisté nám to připravili. A nezáleží na tom, že jich jsou na celém světě jen stovky. Udělali to oni.

Z lekce v ruském jazyce.

Originální článek zde.

[#211065]

Filed under: Altruismus, Duchovno, Skupina | Add Comment →