Otázka: Je možné, aby člověk, životem jdoucí cestou kabaly, v našem světě sám měnil svůj osud?

Odpověď: Ano. V průběhu svého života v kabale začne chápat důvody svého jednání a následky svých činů i to, proč právě k nim je řízen.

Není to jednoduché, ale může dosáhnout až takového sjednocení se Stvořitelem, kdy rozpozná, čím na Stvořitele působí a jak Stvořitel působí na něj.

Otázka: Je možné díky práci v kabale měnit svůj vztah ke světu a také i události, které ještě nenastaly?

Odpověď: Výsledek událostí je pokaždé stejný: Náprava člověka. Dejme tomu, že jsem žákem školy. Ať dělám, co dělám dobrého nebo špatného, nemohu odejít. Budou mě trestat nebo odměňovat, možná si zopakuji ročník, ale školu tak jako tak musím dokončit.

Otázka: A není touha dospět k odhalení Stvořitele snadnou cestou egoistická?

Odpověď: Ano. Samozřejmě. Vše začíná zcela sobeckou touhou uniknout utrpení. Postupně ale začínáme chápat, že nade vším ostatním stojí odevzdávání a láska k bližnímu, vlastnost sjednocení.

Vyšší napravující světlo nás mění natolik, že přestává záležet na odměně. Být ve vlastnosti odevzdávání, být nad svou egoistickou přirozeností je velikou odměnou samo o sobě.

Z lekce v ruštině

Originální článek zde.

[#173954]

Filed under: Kabala, Náprava | Add Comment →