Když člověk zjistí, že nemá záměr odevzdávat, a proto se s ním Stvořitel nemůže spojit, začíná chápat, že se musí napravit. Sám sebe však napravit nedokáže, a proto se musí obrátit ke Stvořiteli. Postupně se mu odhaluje, že od samého počátku bylo všechno připraveno právě takto: tím, že se člověk obrací ke Stvořiteli, se s Ním už začíná spojovat. A právě toto spojení je cílem.

Jinými slovy, čím více svůj stav vnímáme jako protikladný svatosti a vzdálený od ní, tím více je právě tento stav připraven ke spojení, splynutí a dosažení cíle.

Celá cesta je rozdělena do mnoha stupňů, protože nejsme schopni odhalit najednou celou vzdálenost, která nás dělí od Nekonečna. Nedokážeme tuto propast překonat okamžitě. Dokonce, i když se nám na každém stupni poprvé odhalí touha přijímat, připadá nám jako nedozírné moře, které není možné překročit. Postupně však začínáme vidět, že je to přirozená součást cesty a že tuto překážku lze překonat.

Jak se to ale stává možným? V duchovním neexistuje zvyk v našem běžném smyslu. Existují tam pouze vnitřní rozlišení, síly a vztahy mezi nimi. Co tedy znamená, že něco „je možné“? Z dálky na nás působí obklopující světlo a vytváří v nás pocit, že existují síly a naplnění, díky nimž lze propast mezi jednotlivými stupni překlenout. Jsou lidé, kteří, když tuto propast pocítí, utečou. A jsou jiní, kteří pokračují dál a díky studiu a vytrvalosti postupně poznávají, že tato překážka není nepřekonatelná.

Z lekce podle článku Rabaše, 2. 9. 2026

Originál odkaz:

#361259

Filed under: Duchovno | Add Comment →