Vědci z Missourské univerzity zjistili, že aktivní používání Facebooku může vést k depresivním stavům. Novodobý termín: „facebooková deprese“. Proč k tomu dochází a máme z Facebooku utéct, dokud není pozdě? Jenže Facebook a ostatní sociální sítě zároveň poskytují i další možnosti komunikace. Sociální sítě ve skutečnosti nespojují nás, ale jednotlivé cely, kde z vlastní vůle vysedáváme.

Počet dětí, které vyhledávají pomoc kvůli osamělosti, vzrostl o 14%. Téměř 10 % mladých lidí ve věku od 16 do 24 let se cítí „vždy nebo často“ osaměle. Je to více než třikrát tolik než u lidí nad 65 let.

Cal Strode z britského Centra pro duševní zdraví říká: „Dospívající mohou mít na internetu tisíce přátel, a přesto se zároveň cítit bez podpory a izolovaní. Technologie, včetně sociálních médií, mohou sociální izolaci ještě prohlubovat.“

Problém je ve srovnávání

Podle výzkumu mají uživatelé Facebooku kvůli srovnávání sebe sama s ostatními větší sklon k depresím. Dokonce nesejde na tom, v čí prospěch srovnání dopadá. Ani Facebook už své nedostatky nepopírá. Ale proč by měl? Stejně zůstáváme jeho zajatci.  A tak se na dlouhém seznamu toxických dobrodiní umisťuje další ukázka velkého pokroku lidstva. „Vítězíme“ nad každým svým úspěchem. Proč je to tak? Protože se necháváme vést egoismem. Právě on mění sociální síť – možnost celosvětového propojení – v byznys, nástroj k ovlivňování mas a virtuální vězení pro dvě miliardy lidí. Člověka ponechává osamělého uprostřed oceánu účtů.

Na Facebooku jsme konfrontováni s vlastním já: otevíráme se světu, abychom vzápětí narazili na zeď, která bez přestání odráží pouze proud našeho vlastního vědomí. Na druhou stranu, bez našeho dobrovolného vězení by nám bylo ještě hůř. Už jsme ochočení, přivyklí, rozsazení po koutech a do skupin. Jenom dospívající, ve kterých ještě žije touha po něčem větším, se občas trápí, protože vedle sebe nevidí živou duši. Ostatní se s tím už naučili žít.

Sociální sítě nespojují, ale rozdělují nás

Společnost, sociální prostředí, to je přece něco celistvého a teplého, společné pole lásky, které vytváříme jeden pro druhého. Především dobré prostředí, a teprve potom všechno ostatní. Zato na sociální síti není téměř nic sociálního. Je to pouhá verze lidské sebelásky. Tady člověku od dětství upíráme přímý kontakt a navykáme ho na krátké věty a smajlíky. Útržkovitou, klipovou komunikací mu vytváříme stejně útržkovitý a roztříštěný obraz světa.

Poprvé v dějinách naše děti ztrácejí základní sociální dovednosti: je pro ně jednodušší si psát než spolu mluvit. Je pak pošetilé divit se osamělosti, depresi a izolaci. Jsou to tendence, které budou jen sílit. Když jsem o nich mluvil poprvé před několika lety, málokdo souhlasil. Dnes však na vlastní oči vidíme, že nás pod záminkou spojování rozdělují, vzdalují od sebe a stavějí jednoho proti druhému. Problém je v tom, že se nám to zatím líbí…

Kudy z vězení ven

Až si jednou vážně položíme otázku, kudy ven z tohoto vězení, s překvapením zjistíme, že dveře nejsou zamčené. Jen dogmata, vnucené vzorce a pestrý obal nás drží uvnitř. Sociální síť se stala nezvaným vychovatelem: na vlastní stupnici hodnot nám určuje pořadí priorit, „správná“ kritéria i samotný vztah k životu. Z toho pro nás plyne nutnost změn ve výchově a prostředí. Potřebujeme skutečnou sociální síť se základním posláním budovat spojení nade všemi rozpory. My lidé nedokážeme vyřešit všechny konflikty, ale máme možnost na vyšší úrovni nacházet společné zájmy a povznést se v nich nad sebe sama.

To není utopie. Správnou výchovou toho můžeme poměrně snadno dosáhnout. Vždyť člověk jako hluboce kolektivní bytost je vždy plodem svého prostředí a nám nic nebrání vytvořit takový sociální prostor, kde každý bude vnitřně růst, rozvíjet se a poznávat celistvý obraz světa a bezmeznou rozmanitost jediného celku. V tomto nejsou zapotřebí revoluce. A mimochodem, ani nemusíme chodit daleko: můžeme využít právě Facebook, jen v kvalitativně novém formátu. Technicky je pohodlný, i když jako vychovatel nestojí za nic Když už nás prostředí vychovává, ať to alespoň dělá správně.

Originální článek zde.

 

 

Filed under: Výchova, Vztahy mezi lidmi | Add Comment →