Otázka: Všechno prý je uvnitř nás, ale svět tu přece byl dřív než my?

Odpověď: Svět kolem nás získává podobu až ve chvíli, kdy do něj vstoupíme. Pět smyslových orgánů vytváří jeho obraz v naší mysli. Bez člověka svět nemá žádný tvar.

Vše, co prožíváme, se proto děje uvnitř nás. O nějaké formě můžeme mluvit pouze ve vztahu k tomu, kdo ji vnímá. Na toto téma existují celé články. Rabaš píše, že není možné mluvit o dosahování bez dosahujícího. Proto bez existence člověka nelze mluvit o jakékoliv existenci čehokoliv mimo něj. A samotného člověka jako existujícího dosahujeme pouze proto, že vycházíme ze svých vlastních pocitů.

Dejme tomu, že je to fakt: nevíme, co je kolem nás a obraz světa vnímáme prostřednictvím svých smyslových orgánů. Realitu a její vnímání nedokážeme oddělit do té míry, že co je ve skutečnosti zdánlivé, vnímáme jako reálně existující: „Pokud svými smysly vnímám nějaký objekt jako existující, znamená to, že skutečně existuje.

Vystoupit ze svého těla a uvidět, že mimo ně nemá žádnou formu ani existenci, to je pro mě nesmírně těžké.

Dobře, věřme mudrcům.

Ti však na druhé straně tvrdí, že v duchovním byl stvořen nejprve svět, potom teprve člověk. A u nás, v tomto světě také: nejprve vznikl vesmír, potom Země a nakonec člověk. Jak tedy je možné mluvit o existenci a postupném vývoji přírody ještě před vznikem člověka, díky jehož vnímání smyslovými orgány příroda teprve existuje?

Když tedy mluvíme o přírodě, která tu byla dříve než člověk, máme na mysli právě to, jakou představu nám předkládají naše smysly. Jinak bychom o ní vůbec nemohli mluvit.

Všechno na světě je vyjádřením přání. Ten, kdo o tom později může vyprávět podle svého dosažení, nám to popisuje pomocí našich slov.

Z lekce k článku Rabaše, 28. 7. 2026

Originální článek zde.

[#360074]

 

 

Filed under: Duchovno | Add Comment →