Otázka: Lidé se potkávali, zakládali rodiny. Bylo štěstím mít dítě. Položím vám podivnou otázku: v čem spočívalo rodičovské štěstí při narození dítěte?

Odpověď: Vidět v něm svou budoucnost.

Otázka: To by mělo být?

Odpověď: Ano, samozřejmě. Že se narodí děti a že děti budou pokračováním rodiny.

Otázka: Dnes se to někam vytratilo. Najednou se ukazuje, že pro mnoho manželských párů je dítě již přítěží. Proč?

Odpověď: Náš egoismus nás rozdělil, rozeštval, každého postavil do svého koutu a hotovo.

Otázka: A proč tohle egoismus potřebuje?

Odpověď: Takhle on funguje. Je pro něj výhodné, když jsme každý sám v sobě a staráme se jen o něj.

Poznámka: A dokonce i o nejbližším a nejdražším už říkáme, že je pro nás břemenem.

Odpověď: To není to nejbližší a nejdražší. Říkáme přece, že je nám na obtíž, že nám překáží! Egoismus nám brání starat se o své dítě, které je ve mně!

Otázka: To je moje „Já“ – to je nejbližší a nejdražší?

Odpověď: Ano.

Otázka: Kam jsme to dospěli! Zajímalo by mě, co bude dál?

Odpověď: Dále to bude ještě horší. Dojdeme do stavu, kdy se všichni rozutečeme různými směry, schováme se každý ve svém koutě a nebudeme chtít s nikým komunikovat! To je vše! Budu si jen objednávat pizzu a kolu, nebo něco jiného.

Otázka: A co se stane potom? Neustále vedeme lidstvo do nějaké slepé uličky.

Odpověď: Lidstvo musí vidět svou slepou uličku. Ale až bude vidět, že je to slepá ulička, pak z této slepé uličky začne prozření – že takhle dál to nejde.

Otázka: Vy si myslíte, že do té doby nemůže dojít k prozření?

Odpověď: Ne. Myslím, že musíme dospět k uvědomění. To znamená, že nemají být války, nemá být chaos, excesy, ale mělo by to být jasné uvědomění si beznaděje, slepé uličky, a pak začneme přemýšlet, co tedy dělat. A pak si vzpomeneme: „Ale od kabalistů jsem něco slyšel.“

Otázka: Ano, tam na poličce mám knihu, klip a tak dále. Podívá se to a začne se snažit o nápravu?

Odpověď: Jsem si jistý.

Otázka: My tedy všechno musíme kapku po kapce, kapku po kapce, dávat na poličku, do počítačů?

Odpověď: Samozřejmě! Nemáme jinou možnost.

Otázka: I když docházíme pořád ke stejným závěrům?

Odpověď: Na tom nezáleží. Pokud máš malé dítě, které roste a vyvíjí se, musíš mu stále říkat, co má dělat, jak se správně chovat. Nemůžeš to nechat být.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem“ Laitman“

Originální článek zde.

[#346011]

Filed under: Kabala | Add Comment →