Oni nám berou práci, zato však přinášejí dar, který ztrátu bohatě vynahradí.

Ukázky značkových logotypů zaslané do známé izraelské reklamní agentury PRPL byly natolik dobré, že agentura autorovi nabídla práci. Autor se ovšem nemohl dostavit do kanceláře, protože to byl… robot.

Logotypy vytvořil systém umělé inteligence firmy Tailor Brands předem naučený grafice a pravidlům hry na trhu ochranných známek.

Roboti přicházejí. Kontaktují nás a vstupují do interakce s námi, ať chceme nebo ne. Jsou bezchybní ve zpracování informací o nás. Na pracovním trhu nám dýchají na záda. Připraví karbanátky jako od maminky, píšou texty a hudbu, nahrazují špičkové právníky, lékaře, chirurgy, psychology, odhalují zločiny. V současné fázi vývoje o nich snáze vyjmenujeme, co zatím neumí.

S příchodem neuronových sítí nové generace se neskutečně rozšířil okruh „strojových“ úkolů. A ať se roboti pustí do čehokoliv, mají lepší výsledky než my. Mnohem lepší. Nemůžeme jim konkurovat, snad jen ve fázi učení, dokud prozatím nezpracovali dost informací.

Tato oblast je už dnes hrozbou zavedenému řádu ekonomiky a nepochybujme o tom, že mnohé inovace bude třeba zbrzdit před hrozícími vážnými otřesy. Vždyť převod globální ekonomiky na plnou automatizaci je něco podobného jako zbavit ji závislosti na ropě, to znamená narazit na obrovské sociální problémy. Na to ještě nejsme připraveni.

Sofiina volba

Jenže ani tohle není největší výzva. Lidstvo na roboty přenese větší část dnešní práce. Jsou přece rychlejší, silnější a chytřejší než my. Za pár desítek let si člověk nedokáže bez strojů a neuronových sítí sebe sama ani představit tak jako dnešní mladí si neumí představit život bez internetu a mobilů.

Plně automatizovaná doprava, zemědělství bez zemědělců, přesné diagnózy a dříve nedosažitelná úroveň analytiky, přesné prognózy z nejrůznějších oblastí – budeme se divit, jak moc nás naši elektroničtí „potomci“ převyšují v řešení odvěkých úkolů člověka.

A to není všechno. Kohokoliv budou roboti schopni obsloužit a potěšit jako žádný člověk. Vypadá to, že soužití s roboty bude pro nás mnohem snazší a hezčí než s našimi pravými bližními.

V roce 2015 vyrobila společnost Hanson Robotics Sofii. Sofie poskytovala rozhovory, účastnila se tiskových konferencí, byla uvedena k zástupci generálního tajemníka OSN a získala občanství Saúdské Arábie.

Lidé ji vytvořili člověku podobnou. V takovém případě by jakákoliv neuronová síť mohla žádat občanství. Stačí být více či méně schopná komunikace a je tu nárok na občanská práva, práva osobnosti, ne?

Právě tato „osobnost se k nám obrací se zásadní otázkou: „Jak víte, že jste člověk?

A skutečně: co nás dělá lidmi a mě Člověkem? Proč to slovo „zní hrdě“? Čím se my můžeme pyšnit? Co nás odlišuje, když i my jsme sestaveni – přírodou. I my jsme programy a důkazem je DNA. No a co například media?

Zdá se, že roboti nás oklikou dovedli k odvěké hamletovské, přesněji biblické otázce po smyslu a účelu lidského života. Sotva jsme vynalezli AI, už objevila naše slabé místo. Máme se divit? Vždyť jsme ji sami zplodili.

Co robot nedokáže

Chceme-li být připraveni na éru robotů, musíme pochopit sami sebe. Jsou tu přece proto, aby nás osvobodili a uvolnili náš potenciál pro to nejdůležitější, kvůli čemu jsme se narodili. Pro práci, kterou za nás neudělá nikdo, ani nejdokonalejší neuronová síť.

Konečně a bez výmluv budeme moci uplatnit sílu člověka, nikoliv jeho těla, ale ducha. Bez toho robotizace nedává smysl. K ničemu jsou chytré systémy, moudří rádci, věrní vykonavatelé. Budeme mít všechno a bude to nic. Protože člověk, na rozdíl od robota, nemůže žít beze smyslu. Umělá inteligence nás postavila před nutnost konečně najít opravdový, hluboký smysl společný nám všem, spojující, usmiřující a rozvíjející.AI nám nabízí uskutečnění sebe sama. Člověk roboty osvobozený se bude učit být Člověkem. Pochopí zákony přírody, které nás už v dobách jeskynních lidí a dnes stále ještě táhnou ke vzájemnému sblížení navzdory egoismu, který si s námi pohazuje ze strany na stranu.

Začneme se pozvedat nad roboty v sobě od nepaměti pracující v programu nové společenské výzvy k budování společnosti ovládané vzájemným porozuměním a péčí. Společnosti, v níž je láska vnitřní potřebou, základem společnosti a zárukou míru.

Člověk je hluboce společenská bytost stvořená k dávání, účasti, soucitu, ke spolupráci. V tom je naše skutečná radost, tady nacházíme klid a štěstí, v péči o ty, které milujeme.

A naopak: péče jen o sebe sama je jak bezcílný běh křečka v kole. Stálé znehodnocování výsledků člověčího úsilí. K tomu už několik desetiletí trvají výzkumy té části psychologie a statistiky, které se říká věda o štěstí.

Když se v odevzdávání dotýkáme jeden druhého, dotýkáme se čehosi všem kulturám stejně důležitého a nepomíjivého, dotýkáme se částice věčnosti, námi zvané duše.

A právě bez ní, bez této duše se nikam nedostaneme. Roboti mohou řídit každodenní život, zmírňovat konflikty v rodinách, obrušovat hrany mezi námi, ale jen po nějakou mez, tam někam do prázdnoty, co nás spaluje, dočasně zakrývaná smyslovými náhražkami.

A zároveň je tu ještě něco jiného: skutečné spojení jako mezi matkou a dítětem, mezi otcem a synem, mezi bratry. Tyto příklady nám příroda předkládá už od dětství lidstva, od dětství člověka a učí nás milovat, pozvedat se na skutečně lidskou úroveň.

Být Člověkem, to znamená povznést se nad sebe, nad všechno, co nás rozděluje. Vzájemným dáváním přikrývat praskliny i propasti mezi námi. Znamená to přinášet si radost navzájem, nalézat sebe v prospěchu druhých a v tom nacházet štěstí.
Co roboti? Z robotů se stanou výborní pomocníci, jestli si to sami nepokazíme. Zatím však automatizace nabírá tempo, neuronové sítě nabírají vědomosti.

Sofiina volba visí ve vzduchu…

Originál zde. 

Filed under: Jednota, Spojení, Společnost budoucnosti | Add Comment →