Otázka: Proč všichni kabalisté vysokého stupně poznání na konci života nesmírně trpěli?

Odpověď: Oni trpí za společnost, ne za sebe.

V našem světě jsme si zvykli vnímat člověka jednotlivě, odděleně od ostatních a podle toho o něm vynášet soudy: špatný, dobrý, takový nebo makový a tak dále. Neumíme vzít do úvahy systém, který člověka obklopuje a spolu s ním prochází změnami. Budiž u obyčejného člověka. Ale kabalista ničím neprochází kvůli sobě. On pracuje ve společnosti, která ho obklopuje, uvnitř ní. A proto výpočet, který v něm probíhá je výpočtem posunu vpřed právě pro společnost.

Také všechna jeho utrpení jsou nesena za společnost. Jeho nemoci, problémy, k tomu nedochází proto, jaký je on, ale kvůli tomu, že v něm se shromažďují všechna přání společnosti stejně tak jako Bina shromažďuje všechny touhy odspodu z Malchut přes Zeir Anpin: aby je dovedla k nápravě, aby porodila. Jako matka trpí ještě více než její děti, když jsou nemocné, za všechny dohromady trpí.

Proto nemůžeme soudit u kabalisty podle jeho utrpení na osobní problémy. To nejsou vůbec jeho problémy. Jen se podívejte, co se stalo s rabi Akivou a rabi Šimonem. A jak mladý zemřel Ari!

Ale naše doba je jiná. Postupujeme vpřed společně, hromadně, všechno se může změnit.

Během uplynulých století kabalisté na sebe brali velikou míru strádání a utrpení. A nešlo o utrpení pro víru, ne pro Boha, ale za nás, za lidstvo. Kabalista jímá do sebe nemoci všech, aby je uzdravil, napravil v sobě. Proto zatím skrze něj procházejí. Je třeba to takto chápat. Nejde o nic náboženského!

Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Utrpení kabalistů“

Originální článek zde.

[#356070]

 

 

Filed under: Skupinová práce, Společnost, Stvořitel, Utrpení | Add Comment →