Když člověk upadá, vyprázdněný bez síly a netouží po ničem, podobá se shnilému semínku. To před tím, než vyroste v nový strom. Anebo získáme nové kelim, ale stejně se cítíme špatně bez přání, bez pokrytí, bez naplnění. Přichází bezmoc a kelim jsou prázdné. Tomu říkáme pád, získávání nádob. Teprve naplněné označíme jako vzestup.

Kelim opravdu potřebujeme, proto bychom se měli radovat z poznání, že bez působení Stvořitele sami nejsme schopni něco udělat. V tom poznáváme svoji podstatu, její strukturu: Co jsme, co nejsme bez Stvořitele.

Následují období, kdy člověk pracuje ve stavu pádu, ale vnímá je už kladně a tvůrčím způsobem.

A po dlouhém čase začínáme jinak vnímat a hodnotit pocit nenaplněné touhy – chisaron. Tehdy například miluji, směřuji k milovanému, toužím po něm, a přesto, že touha není naplněna, ona sama už ve mně vyvolává příjemný záblesk pocitů.

Z lekce podle článku Rabaše 22. 3. 2026

Originální článek zde.

[#354535]

Filed under: Touha | Add Comment →