Otázka: Co se musí stát, aby Světlo, které vrací ke Zdroji, přivedlo člověka k poznání, že jen díky spojení je možné dosáhnout vlastnosti odevzdání?

Odpověď: Takové poznání přichází dvěma možnými cestami: první je cesta utrpení, „než nadejde čas“ velkého zklamání, že vloženým úsilím člověk ničeho nedosáhl. Velmi, velmi dlouhá cesta.

Druhá možnost vede člověka k zapojení ve skupině, kde získává pocit, že jen Světlo v něm může vyvolat změny. Že nestačí jen poslouchat, ale naslouchat srdcem, cítit srdcem, slyšet srdcem.

Tam získáme jistotu, že právě pomoc Světla je určující, že netřeba dál hledat. Světlo bude žít v nás jako moudrost, v pocitu. A rozum zůstane k tomu, aby pocit podpořil a vyjasnil.

Ale aby srdce uslyšelo, je třeba se sklonit před ostatními. Žijeme s hluchým a neslyšícím srdcem a nemůžeme s tím nic dělat. Neproniká do srdce, co slyšíme ušima. Naráží to do srdce jako do kamene, odrazí se jako od zdi, dovnitř nepronikne. Proto nezbývá než se sklonit. Musíme na tom pracovat. Koupit si přítele, udělat si učitele. Vší silou sebe snížit.

My nejsme pány svých přání, své touhy. My žijeme ve světě činů, a proto nám fyzické činy pomáhají i přes odpor srdce, které touží jinak. Zkus třeba tohle: každý den dej příteli malý dárek. Jedno jaký. Kup krabičku sirek a každý den mu jednu sirku daruj. Uvidíš, jak je to těžké – musíš stále myslet na to, abys nezapomněl. Není důležité, kolik tvůj dárek stál. Je to „groš ke groši a nasbírá se velké jmění.“

Zkus to a přesvědčíš se! Stále budeš myslet na svého přítele, abys nezapomněl, abys pamatoval, co máš každý den udělat. Zároveň sám před sebou se budeš ospravedlňovat, hodnotit užitek svého jednání. Zbývá ti peněz na krabičku sirek? Tak se nemusíš bát: máš všechno potřebné pro vstup do duchovního světa.

Z lekce k článku Rabaše.

Originální článek zde.

[#108471]

Filed under: Duchovno | Add Comment →