Poznámka: Existuje modlitba Saint-Exupéryho. V každém řádku je prosba. Prosím, okomentujte ji.

Začíná takto: „Pane, nauč mě umění malých kroků“.

Odpověď: To je velmi dobré. To znamená, nedělat si žádné velkolepé plány ani žádné velké změny v životě. To není nutné! Naopak, dělej malé kroky, ale buď si jimi jistý, a aby se staly tvým opravdovým uměním.

Otázka: Takže člověk udělá krok a musí prověřit, zda je to ten krok, jaký zamýšlel, a jak ho dokončit?

Odpověď: Ano, přesně tak.

Otázka: A jak dál? Jak přichází myšlenka na další krok?

Odpověď: V souladu s tím, co už udělal, může pokračovat dál.

Poznámka: „Pomoz mi, abych rozlišil mezi tím, co je podstatné, a tím, co je druhořadé.“

Odpověď: To je velmi důležité, když se člověku zdá, že má mnoho úkolů, problémů, rozhodnutí a tak dále, a on v tom vytváří jisté pořadí.

Otázka: Jak poznám, že je to prvořadé a ne druhořadé?

Odpověď: Protože to zahrnuje všechno ostatní a bez vyřešení tohohle nemůžeš vyřešit nic dalšího. To znamená, že je to klíč k vyřešení všeho ostatního.

Otázka: A co je pro člověka prvořadé?

Odpověď: Pochopit, co vlastně od života chce. Jinými slovy, co od něj chce Stvořitel.

Poznámka: „Zbav mě naivní víry, že všechno v životě musí jít hladce.“

Odpověď: Ve skutečnosti nemůžeme plánovat prudké, složité zvraty, ale stejně si přejeme, aby šlo všechno hladce.

Otázka: A on říká: „Osvoboď mě od této naivní víry.“ Proč se jí mám zbavit?

Odpověď: Protože to člověka zastaví, když si bude představovat takové překážky na cestě.

Otázka: Člověk by si tedy měl myslet, že je žádoucí, aby vše šlo hladce?

Odpověď: Ano.

Otázka: A co když začnou prudké zatáčky?

Odpověď: A když začnou, tak chci utéct.

Otázka: Co mám dělat, když začnou všechny ty vzestupy a pády?

Odpověď: Musíš v sobě zvýšit důležitost těchto prudkých zatáček. A pak je budeš moci překonávat s radostí. A čím prudší zatáčka, tím je významnější.

Otázka: Existuje zákon „čím větší zatáčka, tím větší vzestup“?

Odpověď: Ano, samozřejmě.

Poznámka: „Pošli mi v pravý okamžik někoho, kdo bude mít dostatek odvahy mi říct pravdu, ale řekne ji s láskou.“

Odpověď: Samozřejmě, každý by chtěl takového přítele. Někomu se to podaří.

Otázka: Takže toto spojení – „pravda řečená s láskou“ – je správné spojení?

Odpověď: Velmi to pomáhá.

Poznámka: Obvykle jste během našich rozhovorů říkal: „Proč na člověka přeléváš svou pravdu? Je to tvoje pravda.“ Jako bys na něj vyléval své ego. A tady říkáte, že to spojení, když mluvíte s láskou, je jiná situace?

Odpověď: Je to velká pomoc!

Poznámka: „Vím, že mnoho problémů se vyřeší, když se nic nepodniká. Nauč mě tedy trpělivosti.“

Tento moment je pro mě vždy velmi obtížný k pochopení.

Odpověď: Nejmoudřejší ve skutečnosti je, i když to nevypadá hrdinsky ani správně, nechat se nést proudem.

Otázka: To znamená nedobývat pevnosti, ale plout s proudem?

Odpověď: Ano. Stejně to k tobě dopluje. Vše je v rukou Vyšší síly a my s tím musíme souhlasit.

Otázka: To je ten nejtěžší moment – souhlasit?

Odpověď: Ano.

Poznámka: „Víš, jak moc potřebujeme přátelství. Dej mi, abych byl hoden tohoto daru osudu.“

Odpověď: To je ve skutečnosti velmi složité. Jde o to, že být hoden přátelství znamená darovat tento stav všem kolem sebe.

Poznámka: A to mi připadá nemožné.

Odpověď: Je to prakticky nemožné a může to být vykládáno jako tvá slabost. Ale je to skutečná síla.

Poznámka: „Zbav mě strachu, že v životě něco zmeškám.“

Odpověď: Ano, člověk se bojí, že něco zmešká.

Otázka: A jak se nebát?

Odpověď: Buď to může být absolutní uvolnění ať je, co je. Nebo to může být honba za tím, co by mělo být, ale stejně to nebude.

Otázka: A jak se zbavit toho pocitu lítosti, že jsem něco propásl?

Odpověď: Myslím, že i to přejde. Propásl jsi to, tak jsi to propásl.

Poznámka: To říkáte Vy, ale člověk se tím neustále trápí, chodí a užírá sám sebe: „Propásl jsem to“.

Odpověď: No a nakolik je možné se užírat?

Poznámka: „Měl jsem to udělat.“ Odkud to ví? Myšlenky přicházejí a ty před nimi nemůžeš utéct. „To jsem měl udělat, ale neudělal jsem to. Proč jsem to neudělal! Bylo to tak jednoduché, mohl jsem to klidně udělat.“ A tak dále. Všechny tyhle myšlenky tě tak trápí! Vím to z vlastní zkušenosti.

Odpověď: Je to smutné.

Otázka: Je to smutné, ano. A člověk si říká: „Proč se tím neustále zabýváš?!“. Jaká je Vaše rada – jak to utnout?

Odpověď: Moje rada je uvolnit se. Protože ve skutečnosti nic nerozhoduješ.

Poznámka: „Dej mi ne to, co si přeji, ale to, co opravdu potřebuji.“

Odpověď: To je pravda, dobře. Ale to jsou čistě takové prosby… To, co opravdu potřebuješ, ti bude dáno.

Otázka: Vycházíte z této linie?

Odpověď: Vycházím z přímé linie soužití člověka se Stvořitelem. A pokud člověk chce nějakým způsobem tuto společnou existenci mezi ním a Stvořitelem probudit, přetvářet ji podle sebe, podle své filozofie, domnívám se, že to není potřeba. Tím Stvořiteli říkáš, že nejsi hoden přijmout od Něho to, co On dává, a to je vše.

Otázka: To znamená, že náš mozek a naše myšlení stojí mezi námi a Stvořitelem? Kdybychom tuto část odřízli, anulovali bychom mozek?

Odpověď: Pak bychom se stali zvířaty. A to je to, co z nás dělá lidi. Ale lidi takové, kteří neustále hledají východiska.

Poznámka: Jaká je Vaše rada po všech těch modlitbách?

Odpověď: Moje rada je pokračovat v hledání a rvát se, křičet a prosit, radit Stvořiteli, aby něco udělal. Přiznat Mu, že se mi nelíbí Jeho řízení. A nakonec se pokusit dosáhnout stavu, kdy souhlasím s Jeho řízením a nesnažím se nic dělat. Ne proto, že mi došly síly, ale proto, že prostě chápu, že nic nového vymyslet nedokážu, a vše, co jsem prožil, procítil, mi bylo dáno Stvořitelem, aby mi pomohl úplně se uvolnit a vzdát se svého řízení světa. A tím skončit.

Poznámka: Očekával jsem, že řeknete: „Souhlas se Stvořitelem“. Ale vy jste řekl: „Projdi všemi rozpory, projdi všemi svými skoky a výkyvy a dospěj k souhlasu“.

Odpověď: Ano. V tom je celý život.

Z televizního programu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originál článek zde.

[#316670]

 

 

Filed under: Modlitba | Add Comment →